Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

kz: Poznámky k článku RV – „O co dnes jde a co lze ovlivnit“
Obecné poznámky
• Myslím si, že velmi důležitým aspektem je konformita vůči vnějšímu prostředí, resp. přímo vnímání toho, co označuješ za špatnost, jako špatnosti. To, myslím si, je především o jádru problému u hráče, který zmiňuješ na konci článku – o interním (duševním) vypořádáním se se situací a interní obhajobu vlastních rozhodnutí.
• Samotný přístup hráče k „obecně přijatým zásadám“ totiž nemusí být jen takový, že akceptuje tuto společenskou etiketu (záměrně nepíši etiku, neboť i toto slovo má, podle mne, již značně posunutý význam). Může se vůči ní vymezovat, a to nejen pro interní obhajobu svého rozhodování, ale také proto, že může tím způsobem být schopný ovlivnit názor jiných lidí. Jinými slovy, dalším faktorem je „veřejný názor“, a jsme u filosofické podstaty problému. Domnívám se totiž, že společenská etiketa prošla již takovým množství pokřivení, že je vnitřně značně rozporuplná.
Hypotézy o „obecně přijatých zásadách“ z vnějšího pohledu
(zjednodušené, lze kombinovat)
• Určujícím faktorem je závist. Potom platí, že ten, kdo získal výhodu ve formě majetku nebo postavení za podmínek, kterých většina veřejnosti není schopna dosáhnout či za stejných podmínek nedokáže dosáhnout obdobně pozitního výsledku, je obecně přijatou zásadou pracovní zásluhovost. Tato hypotéza má dvě varianty. Hráčova strategie vůči vlastní prezentaci je potom podložena buď zdáním zasloužené zásluhy nebo skrytím výhod.
• Určujícím faktorem je přisuzování symptomu postavení příčiny. V takovém případě jde, pokud jde o současnou kauzu, o domněnku, že samotné získání státních výhod pro jednotlivce (ať už jde o „podíly ze státních investic“ či získané mocenské postavení) okrádá posuzujícího občana. Přitom však platí, že ten, kdo posuzujícího občana obírá o moc nad sebou není hráč, který získal postavení, ale regulace (tj. silou zákonodárné moci podepřené výkonnou mocí vnucené pravidlo). Totéž platí o hmotných výhodách: Ten, kdo získá z veřejných prostředků prospěch, přece posuzujícího občana o nic neokrádá, neboť je placen z některé formy daňového výnosu (klasické zdanění, zadlužení – budoucí zdanění či implicitní zdanění např. inflační daní). Občana o jeho majetek obírá opět zákonodárná moc opřená o výkonnou moc (ať je z pohledu společenské estetiky „sebezkaženější“), ne člověk, který umí „využít penězovod“. V obou případech je tedy zlem násilí páchané na jedinci a jeho majetku, nikoliv těžení z důsledků již spáchaného násilí (odtud příčina-symptom). Stejnou tendenci lze pozorovat směrem k obyvatelům, kteří dokáží (z jejich pohledu) efektivně čerpat např. sociální dávky (velmi dobře se přizpůsobili podmínkám, nazývat je „nepřizpůsobiví“ je protimluv).
• Určujícím faktorem je mocenský boj. V tomto případě se předpokládá, že vnější pozorovatel vlastně ani žádný názor nemá, protože se o politiku zajímá jen povrchně. Samotné obecně přijaté zásady (např. ty, které jsou uvedené v předchozích odstavcích) jsou jen způsobem jak změnit mínění o hráčích veřejností, jsou-li tito hráči na mínění veřejnosti závislí. To považuji za velmi důležité i s ohledem na současnou aféru. Jde o to, že vnímání politika veřejností je mnohem citlivější téma než vnímání nepolitika, neboť právě politik je v důsledku všeobecného rovného volebního práva závislý na způsobu, jakým jej majoritní veřejnost vnímá.
K modelu
Obecně tedy dost závisí na tom, co normální je a co normální není, jak uvádíš v 1. bodu charakteristiky konceptu. Jak sis asi všiml, už poměrně dlouhou dobu (a zdaleka ne sám) pracuji na změně paradigmatu, aby došlo k odstranění druhé mnou uvedené hypotézy o obecně přijatých zásadách.
