ondrey: Dnes bych rád chtěl poznamenat na skutečnost, kterou teorie her zná a dobře je popsána ve hře Na samaritána. Hraje ji několik identických (představme si je jako pasažéry na horní palubě) hráčů, kteří chtějí, aby někdo z nich pomohl člověku, jenž je žádá o pomoc (např. před uzavřením spodního podpalubí pří potápení lodi,tedy popsán situace ve hře typu Titanic). Pokud mu někdo pomůže, všichni dostanou deset jednotek užitku, v opačném případě nedostane nikdo nic. Háček je v tom, že pomáhat něco stojí, takže každý hráč, který nabídne pomoc, získá o jeden užitek méně.
Pokud se nikdo jiný nechystá pomoct, je pro vás nejlepší volbou nabídnout pomoc sám. Pokud se všichni ostatní chystají pomoct, je pro vás naopak nejlepší nedělat nic. Za předpokladu, že každý hráč používá nezávisle na ostatních tutéž strategii, musí být Nashova rovnováha v tomto případě smíšená. Taková situace nastane pouze v případě, kdy existuje desetiprocentní šance, že nikdo jiný nenabídne pomoc. Jenom tehdy vám totiž bude jedno, zda pomůžete či ne.Pravděpodobnost, že v tomto rovnovážném stavu někdo nabídne pomoc, bude ve skutečnosti o něco vyšší,protože existuje šance, že pomoc nabídnete i vy sami (hrajete tutéž strategii). Samotná pravděpodobnost, že určitý
hráč v rovnovážném stavu nabídne pomoc, je tím nižší,čím vyšší je počet hráčů - to proto, že pravděpodobnost, že nikdo jiný nenabídne pomoc, se pořád musí rovnat
deseti procentům. Víc lidí tedy znamená menší šanci, že někdo pomůže. Pokud hru hrají jenom dva hráči, každý nabídne pomoc s devadesátiprocentní pravděpodobností a žádost o pomoc zůstane nevyslyšena pouze v jednom procentu případů. Když se ale počet hráčů zvýší na milion, šance, že jeden určitý hráč pomůže, je tak malá, že v jednom případě z deseti nepomůže vůbec nikdo.Tato skutečnost může mít hrozivé důsledky v situaci kdy dojde k uzavírání podpalubí ve hře typu Titanic.Proto plně souhlasím s autorem stránek,že je potřeba rozeznávat příklady, kdy se rozehrává hra typu Titanic,nebo co hrozí,pokud se už hraje.