Článek Čeká nás revoluce, pokud ano, tak jaká?

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Čeká nás revoluce, pokud ano, tak jaká?

16. 12. 2012 - 09:03

zdenek rybář: Informační věk se projevuje tím, že informací je tolik, že jsou pro většinu populace bezcenné, neboť k těm se skutečnou informační hodnotou, využitelnou pro něj samotného, se málokdo dokáže dostat. Tato revulece tudíž řeší základní paradox téměř volného přístupu k informacím a jakoby mimochodem řeší také jiný esenciální problém - zaměstnanost. Je zapotřebí nových oborů, aby se společnost mohla stabilizovat. A toto řešením rozhodně je.

17. 12. 2012 - 11:09

radimvalencik: Dík za námět a za povzbuzení.

---
radimvalencik.pise.cz

16. 12. 2012 - 10:03

jiří bittman: Ano,pokud chceme najít východisko ze současného stavu musíme mít analýzu a na základě této ze stávající situace najít cestu, zní to logicky. Jenže...nemáme defacto nic na čem by se dalo stavět, veškerý průmysl byl zlikvidován, stejně tak zemědělství, zářným příkladem bylo nařízení EU o likvidaci cukrovarů v ČR. Vím že nemůže existovat nějaký socialisticko-kapitalistický systém, ale přeci jen by bylo dobré, kdyby klíčové podniky , energie a zemědělství bylo v rukou státu. Dnes je vše zcela soukromé, ceny určují majitelé firem nebo zahraniční korporace, zaměstnanost je bídná, zákony umožňují zaměstnanecký poměr na zůzné dohody o provedení práce, hodně firem raději zaměstná invalidní důchodce, ovšem ne z důvodu pomoci této skupině lidí kteří určitě nemají lehký život, ale pouze za účelem získání dotace státu. Lidé ve vyšším věku hledají práci velmi těžko, pamatuji doby kdy si každý podnik vážil těchto lidí, člověk který pracuje v daném oboru 20-30 let je odborník, profesionál, fachman, pan řemeslník,...dnes? Jen člověk na obtíž. Naše země potřebuje změnu, ale jakou? Razantní, důkladnou a každopádně ze zhora. V naší vládnoucí garnituře oporu nenajdeme, tam se hájí jiné zájmy. Klíčem kvalitního života v kvalitní společnosti je ekonomika, takže dostatek výroby, obchodu a služeb, ruku v ruce s tímto přichází i dostatek pracovních míst. Bohužel u nás působí až příliž zahraničních firem, někdo jásá že je alespoň nějaká práce, jiný lamentuje že jsme jen špatně placená pracovní síla která pro zaměstnavatele nemá žádnou hodnotu. Jsme v krizi a asi dlouho budeme, pokud se z ní dostaneme bude to zázrak. Jedním " kvalitním ekonomem" bylo po revoluci řečeno: Za 20 let budeme na úrovni Rakouska...Jsme na úrovni rozvojové země. Ten samý hlásal: Musíme si utáhnout opasky...je vidno že od té doby přibral 30 kilo...Přeji budoucím generacím lepší život, lepší vládu, lepšího prezidenta, já už se toho nedočkám.

17. 12. 2012 - 11:11

radimvalencik: Dík za komentář. Doufám, že se nám ještě v dohledné době něco aspoň trochu k lepšímu změnit. Pokusím se v dalších článcích ukázat, co považuji za hlavní problém a co s tím dělat.

---
radimvalencik.pise.cz

21. 12. 2012 - 12:35

miroslav jurásek: Styl Antonia Gaudího se vyznačoval tím, že čerpal své vzory z přírody. Tento známý katalánský architekt řekl něco v tom duchu, že není třeba nic nového vymýšlet, protože vše dokonalé už bylo vytvořeno. Stačí se jen pozorně koukat a přenášet tyto "divy" do své tvorby. Význam analogie tak vzrůstá. Je možné aplikovat jevy zaznamenaná na jedné úrovni (či oblasti) jinde. Německý psycholog Erik Eriksson rozdělil lidský život do několika etap, během nichž každý jednotlivec musí vyřešit několik kruciálních úkolů. Pokud se mu to nepodaří, tyto úkoly se přenáší do další životní fáze, kde budou působit problémy a bránit dalšímu rozvoji osobnosti. Podobnost s Erikssonovou psychologií vývoje lidské osobnosti nacházím i v článku Radima Valenčíka. Zdá se, že i v sociologické perspektivě se problémy kupí a v následné přenositelnosti projevují v další fázi (viz zmínka v článku o průmyslové éře a problémech, které musíme řešit v době postindustriální). Z článku však není zcela patrné, k jakému vývoji společnosti se Radim Valenčík kloni: k cyklickému nebo lineárnímu? Pokud je má "interpretace v analogii" jeho myšlenek správná, pak se přiklání spíše k marxistickému pojetí vývoje historie a ona cykličnost historického vývoje se projevuje pouze tím, že žádná etapa celospolečenského vývoje není řádně vyřešena a důsledky toho se ukážou ve fázi následující jako určitý konflikt či problém.