Článek Existuje stojednička (i s Nečasem)?

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Existuje stojednička (i s Nečasem)?

12. 07. 2013 - 09:50

ondrey: Teorie her,která jak víme se zabývá strategiemi formálně potvrdila obecnou zkušenost, že při střetech neantagonistických (i ne shodných) zájmů se všem zúčastněným vyplatí nějak sladit výběr strategií. Tedy to co musí premiér Rusnok prosadit. Neplatí to tak obecně, jak by se na první pohled mohlo zdát . (Existuje například třída neantagonistických her, zvaná "Vězňovo dilema", ve kterých je hráče nejvýhodnější uzavřít spojenectví a pak partnera „zradit"; pokud to udělá jenom jeden z nich, velmi získá a "poctivý" partner silně ztrácí. To nutí oba hráče udělat totéž, tedy zradit, a v tom případě ztrácejí oba. V takové hře je spolupráce – jakkoli rozumná - neudržitelná.) Tato hra byla na těchto autorových stránkách mnohokrát zmiňovaná. Je zjevné, že se její obdoba nyní hraje ve vyšetřování s Nagy and Comp. (samozřejmě v realu jinak, ale podle herně-teoretických výsledků, můžeme nastínit možná optimální řešení reálné situace). Nicméně se v řadě typických neantagonistických her spolupráce hráčům vyplácí. Nejsem přesvědčen, že při situaci v PS ČR.
Pokud přistoupí na takovou spolupráci Rusnok a jeho team směrem ke sněmovně, tak je to pro jeho team velmi slabá a rozhodně né dominantní strategie. Myslím si, že stávající sněmovna bude raději ke své roli přistupovat „anarchisticky“ bude činit jen chaos a splácet hypotéky svých poslancům, jak jim poradila jejich hlava gestapačka Elza.
Obvyklý bezpečný postup uplatňovaný v teorii strategických her totiž znamená, že každý hráč volí strategii, která minimalizuje jeho ztráty při nejvíce nebezpečném chování protihráče (takzvaný princip minimaxu), a to i tehdy, kdy takové nejvíce nebezpečné chování protihráčů ohrožuje obě strany stejně (takže není příliš pravděpodobné). Spolupráce pak přinejmenším umožňuje dohodu o vyloučení takových oboustranně nebezpečných strategií a všem hráčům tak umožňuje volit jiné - za dané situace výhodnější- postupy. Kooperace mezi hráči může mít mnoho podob. Od již zmíněné výměny informací o nepoužívání některých strategií přes koordinaci i nadále individuálních postupů až po tvorbu homogenních koalic, které ve hře vystupují jako jeden subjekt a společný zisk rozdělují (nebo přerozdělují) předem dohodnutým způsobem. Je-li takové přerozdělování v principu možné, to znamená, existuje-li všemi členy koalice přijímaný reprezentant zisku (něco jako peníze) zhruba stejně užitečný pro všechny hráče a volně přenositelný mezi nimi, pak je tato nejsilnější forma spolupráce - zvaná hry s postranními výplatami - nejjednodušší a nejúčinnější.
V teorii her je obvyklé mluvit o koalici ve dvou případech. V již zmíněném případě kooperace s postranními výplatami, kdy spolupracující hráči plně přizpůsobují své strategie společnému záměru (nebo i vytvářejí kvalitativně nové strategie přesahující pouhý souhrn individuálních aktivit) s cílem
maximalizovat společný sumámí zisk, který pak mezi sebe spravedlivě přerozdělují. Ztohoto je vidět, že o toto neusiluje ani jenovaná vláda ani sněmovna. Vládní program je trapný vůbec nejde sněmovně na ruku, není žádný reálný důvod aby sněmovna pracovala. Chybí tu to co měla např.
Výmarská republika, článek 25 prezidentovi umožňoval rozpouštět Reichstag.Pokud je miznámo je to i v Itálii, Bulharsku atd.
Druhý případ - rovněž chápaný jako tvorba koalic – spočívá v pevně dohodnuté koordinaci individuálních strategií členů koalice, z nichž si každý ponechává svou dosaženou výhru a spravedlivé přerozdělování zisku je nahrazeno dohodou o volbě takových strategií, které přinášejí poměmě spravedlivě rozložené individuální výhry. O maximalizaci společného zisku pak nelze bez jeho rozdělování mluvit a ochota hráčů ke spolupráci v takových koalicích je obvykle motivována existencí strategií hrozeb (např. strategie hrozeb oranžových o zrušení druhé penzijní reformy, strategie modrých o zrušení minimální mzdy atd) ostatních hráčů, pokud nebude koaliční dohoda dosažena. Takové hry bývají nazývány koaličními hrami bez postranních výplat. Toto je možná cesta Rusnokova teamu, která podle mě nemá realný důvod k datu řádných voleb dojít. Oba uvedené typy koaličních her lze matematicky popsat jedním obecným modelem, přičemž pro hry s postranními výplatami mají některé prvky modelu (množiny dosažitelných konfigurací individuálních výplat) a vztahy mezi nimi podstatně jednodušší a snáze zvládnutelný formální tvar.
Průběh bude takový, že vláda důvěru nedostane. Česká rádoby pravice ji důvěru nedá, proč by to dělala. Řekl to i senilní Černohorec, pan prezident si přál mít vládu, tak ji má. A mi mu ji necháme spadnout pod stůl až do pokusu gestapačky Elzy. Takže není důvod k rozruchu.Sněmovna nebude nic dělat dál, dá si prázdniny a jede se dál.

12. 07. 2013 - 10:22

radimvalencik: Docela dobrý komentář. Dík.

---
radimvalencik.pise.cz