Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Na tomto vlákně:
a paralelně na stránce komentářů k příslušnému článku M. Kroha:
vypukla vpravdě vášnivá diskuse k přístupu vyloženém v monografii "Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo ekonomika produktivních služeb?", Radim Valenčík a kol., VŠFS, Edice EUPRESS Praha, 2015, ISBN 978-80-7408-126-2, plný text online viz:
Diskuse je součástí přípravy 19. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Publikuji nejvýznamnější část diskuse:
Následující je z diskuse na:
Pokračování diskuse:
Ondřej Černík:
1) Nejprve o matematice. Matematika je pro mě jen jazyk na přesný (exaktní) popis reality, nic víc a nic méně si od ní neslibuji. To je známo, že hra života je jeden velký problém, tedy rovnice symetrie mezi vznikem a zánikem lidského bytí. Spíše však v dynamice života množstvím rovnic, částečně vzájemně závislých, částečně nezávislých her. Rozumí se samo sebou, že tyto rovnice jsou velmi složité, plné překvapení a my často nejsme schopni odhalit jejich příčiny.
I mně blízká myšlenka, že můžeme porozumět lidské povaze, vzájemným mezilidským vztahům a vztahům lidí k duchovním silám, jakož i sociální struktuře, kterou si lidé v Evropě vytvořili a v jejímž rámci žijí, je stejně je o dost starší než jakási prospěchářská, zapouzdřená česká věda neřkuli školství. René Descartes napsal francouzsky svůj "Discours de la méthode" ("Rozprava o metodě") ne ze skalního vlastenectví, ale z respektu doutnající Brunovi hranice a se spekulací, že za jeho života nebude do latiny přeložena a církevní koncil ho nestihne soudit.
Moji osobní ambici, v anglicky mluvící současné světové vědě se říká motivací, je pouze
lidské chování za pomocí teorie her analyzovat. A lépe uchopit a pochopit. To že ekonomie je více o lidském chování než o nabídce a poptávce uznává i takový kritik Paula Krugman ci Josepha Stiglitze, jako je prof. Václav Klaus minimalně ve své knize o které měl referát doc. Pavel Sirůček.
Takže to, co nazýváme dnes společenskými vědami je dedictvím myšlenky porozumět lidské povaze. My s R. Valenčíkem oba víme, že je to tak vzdalená dědička zaroveň neprojevující uznání a vděk, společenské vědy jsou totiž vědomě determinovány, jako hledání mechanismů a jevů, které překračují hranice takto obecně přijímané odvozené moudrosti.
Jak víme z encyklopedií, tak sociální věda je dílem moderního světa. Její kořeny spočívají v úsilí rozvíjejícím se od 16. století a je součástí konstrukce našeho moderního světa, jejímž cílem je rozvinout systematické racionální vědění o skutečnosti (realitě), které je nějak (matematicky, empiricky, herně- teoreticky) podloženo. To vše bylo nazváno scientia, což jednoduše, pro čtenáře česky znamenalo vědění. Na rozdíl jak to odlišuje ve své scharzwaldské chatě Martin Heidegger od filozofie, která samozřejmě znamená také vědění nebo přesněji lásku k vědění.
Takzvané klasické pojetí vědy, jak popisuje G. F. W. Hegel, bylo postaveno na dvou předpokladech:
- Na tzv. modelu Isaaca Newtona, podle něhož existuje symetrie mezi minulostí a budoucností. To byla vize dosti podobná teologické vizi, stejně jako Bůh můžeme získat jistoty a nemusíme tedy rozlišovat mezi minulostí a budoucností, (protože vše existuje ve VĚČNÉ přitomnosti).
- Druhou G. F. W. Hegelem vyzdvihnutou premisou karteziánského dualismu - tedy předpokladu, tedy že existuje zásadní rozdíl mezi přírodou a člověkem, kantovsky hmotou a duchem a hegelovsky mezi fyzickým světem a světem sociálním (notoricky znamé Hegelovy úvahy o chátře, der Pöbel atd.)