Chápu, že model je třeba popsat tak, aby vedl na matici o dvou sloupcích a ideálně dvou řádcích. Nicméně seskupením zbytku skupiny do „jádra“ dochází k podstatné ztrátě informace o zapojení ostatních členů, skutečná simulace hry proto musí být paralelizována a skupinový hráč tak vždy musí být dopočítán. A právě to je, myslím si, odpověď na otázku v závorce u bodu 3 modelu (jak popsat změnu parametru výplat).
Myslím si proto, že celou hru lze popsat pomocí parametrů, které platí pro jednotlivé hráče, sadou funkcí pro přepočet na parametry skupinového hráče a umět definovat „vzdálenost od středu jádra“, která určuje „přitažlivost“ skupiny pro jednotlivé členy. Tak se systém bude umět vyvíjet v čase a hráči v něm se budou moci také střídat.
K parametrům
Řekl bych, že u každého hráče je zapotřebí parametrizovat
• důsledek odkrytí jeho skutečného jednání (dvě roviny)
o SO: samotná obhajoba jednání (skousnutelnost pro jeho příznivce: 0 – 1)
o ZM: závislost hráče na veřejném mínění (0-1)
• VY: „vydíratelnost“ (tj. kolik důkazů pro jeho odhalení mají ostatní) – absolutní číslo
• SV: „schopnost vydírat“ (tj. kolik důkazů má na ostatní) – absolutní číslo
• MO: moc (bez aktivního i pasivního vydíracího potenciálu, ten je schovaný ve hře) – absolutní číslo
Parametry „vydíratelnost“ a „schopnost vydírat“ jsou agregované, ve skutečnosti jde o neorientované ohodnocené spojnice mezi jednotlivými hráči. Pro jednoduchost předpokládám, že uvnitř skupiny „je vidět“ jen mezi přímými účastníky iterace, tj. ten, kdo v rámci iterace provede „lumpárnu“ zvýší svoji vydíratelnost a ostatní ve skupině, kteří se iterace zúčastnili, stejnou měrou zvýší „schopnost vydírat“ toho konkrétního hráče. Z toho, co jsem napsal, je zřejmé, že v každé iteraci má každý hráč víc než dva stavy:
• dostane nabídku k účasti a zúčastní se
• dostane nabídku k účasti a nezúčastní se
• dostane nabídku k účasti a „napráská“ to veřejnosti
• nedostane nabídku k účasti a tedy se nezúčastní
Obecně to tedy vede na paralelně hrané hry s agregujícím hromadným hráčem „jádro“. Hra jako celek musí mít daný parametr „hranice členství v jádře“ jako funkci parametrů hráče a důsledky na parametry „vydíratelnost“, „schopnost vydírat“ a „moc“ pro každé rozhodnutí ve hře. Vydíratelnost samotná přitom bude pro každého hráče normalizována samotnou obhajobou jednání (1-SO) a závilostí na veřejném mínění (ZM).
Parametry „jaderného hráče“ tedy budou muset být něčím jako střední hodnotou parametrů členů jádra, kde VY bude vynásobena (1-SO) x ZM.
Také si myslím, že VY, SV a MO musejí postupně vyprchávat. Vhodnější než odečítání nějaké hodnoty (konstanty?) mi připadá násobení nějakým vyprchávajícím kvocientem (čím je věc starší, tím je méně účinná pokud jde o vydírání, podobně moc také postupně slábne jako ji každý postupně „utrácí“). Tento kvocient budu označovat OK (oslabující kvocient).
První návrh matice (pro paralelní simulaci)
Při každé iteraci se přepočítají VY, SV a MO tak, že se vynásobí OK. Každá iterace má zároveň úroveň odměny (O), která odpovídá vydíracímu potenciálu.
Pro každou paralelní hru se spočítá pro jaderného hráče:
• VY = AVG((1-SO) x ZM x VYhráč)
• SV = AVG(SVhráč)
• MO = AVG(MOhráč)
samostatný hráč jaderný hráč
Dostane nabídku – zúčastní se SV += O (pro každého)
VY += O
MO += O zahrnuto vlevo (VY jako odraz SV)
Dostane nabídku – nezúčastní se SV += O (pro každého) zahrnuto vlevo (VY jako odraz SV)
Nedostane nabídku bez akce bez akce vůči tomuto hráči

