Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

radimvalencik: Podle mě nejde jen o psychickou záležitost. Zde jde o to, že v rámci struktur založených na vzájemném krytí dochází k tomu, že někdo je vybrán přirozeným fungováním jader vyjednávání vlivu pro určitou roli, domnívá se, že hraje určitou hru (má představu o ostatních hráčích, strategiích, výplatní matici), ve skutečnosti se však s ním hraje úplně jiná hra. Tím, že mu hra, která se s ním hraje, zůstává skryta, mění se jeho vidění reality, preference a postupně se stále více stává pouhým nástrojem (figurkou) ve hře, kterou sám není schopen vidět. Bylo by dobré popsat proces této přeměny vhodným modelem či alespoň konceptem hry. Třeba proto, aby bylo možné odpovědět na následující otázku: Je v těch hrách, do kterých byl někdo vybrán a vtažen jako určitá figurka, vždy někdo, kdo je „nad věcí“ a ví, o co jde, nebo může dojít k tomu, že i v tom, co bylo hlavní hrou, již ani největší šíbři a nejvíce protřelí nejsou nad věcí a celá hra se nakonec mění v iracionální frašku? Možná, že k odpovědi na tuto otázku přinese leccos zajímavého další vývoj.