Jak již před ale hlavně od Immanuella Kanta víme, tak filosofie se nelíbí zastáncům přírodních věd v tom, se stejně jako teologie projevuje apriorními tvrzeními, která není možné testovat. Pojem "věda" byl jazykově devalvován např. i v češtině, kdy věda bez určujícího přídavného jména začala být v prvé řadě a často i výlučně spojována s přírodními vědami. Tento fakt znamenal vyvrcholení pokusu přírodních věd získat pro sebe sociální i intelektuální legitimitu, která je naprosto oddělená a u Hegela i dokonce v protikladu k jiné formě vědění, nazývané od starého Řecka filozofie.
Takže věda, přirodní vědy jsou jasně definovány než jejich alternativa, v jejichž případě se svět narozdíl od Čechů nikdy neshodl na jednotném názvu. Někdy se nazývá svobodné umění, někdy humanitní věda, literatura, krásné písemnictví, někdy filozofie.
V němčině Geisteswissenschaften, pojem Wissenschaft se používá pro obecné např. hegelovsky systematické vědení,což se nenazývá anglicky humanitní vědy ale jako vědění o duchovních a mentálních otázkách.
2) Názory na globální ekonomii a "čtvrtou průmyslovou revoluci" jsou zcela poplatny liberálnímu mainstreamu, který si neví rady s rozšiřováním "nůžek" mezi vyspělými a chudými zeměmi, či mezi bohatými a chudými. Je pravdou, že v rámci současného systému jsou tyto problémy v dlouhodobém horizontu neřešitelné. Pokud by současný trend pokračoval živelně, bez zásahu do jeho mechanismu, pak svět skončí v lepším případě v situaci globálního stěhování národů, nebo v horším případě v katastrofě globální války....
Člověk má vždy možnost překročit modely, které jsou vydedukovány z existujícího systému. Pokud se autor odovolává na Hegela a Marxe, tak by to měl minimálně vědět:Autor o tom něco ví, jelikož zastáncem výkladu Karla Raimunda Poppera a historicismus odmítá, takže vaše dobře myšlené pohlavky povařuji za irelevantní.
3) Jazyková bariéra je reálný problém, ale není fatálně neřešitelný, jak je to v komentáři. Rozšíření angličtiny je důsledkem koloniálního systému a určitě je více Němců než Čechů. To je pravda. Ale jen v tom to není a je to překonatelné. Američané nejsou bohatí proto, že mluví anglicky.
Jazyková bariera je bazální problém. Jelikož v USA vyjde bestseller, ten je nejpozději do půlroku přeložen do francouzštiny, němčiny a pro českého čtenáře tento příběh končí. Ano odpovědí je jak dlouho čekali čeští čtenáři na Kapitál Thomase Pikettyho? Naštestí se dočkali ještě na počátku 21. století.
4) Co se týče úrovně tzv. akademické diskuze, tak ta mě vždy unavovala, to české vzdávání poklon asi jako největšího žijícího Brňáka Milana Kunderu ve Švýcarsku a Francii česká slova. V češtině se věnuji raději blogerství. Narozdíl od Boženy Němcové, která díky vlasteneckým půtkám a životním selháním svého manžela paradoxně jmenujícího se Josef Němec, musela se doučit česky, aby mohla ve svých dopisech žebrat o chleba a uhlí. Ano teorie her nám pomáhá se chovat tak, abychom jako jinak pokroková, vzdělaná, emancipovaná, i vědecky spolupublikující, krásná žena neupadli mezi prosťáčky do bídy a strádání ve třetím podpalubí Titanicu.