Každý hráč také může ostatní „napráskat“. Došlo-li ve kterékoliv paralelní hře k „napráskání“, od MO každého hráče, který se hry účastnil, se odečte jeho (1-SO) x ZM x VY, jejich SV vůči ostatním účastníkům tohoto kola se nastaví na nulu a jejich VY se také nastaví na nulu.
Mám z toho jeden rychlý neověřený závěr: Pokud dojde ke vzniku státních tajemníků (novela zákona o státních úřednících), vzhledem k jejich moci budou automatickými kandidáty na účast v takových hrách, budou mít velký vydírací potenciál a především malý důsledek na MO v případě napráskání (tj. budou špatně vydíratelní). V důsledku tedy převezmou moc a volby budou ještě větší fraškou než dnes. Vlastně jde o důsledek zobrazený hezky v Jistě, pane ministře (premiére). Na korupci nebude vidět, moc budou mít de facto úředníci a můžeme být v klidné, skryté a „spokojené“ totalitě.

radimvalencik: Návrh základního konceptu modelu (jede z možných přístupů)

Jde o nalezení toho, co je v situacích, které uvažujeme (v různých případech skupinové konformity), vždy přítomné, základní, od kterého se odvíjí ostatní. Klíč k dešifrování reality.
Nejdříve dva konkrétní příklady.

Ten první je velmi hezký a z nedávné doby:
Bývalí poslanci Petr Tluchoř, Marek Šnajdr, Ivan Fuksa se svým způsobem pokusili prosadit odlišný názor od ODS a celé koalice. (Nebyli první, kdo se stal „téměřreformátorem“ ODS.) Dostali se tím do konfliktu, který, když vrcholil, je přivedl až do stavu „prozření“, vymanění se ze skupinové konformity. Najednou vše viděli naprosto přesně. Tím se ovšem stali ve svých pozicích v dané soustavě her založených na vzájemném krytí nejen nepoužitelní, ale i nebezpeční pro struktury působící v těchto hrách. To si uvědomili a včas tedy za to, že „nebudou zlobit“, vyhandlovali „odstupné“. – Teď jsou za tento handl stíháni. (Mj. s tímto rizikem patrně tehdy ani oni, ani ten, kdo s nimi „odstupné“ vyhandloval, nepočítali, považovali to za „normální“.)

Aktuální příklad:
Většině normálních lidí, kteří nejsou pod vlivem toho typu skupinové konformity, která ovládla ODS, resp. část koalice, je jasné, že se z ní ODS musí vymanit, pokud má vůbec přežít. Jinak směřuje ne k „podpětiprocentní“ straně, ale k „podprocentní“ – a to už těch, co zůstanou ovládáni tímto typem skupinové konformity, zbyde hodně málo. Mnohem (řádově) méně než těch, co se po listopadu 1989 pokusili (s dílčími výsledky) reformovat bývalou KSČ. A to by byla pro současné demiurgy dění v ODS nejen politická, ale i osobní prohra.
Jak se ovšem z tohoto typu skupinové konformity vymanit (jak přestat považovat za normální to, co normální není), když kdokoli, kdo se o to pokusí, může dopadnout hodně špatně? Na druhé straně k tomuto vymanění musí dřív nebo později – a patrně už hodně brzy – dojít. Kdy nastane ta pravá chvíle, kdy na tom lze vydělat?

