Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Je-li tedy Homo economicus koncentrátem racionality, pak naopak platí, že racio- nalita je zjednodušením reálných procesů lidského života. Její vypovídací schopnost je pouze dílčí. Tomáš Sedláček ve své knize samozřejmě model Homo economicus napadá ovšem řešení,jak je u něj zvykem nepřináší. On často vše zakrýje absolutnem,tedy Bohem. Kterého přijal, aby si mohl jednodušeji odůvodnit špatně pochopitelné problémy našeho Dasein.
Jestliže je racionalita, jak se zdá, pouze uvažováním či následně variantou chování, a to dokonce velmi omezenou, jaké jsou varianty další? Jak se může člověk chovat, ne-li racionálně,aby za to nebyl ve hrách postihován?
Představíme-li si hejno much v Bibli představující nástroj Belzebuba (Pána much), které nebudeme podezírat z nějaké inteligence, zjistíme, že se ke svým cílùm, k potravě, dostává nikoli po přímce, což by mohlo být obdobou racionálního chování, ale pomocí chaotického poletování. Chaos, resp. náhodná volba však maximalizuje pravděpodobnost, že cosi k potravě vhodného, třebas na stole Tomáše Sedláčka,
bude nalezeno. Podobnì řada subhumánních tvorù překonává omezenost svého
kognitivního aparátu a vnáší svým iracionálním jednáním do systému chaos (Zelení, sociální inženýři, politici atd.). Cenou za tuto plasticitu chování je ovšem značný energetický výdaj.
Efektivní se může ukázat opakování určitých trajektorií, vzorců, gest atd. Učením vzniká paměťová stopa, která ukazuje a zobecňuje informaci o minulých úspěšných, ale i neúspěšných akcích. Zde vše nahrává k autorem zmiňované ekonomii produktivní spotřeby. Efektivně tak omezuje výdaj energie na orientačně-pátrací-učící se činnost, které byla vydána při náhodné „sedláčkovské“ volbě. Vzniká zkušenost, zvyk, znalost. struktury, které mají smysl tehdy, pokud se prostředí mění pomaleji než ony samy. V opačném případě se snadno mohou stát přítěží: zkušenost starší generace neplatí v nových podmínkách. Z hlediska rozhodování vlastně učení jako alternativa racionality předpokládá, že základní podmínky jsou neměnné, anebo se mění v mezích, které platnost naučeného neruší. Zde vkládám myšlenky Radima Valenčíka tedy: Především však má ekonomický model člověka v konceptu ekonomie produktivní spotřeby existenciální dimenzi. Reálnou náplň života člověka chápeme na zpřítomňování minulých prožitků při prožitkovém vztahování se k budoucímu.
Další alternativa racionality vychází z toho, že alespoň graficky bývá matematická funkce poblíž svého optima zpravidla plochá. Přibližně optimálnímu chování tedy odpovídá nikoli jediný bod nezávisle proměnné, ale její určitý interval. Alternativou racionálního, tedy "přesně racionálního" chování je chování, které je pouze přibližné, které je "uspokojivé". Jinak řečeno, je-li optimalizovaná funkce skutečně plochá v nějakém intervalu kolem svého optima, pak po dosažení přibližného optima náklady na dosažení optima přesného mohou dále růst, ale výsledek se příliš nemění. Takže i takto jdou elegantně řešit i mnohem vhodněji než "plně racionálně", současná dilemata člověka.
Čtvrtá alternativa, již méně jasná, vychází z pojetí racionality jako proměnné, tedy nikoli jako konstanty. Pak je konkrétní jednání obecně syceno nějakým podílem racionality a iracionality v závislosti na situaci, na zúčastněném jedinci, na jeho aktuálních a celkových předpokladech. Jak uvádí Lea, konkrétní jednání vždy "něco" maximalizuje a úkolem ekonomů je zjistit co (Lea a kol., 1994, s. 173). Různí lidé jsou schopni různého přístupu k racionalitě, racionální i iracionální chování se mohou vzájemně doplňovat v nějakém vysvětlovacím schématu.
Konečně pátá alternativa racionality vychází z představy úrovní (omezení) racionality, je- jichž přechody jsou zprostředkovány fázemi iracionality. Realizace podnikatelského záměru, která má být racionální, nicméně navazuje na fázi hledání a tvorby tohoto záměru, kterou již zpravidla nelze uskutečnit jako plně racionální prostě proto, že by pravděpodobně neobsahovala potřebný podíl invence. Podobně v umění: to, co bylo vytvořeno ve sféře ne zcela přístupné vnějšímu pozorovateli a mnohdy ani autorovi (partitura), je následně předmětem zcela přesné, racionální reprodukce s cílem vyvolat "umělecký zážitek", tedy opět něco ne zcela racionálního. Zde zintenzívňojeme své "přítomné bytí (Dasein)" prožitkovým vztahováním na základě zpřítomňování minulého, jak velmi výstižně popsal na Nový rok autor těchto stránek.

V komentáři byly použity myšlenky a citace ze zdroje:
Lea, S. E. G., Tarpy, R. M.,Webley, P.: Psychologie ekonomického chování. Praha, Grada 1994