Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Ti, kteří nemají možnosti (mají omezený disponibilní důchod) nevstupují do hry např. typu Titanic. Tedy nezůstavají v podpalubí s ohledem na své chování a schopnosti, jelikož nevstupují do hry a snaží se ovlivnit společenská dění svým volebním hlasem, tedy musí spolupracovat s lidmi jak doc.Valenčík říká ve svém díle (2008) "stejného smýšlení a sdružovat se". Nestávají se slouhy a snaží se vynutit za spoluprace s dalšími dodržování obecně přijatých zásad. Je třeba říci, že dokonalý společný nositel užitku patrně v realitě neexistuje. Je zvykem za něj považovat peníze, ale ty v širším kontextu nevyhovují ani jedné z podmínek takže lze univerzality i linearity peněz(totéž množství peněz má v různých zemích různou kupní sílu a pokud měna není konvertibilní, nebývá v zahraničí spojována s užitkem vůbec; navíc, totéž množství peněz znamená jiný užitek pro boháče a jiný pro chudáka.) Pokud jde o podmínku linearity, bylo výzkumem zjištěno, že užitek peněz roste s jejich množstvím zhruba logaritmicky a některé ekonomické modely tento fakt respektují (logaritmický růst užitku peněz musíme chápat trochu volně; není řečeno o jakém základu má logaritmus být i když v modelech, které ho respektují, to často bývá přirozený logaritmus; navíc matematicky čistý logaritmus je mezi hodnotami O a 1 záporný, takže logaritmický užitek peněz pro tak malé hodnoty nevyhovuje a příslušný logaritmus musíme vhodně posunout- třeba uvažovat funkci ln( a+ 1) pro množství peněz a ≥ 0). Protože ale nic lepšího než peníze pro úlohu společného nositele užitku nemáme, budeme je muset akceptovat.V teorii her, ve kterých k předávání užitku mezi hráči dochází, se často, jak Honza Mertl spravně poukazuje předpokládá, že všichni účastníci modelovaných situací se pohybují ve stejném ekonomickém prostředí a jsou zhruba stejně "bohatí", takže lze univerzalitu i linearitu užitku peněz považovat v uvažovaném oboru hodnot a s přimhouřením oka za splněné. Při studiu některých ekonomických modelů se ale tento předpoklad může ukázat jako příliš odvážný a pak je užitečné na nevýhody spojené s užíváním peněz jako společného nositele užitku nezapomínat, tedy v případě vzniku koalic vzájemného krytí. Teorie her je dnes rozsáhlá matematická disciplína o které bylo napsáno mnoho monografií a ještě mnohem více časopiseckých a sborníkových článků. Určitá potíž s teorií her je v tom, že matematicky modeluje hodně komplikovanou a mnohotvárnou skutečnost, která v různých případech nabývá velmi rozmanitých konkrétních podob. Přitom by její matematický model měl být přehledný a natolik jednoduchý, aby s ním šlo dobře pracovat. V tom má obecně doc. M.Kroh částečně pravdu ovšem na jednom konci je matematika tedy neempirická, exaktní činnost a vedle ní jsou experimentální přírodní vědy (seřazeny např. sestupně podle míry determinismu - fyzika, chemie, biologie atd.). Na druhém konci jsou anglicky zvané humanitní obory počínaje filozofií (analogie matematiky, jako neempirické činnosti) a sociálními vědami, které mají blížeji k přírodním vědám jako např. ekonomie. Uprostřed tohoto rozdělení vědění se badatelé zkoumající socialní skutečnosti (např. ekonomické chování lidí)ocitají v těchto epistemologických otázkách značně rozděleni.Tento rozkol mezi vědou a filozofií označil August Comte za rozvod, ale neznamenal nic než kantovské odmítnutí metafyziky a ne filozofických problémů samotných.Comte s Johnem Stuartem Millem přichází s oživením pojmu "sociální fyzika".V této nové struktuře vědění se podle známe formulace měli filozofové stát "specialisty na obecniny".Osobně se příkláním k takovému popisu reality, tedy objevování objektivní reality, jak vhodnými matematickými modely, tak i další neempirickou činností, tedy filozofií.