Model hry:
Základní schéma hry (morfologický popis toho, co se odehrává) je stejné. Potřebujeme „vyhmátnout“ to nejdůležitější, najít ten parametr hry, který má u her tohoto typu klíčovou roli. A pak nám bude vše mnohem jasnější. Navíc to pomůže aktuálním i potenciálním obětem skupinové konformity.

Vyzkoušíme nejdříve, zda lze příslušnou hru popsat prostřednictvím dvoumatice následujícího typu:

Hráč 2
Strategie 1 Strategie 2
Hráč 1 Strategie 1 a11; b11 a12;b12
Strategie 2 a21; b21 a22; b22

Kde:

Hráč 1: Hráč, který řeší dilema, zda vstoupit do hry vzájemného krytí a v dalších kolech zda v dané situaci zůstat ve hře založené na vzájemném krytí. Konkrétnější interpretace je, zda bude i nadále považovat za normální to, co normální není, nebo to za normální přestane považovat a zachová se podle toho.

Hráč 2: Skupina hráčů, kteří vytvářejí jádro vyjednávání vlivu uplatňovaného prostřednictvím vzájemné koordinace (využívání pákových a synergických efektů) působení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. V tomto jádru se rozhoduje o tom, zda i nadále se vsadí na to, že se bude považovat za normální to, co se dosud považovalo za normální (v rámci lokální modifikace globálního základního ideového paradigmatu), nebo se přejde k jinému (reformovanému).
Poznámka: Proces vyjednávání v jádře a interakce s okolím jsou velmi složité procesy, z hlediska Hráče 1 se však můžeme na toto složité společenské dívat tak, že se Hráč 2 rozhodne pro jednu ze strategií, které dále popíšeme.

Strategie 1 Hráče 1: Vstoupit do hry založené na vzájemném krytí (příp. zůstat v ní).
Strategie 2 Hráče 1: Nevstoupit do hry založené na vzájemném krytí (příp. vystoupit z ní).

Strategie 1 Hráče 2: Reformovat paradigma, které tvoří rámec vyjednávání vlivu.
Strategie 2 Hráče 2: Nereformovat paradigma, které tvoří rámec vyjednávání vlivu.

Výplaty Hráče 1:
a11 – Hráč 1 použil Strategii 1, Hráč 2 použil Strategii 1
a12 – Hráč 1 použil Strategii 1, Hráč 2 použil Strategii 2
a21 – Hráč 1 použil Strategii 2, Hráč 2 použil Strategii 1
a22 – Hráč 1 použil Strategii 2, Hráč 2 použil Strategii 2

Výplaty Hráče 2:
b11 – Hráč 1 použil Strategii 1, Hráč 2 použil Strategii 1
b12 – Hráč 1 použil Strategii 1, Hráč 2 použil Strategii 2
b21 – Hráč 1 použil Strategii 2, Hráč 2 použil Strategii 1
b22 – Hráč 1 použil Strategii 2, Hráč 2 použil Strategii 2

Reálný život je samozřejmě mnohem bohatší, než jakékoli schéma. Na druhé straně dobré schéma (když – jak se říká – „trefíme hřebíček na hlavičku“) umožňuje „rozklíčovat“ realitu tím způsobem, že nejdříve najdeme, to, co je všeobecně přítomné a od toho odvíjíme další.

Strategie Hráče 1 můžeme zjednodušeně interpretovat i takto:
- Podlehnout/Nepodlehnout skupinové konformitě (se všemi dalšími důsledky)

Strategie Hráče 2 můžeme zjednodušeně interpretovat i takto:
- Reformovat/Nereformovat základní ideové paradigma (lokální modifikaci globálního paradigmatu)

Další postup z metodologického hlediska:
Teď to chce trochu mravenčí práce a popsat obsah každé buňky výplatní dvoumatice formou úplného výčtu, tedy jaké faktory působí na zvýšení či snížení výplaty v příslušných buňkách.

