Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Zápas o evropské blaho ... vyplutí lodi Titanic pro pomyslnou modrou stuhu
Dnes plně s autorem stránek souhlasím a použiji jeho slova.Sám rozjetí hry typu Titanic vítám, jelikož schopní budou kooperovat a zachrání se (tedy s vydáním usilí se evolučně osvěží a upevní se v klíčových pozicích),pasivní a laciné zábavě se oddávající lidé budou substituováni schopnějšími,ochotnými se více sebeobětovat a tedy i efektivnějšími např. uprchlíky, či nově příchozími imigranty z celého světa, či jejich pozice budou nahrazeny stroji.Např. v západní Evropě se radikálně snížil počet pracovníků na pobočkách bank v někderých obcích je vše automatizováno a bankovní zaměstnanec se dostaví na zavolání v případě potřeby klienta. Ten samý efekt můžete nalézt na železnici a přibývá ho na letištích, úřadech atd. Takže nejde jen o nahrazení dělnických profesí. Jak Radim Valenčík správně poznemenává: "Fakt, že se hraje hra typu Titanic a že existují tendence její přeměny ve hru dominantní, vysvětluje i druhou část paradoxu. Čím více člověk (ten, kdo se porušováním obecně přijatých zásad, aktivním podílem na tunelování společnosti „shora“ dostal mezi "vyvolené") má, tím více si uvědomuje, že to ve stávající hře typu Titanik nestačí, protože druzí již mají mnohem více a on sám by mohl být zavřen v podpalubí.
Pojem „přežití“ přitom můžeme chápat v slabším a přeneseném smyslu slova (jako udržení určitého společenského statutu), nebo v příímém smyslu slová (jako fyzické přežití). Odlišné chápání tohoto pojmu vede k odlsišným kvantifikacím v rámci modelu. Otázkou je, zda reálná hra typu Titanic, pokud se rozehraje v současné společnosti (podle popsaného usnesení z Davosu k tomu vše nasvědčuje pozn. a.), nemůže přerůst až ve hru, ve které půjde o fyzické přežití.
Každá pospolitost v dějinách lidstva se potýkala s problémem, který lze s velkým zjednodušením označit jako „bohatnutí bohatých a chudnutí chudých“, tj. prohlubování ekonomických a následně i sociálních rozdílů mezi svými členy."
S auterm tohoto příspšvku se zabýváme teorií her odkud víme,že konfliktní či kooperativní jednání sociálních skupin je jednáním směřujícím k udržení nebo k proměně sociálního řádu. Výzkum sociologů popisuje situaci,kdy skupina vstupuje do konfliktu s jinou skupinou, aby udržela nebo prosadila obraz světa, o němž se domnívá,že má platit. Podobně lze říci, že skupiny kooperují, protože předpokládají, že bez spolupráce s cizí skupinou by nebyly schopny realizovat své zájmy a udržet nebo uskutečnit určitý obraz světa. Konflikt a kooperace tak představují dvě formy jednání podrobně popisované teorií her , jimiž se hráči,v tomto případě skupiny lidí, snaží vytvořit nebo udržet určitý obraz světa.
Konfliktní a kooperativní jednání lze chápat jako jednotu a tuto jednotu je
možno zachytit modelem proměn jednání. Pro vyjasnění vztahů mezi skupinami je nutno vyrovnat se s komplikacemi spojenými s odlišením vlastní a cizí skupiny. To například hra typu Titanic ihned determinuje. Vlastní skupinou rozumím skupinu, která se odlišuje od jiných skupin přesvědčením svých členů o příslušnosti k ní. Cizí skupina je skupinou, která je interpretována z pozice určité skupiny jako seskupení netvořící její součást, tedy jako seskupení s odlišnou kolektivní identitou. Při odlišování obou typů skupin je ovšem nutno vzít v úvahu perspektivu, ze které na skupiny pohlížíme. Dvě skupiny se mohou považovat za odlišné, avšak vnější pozorovatel je může interpretovat jako jeden celek, i když více či méně strukturovaný. Myslím, že se společnost bude daleko více fragmentovat a vymezovat k menšinám, které se bude snažit většina a hlavně média nahnat do podpalubí hry Titanic. Už tedy nejde o to si udržet generacemi vydobyté blaho, či nějake penzijní systémy a další vymoženosti. Jde o to přežít v situaci, kdy jako původní Evropané vymíráme a velmi tvrdě je nejapnostní a povrchností erodováno evropské myšlení, tedy i rozhodování na kapitánských můstcích.Na obdobnou situaci narážíme také v oblasti vztahu k uprchlíkům a migrantů. Nově vznikající skupiny uprchlíků v Evropě, zde mají výraznou tendenci vymezovat se vůči jiným skupinám, např. v Berlíně chodí s transparenty We need more (much tedy gramaticky správný druhý stupeň příslovce jsem na žádném transparentu nezaznamenal) money, přičemž nejkonfliktněji se vymezují vůči skupinám se stejným zaměřením a stejnými kořeny, které svým příchodem ohrožují, tedy těmi nízkopříjmovými, Východoevropany atd.. Jednotná teorie konfliktu a kooperace uvažuje skupiny jako vlastní nebo cizí takto definované samotnými hráči. Hráč však může patřit do skupiny,která je v závislosti na kontextu jím samotným považována jednou za skupinu vlastní, jindy za skupinu rozdělenou na skupinu vlastní, do které patří on sám, a na skupinu cizí. Tyto vztahy někdy vytvářejí nepřehlednou síť vlastních a cizích skupin. Vždy proto záleží na kontextu, v němž sami hráči ve skupině nebo vnější pozorovatelé definují vlastní či cizí skupinu. Zde upozorňuji, že islámistické skupiny jsou vnitřně diferencované. Objevují se v nich jestřábi, kteří vyjadřují vůči cizí skupině militantní postoje, ale také holubice, jejichž postoje jsou smířlivější. Vztahy mezi jestřáby a holubicemi ve skupině se promítají rovněž do meziskupinových vztahů. Teorie her popisuje chování mezi hrdličkami a jestřáby a vítězí strategie, kdy je výhodnější z pohledu hrdliček jestřábům ustoupit.
Můžeme říci, že mění-li se vztahy mezi skupinami, mění se také vztahy uvnitř každé ze skupin. Podobně můžeme konstatovat, že mění-li se vztahy uvnitř skupin, mění se vztahy mezi skupinami. Sbližování původně konfliktních skupin může vést ke vzniku konfliktu v každé z těchto skupin a naopak narůstání konfliktů mezi původně kooperativními skupinami může vést k silnějším vazbám mezi členy každé z nich.
Proto v zápasu o evropskou historií vydobyté blaho bude obtížný, kooperace nebude triviální na základě popsaných jevech ve skupinách,tedy nebude snadné nalézt řešení které nabízí hra Titanic tedy: Podporovat kooperaci při nápravě či záchraně, aby zvýšil šanci na společnou záchranu ostatních a v rámci toho i sebe.