Nyní reakce na Jana Mertla:
Tak jak jsou ceské veřejné finance vedeny v době ekonomického růstu, taženým mimo jiné "dosti unikátními", jednorázovými euro-dotacemi, znovu rekordním zadlužováním domácností a vyjímečnou měnovou politikou ČNB není důvod k nějakým intelektuálním oslavám, takže mě jako člověka odpovědného za své výroky vše nutí s pozvednutým prstem nazývat tyto socansko-koblihovské prožíračky- schodkovým erárem. Jsou také země, které svůj rozpočtový schodek a tím i státní duch snižuji, a občané díky tomu volí stranu s tím, že její ministr financi tento trend udrží, bez ohledu na to, co říká její předsedkyně a kancleřka. Každý znalec statního pořádku pak ví, že tato kancléřka MUSÍ vladnout podle koaličních dohod a příslučných richtlinii a proto jsou mnohé nadávky projemem omezeného chápání souvislostí. Pokud jste čtvrtou nejsilnější ekonomikou, tak lidi potřebujete, jelikož potřebujete udržet a obhájit svoji pozici a tím i trvale udržitelný růst. Pokud tito lidé sami přijdou a zapojí se do získávání vzdělání, tak své aktivity rozvinou ve spolkové zemi nebo po návratu ve své vlasti. To Čechům nedochází, že aby rostli tak musí přidat. Nazývat sousedy "sluníčkáři", když už dávno mají Nietzscheho Gutmensch a moc dobře ze školy i historie vědí, co ten pojem znamená.
Češi se uzavírají do svých národních ulit včetně jakési české vědy, měšťackého izolacismu atd. Tento jev je mi odporný možná pochopitelný v době soudružského tempa, kdy některé vědní obory z důvodu partajního tmářství živořily, či v podzemí přežívaly, či byly v české optice úplně opomenuty.
Ano v zapouzdřeném českém státu opravdu pozice nevzniknou, jelikož je neschopný a neexpanduje. Rozjel se Titanic a pozice ubývají. Takže jakési mertlovské touhy po nich jsou přáním nás všech, ale ne společenským trendem.
Už proto není ten prvorepublikový sabotér, co vyrve Čechy z lúna nenáviděné monarchie, ani už se nejde rozštěpit, jako v roce 1993 aby pár pozic vzniklo. Co se týče hospodášské politiky nehraje ČR skoro řádné housle. Takže pokud bude vše stále nekonkurenceschopné, což s tzv. českou vědou a hlavně českým školstvím bude. Na důchody nebude, jelikož z robotů v Industrie 4.0 se zatím daně neplatí. Ono totiž za vznikající první republiky i za Rakouska bylo normalní s Němci a Francouzi či u Wilsona v USA se vyjednávat. A ne po sobotkovsky prostě česky žebrat.Velkému projevuji svoji použitelnost mimo jiné tím, že umím jeho řeč, či anglickou lingua franca součastnosti a né zubatým hemzáním.
Jan Mertl:
Jinak kritika univerzit ve smyslu suché teorie atd. je taky trošku podivná. Vysoké školy tu jsou od toho, aby teorii podržely, praxe to sama neudělá. Samozřejmě vazba na praktické využití znalostí by tam být měla, o tom netřeba diskutovat, ale masifikace vysokého školství neznamená, že díky tomu že studuje na školách 60 procent populačního ročníku, se vysoké školy transformují na praktické přípravky - od toho tu jsou jiné instituce nebo i firmy. Celkově mi to přijde, že v prostředí poměrně dosti překotného vývoje je obtížné sledovat základní "linku" toho, aby ten vývoj poskytoval pozitiva pro většinu obyvatelstva, což je konečným kritériem efektivnosti jakéhokoli sociálně ekonomického systému. Myslím, že ty problémy nejsou tak velké, spíše ty diskuse o nich jsou často zbytečně vyhrocené - výsledkem volebních kampaní a významných změn vlád apod. jsou často malé změny v nastavení daní, sociálního pojištění a dalších národohospodářských nástrojů a agregátů. Ale zase je o čem diskutovat.
Michael Kroh:
To jo, ale tohle je na velmi dlouhou diskusi. Vůbec jakou funkci hraje vzdělání, rozdíl mezi vzděláním a kvalifikací atd. "Čtvrtá průmyslová revoluce" tento problém ještě vyostřuje. Úloha VŠ je skutečně širší, než být jen přípravkou. Jenže když je vstupenkou do sfér "pozičního investování" vysokoškolský diplom.
(Pokračování vášnivé diskuse)