---
radimvalencik.pise.cz

radimvalencik: V komentáři k článku „O co dnes jde a co lze ovlivnit“, viz:
http://radimvalencik.pise.cz/371-komentare.html#484319
který jsem uveřejnil 22.6.2012, jsem ukázal koncept hry, který otevírá cestu k pochopení toho, za jakých podmínek může dojít k reformě (změnám základního ideového paradigmatu) určitého systému. A to zejména v kontextu fenoménu skupinové konformity (omezenosti). Uvedl jsem rovněž dne konkrétní interpretace, kde se hra částečně popsaná příslušným konceptem odehrála:
- Případ bývalých poslanců ODS P. Tlučhoře, M. Šnajdra, I. Fuksy, kteří se nejdříve pokusili a určitou reformu ODS. Když jim nevyšla, vyjednali „kompenzace“, čímž se ovšem patrně (nejen oni) dopustili trestného činu. Mj. zde schéma vycházející z teorie her umožňuje jednoznačně ukázat, že se nejednalo o odměnu za práci a že neplatí argumenty M. Kalouska.
- Případ současné ODS, která do poslední chvíle věřila, že nějakým zázrakem dojde k pověření M. Němcové sestavením vlády. Tlak na reformu této strany bude větší a větší. Bude zajímavé sledovat, co se bude dít.

Proto vkládám další komentář „O co dnes jde a co lze ovlivnit“, který poskytuje oporu v utřídění faktorů působících na současné dění.
Nejdříve připomenu matici, se kterou pracujeme:

Hráč 2
Strategie 1 Strategie 2
Hráč 1 Strategie 1 a11; b11 a12;b12
Strategie 2 a21; b21 a22; b22


Nyní se podíváme na problematiku námi sledovaného typu rozhodování očima hráče, který si (více či méně) uvědomuje, že jde o hru typu Loajalita vůči struktuře (uchování paradigmatu):

Poznámka: Nelekejte se, není tak obtížné pochopit, o co jde, a nabízí se příležitost ke „kibicování“ (doplnění, upřesnění) tomu, kdo by mě chtěl pomoci a pomohl tímto způsobem.

Výplaty Hráče 1 (tj. jak tento hráč vidí své výplaty):
a11 – Hráč 1 použil Strategii 1, Hráč 2 použil Strategii 1
(Případ ortodoxie hráče a reformní změny ve struktuře)
Znamená to, Hráč 1 („náš člověk“) podlehl či nadále podléhá skupinové konformitě, zatímco Hráč 2 (jádro vyjednávání vlivu) se rozhodlo reformovat, začalo provádět změny. Hráči 1, jak se říká, ujel vlak. Z čeho se bude sestávat jeho výplaty v tomto případě:
(-) ztratil možnost podílet se na reformě, být mezi reformátory, uchovat si možnost pro společenský vzestup a z toho vyplývající benefity
(+) situace se může zvrátit a pak by z toho profitoval (ve stylu normalizátorů začátku 70. Let)

a12 – Hráč 1 použil Strategii 1, Hráč 2 použil Strategii 2
(Případ ortodoxie hráče a uchování ortodoxie struktury)
Znamená to, Hráč 1 („náš člověk“) podlehl či nadále podléhá skupinové konformitě, Hráč 2 (jádro vyjednávání vlivu) se rozhodlo nereformovat, zachovat původní paradigma. Z čeho se bude sestávat jeho výplaty v tomto případě:
(+) může vydělat na tom, že někteří se pokusili reformovat a ztratí svoji pozici, jeho postoj bude jádrem vyjednávání vlivu oceněn (ostatně na tomto základě se v opakované hře dělá kariéra, která právě takovéto lidi vyselektuje)
(-) riskuje, že se příliš naváže na ortodoxii jádra a až bude příležitost pro reformu, nebude již moci vstoupit do hry jako nositel reformních postojů
(-) riskuje, že celá struktura ztratí schopnost reagovat na reálný vývoj a příslušnost k této struktuře bude mít nižší a nižší, případně dokonce zápornou hodnotu

a21 – Hráč 1 použil Strategii 2, Hráč 2 použil Strategii 1
(Případ vymanění se z vlivu skupinové konformity hráče a reformní změny ve struktuře)
(+) ocitl se na správné straně ve správnou dobu, má šanci na vzestup
(+) omezí se ztráty spojené se zabřednutím do slepé uličky ortodoxie základního paradigmatu, tj. pokračování skupinové konformity (omezenosti)
(-) hrozí ztráta reformní orientace jádra vyjednávání vlivu (zvrat k ortodoxii)
(-)na reformu může být již pozdě výnosy z reformních postojů mohou být mizivé, zatímco uchování ortodoxie by přineslo možnost ještě po určitou dobu získávat určité výnosy (zde je nagativním výnosem náklad obětované příležitosti

a22 – Hráč 1 použil Strategii 2, Hráč 2 použil Strategii 2
(Případ vymanění se z vlivu skupinové konformity hráče a uchování ortodoxie struktury)
(-) bude následovat trest ze strany struktury
(+) může si uchovat určitý podíl na prolongování výnosů z uchování struktury díky převládnutí ortodoxie

Výplaty Hráče 2 (tj. jak tento hráč vidí výplaty hráčů vytvářejících jádro):

b11 – Hráč 1 použil Strategii 1, Hráč 2 použil Strategii 1
(Případ ortodoxie hráče a reformní změny ve struktuře)
(-)riziko, že na reformu může být již pozdě a výnosy z reformních postojů mohou být mizivé, zatímco uchování ortodoxie by přineslo možnost ještě po určitou dobu získávat určité výnosy (zde je negativním výnosem náklad obětované příležitosti
(-) riziko, že hráč, který si uchoval ortodoxní postoje, podpoří možný protireformní zvrat
(+) přežití a případně i posílení struktury díky reformně


b12 – Hráč 1 použil Strategii 1, Hráč 2 použil Strategii 2
(Případ ortodoxie hráče a uchování ortodoxie struktury)
(+) stabilita struktury, alespoň dočasná, eliminování rizika, že na reformu může být již pozdě a výnosy z reformních postojů mohou být mizivé, zatímco uchování ortodoxie by přineslo možnost ještě po určitou dobu získávat určité výnosy (zde je negativním výnosem náklad obětované příležitosti)

(-) ztráta vhodné příležitosti pro uskutečnění reformy

b21 – Hráč 1 použil Strategii 2, Hráč 2 použil Strategii 1
(Případ vymanění se z vlivu skupinové konformity hráče a reformní změny ve struktuře)
(-)riziko, že na reformu může být již pozdě a výnosy z reformních postojů mohou být mizivé, zatímco uchování ortodoxie by přineslo možnost ještě po určitou dobu získávat určité výnosy (zde je negativním výnosem náklad obětované příležitosti
(+)hráč, který si uchoval ortodoxní postoje, snižuje riziko možného protireformního zvratu
(+) přežití a případně i posílení struktury díky reformně

b22 – Hráč 1 použil Strategii 2, Hráč 2 použil Strategii 2
(Případ vymanění se z vlivu skupinové konformity hráče a uchování ortodoxie struktury)
(-) oslabení struktury spojené s nutností eliminovat hráče, který se vymanil z vlivu skupinové konformity
(+) stabilita struktury, alespoň dočasná, eliminování rizika, že na reformu může být již pozdě a výnosy z reformních postojů mohou být mizivé, zatímco uchování ortodoxie by přineslo možnost ještě po určitou dobu získávat určité výnosy (zde je negativním výnosem náklad obětované příležitosti)


V dalších dnech uvidíme, jak i tento jednoduchý, nevyzrálý, zatím ještě nepřesný a neúplný koncept zafunguje. Velmi uvítám připomínky směřující k doplnění tohoto konceptu. Nejlépe vložit jako komentář k příslušnému článku na mém blogu.

---
radimvalencik.pise.cz