Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: 1.)Osobní přístup zastávám, jelikož si myslím, že Vaše blafování si více nezaslouží, jelikož k němu necítím žádnou úctu. Prostě plácáte páté přes deváté.
2.) Zase záměrně blafujete, jelikož teorie her pracuje skoro již od svého počátku s dokonale informovanými,či jinak omezeně informovanými hráči. S tím souvisí rozhodování za nejistoty, kdy rozhodovatel, řekněme hráč není dokonale informován atd.Prostě počestěný výraz Vašich cituji:.. her s nedokonalými informacemi je blábol. Ono totiž hry řešíme normativně nebo deskriptivně atd. Zase dokazujete,že herně teoretické problematice chabě rozumíte a všechny další Vámi vyčtené citace, už jsou jedno. Chápu, že nevěnujete toiliko času se učit základy a chcete publikovat,ale pak si pište Vaše slovní konstrukce z něčeho jiného než je teorie her,či herně-teoretickou analýzu vypusťete.
3.) Teleologický princip ke společenským jevům je asi pro Vás atraktivní a našel jste se v něm. Minimálně analýzou maximalizace OČEKÁVANÉHO užitku se nezabýváte, jelikož (z ní vychází původní teorie her) teorii her, tedy jeden z možných přístupů její analýzy, promiňte, ale neovládáte tak dobře,aby jste mě jako čtenáře přesvědčil,že to zvládnete bez ní,pouze s "jakýmisi" Vašimi sociálními systémy. Se zabývám ekonomii, takže pokud maximalizaci užitku minimálně pro výchozí bazální analýzu zavrhujete,zavrhujete myšlení generací ekonomů a nemám si s tímto sociálním inženýrstvím dále co říci.
4.) Zde naplno předvádíte, že jste se vývoje ekonomických teorií snad vůbec nezabýval. Metodologickému pozitivismu hluboce nerozumíte .V roce 1953 Milton Friedman vydal slavný esej „Metodologie pozitivní ekonomie“, která je dodnes uznávána jako metodologie tzv. hlavního proudu.
V té době byl na poli ekonomické teorie dost zmatek. Keynesiánská doktrína vládla světu, stoupenci John Maynard Keynese ovládli akademické katedry, vládní posty, centrální banky a vládní poradci byli také z jejich řad. Rakouská škola, kterou tu skrze Rakušana Josepha Aloise Schumpetera uvádíte měla svého „jednajícího člověka“ a z definice věci úplně odmítala makroekonomické agregáty. Takže okázale ignorovala makroekonomii a na keynesiánce pohlížela s pohrdáním. To je sice metodologicky nesmírně principiální a lidsky obdivuhodný postoj, ale současně to znamenalo, že bitevní pole bylo přenecháno nepříteli bez boje. Vody čeřil jenom F. A. von Hayek sporem o „racionalitu socialismu“. Zkrátka a dobře: každý, kdo se netvářil jako keynesiánec byl považován za kacíře, kdo nehájil blahodárnou rozpočtovou politiku vlády a redistribuci zdrojů, po které paké toužíte, byl za blázna a kdo neodmítal „dávno překonanou“ roli měnové politiky byl za exota.
Metodologický pozitivismus vychází z metodologického individualismu podobně jako neoklasická ekonomie nebo Rakouská škola. Odlišil pozitivní ekonomii (popisnou) a normativní ekonomii (hodnotící). K pozitivní ekonomii poznamenal, že: „jejím cílem je vytvoření teorie nebo hypotézy, která poskytuje platné a smysluplné předpovědi o dosud nepozorovaných jevech“. Tedy klíčovou záležitostí pro pozitivní ekonomii je platnost předpovědí. Empiricky se testují závěry teorie nikoli předpoklady teorie (normativní ekonomie). Pokud jsou závěry teorie v souladu s pozorovanou realitou, tak je možné ji prohlásit za platnou.
O předpokladech prohlásil Milton Friedman, že nejsou důležité. Požadavek, aby předpoklady byly realistické (v tom je obsažena hodnota, proto normativní ekonomie), je zbytečný. Existuje příliš mnoho proměnných, bezpočet omezení při získávání vstupních dat, mnoho proměnných nebude zohledněno, některé jsou nepostižitelné.Podobně je to u těch Vašich bohulibých "sociálních systémů", kterými se zabýváte. Navíc nejsou použitelné v deskriptivním (bez hodnotovém) smyslu. Takže to činí ekonomickou teorii (ve Vašem případě sociální systémy) netestovatelnou a tudíž neužitečnou. Pokud by nějakého přihlouplého ekonoma (jako třeba Vás) napadlo, že bude studovat všechny předpoklady, které ovlivňují chování čápů, protože to má vliv na výši permanentního důchodu (kvůli počtu narozených dětí), tak si může snadno ušetřit námahu. Výsledek je empiricky testovatelný tak, že budeme střílet čápy a počítat narozené děti. To jsou Friedmanova slova a stále platí. Milton Friedman svojí „Metodologií pozitivní ekonomie“ nejprve získal patřičnou pozornost, stejně jako svým „Seminářem o měnové (monetární) politice“, který vedl od roku 1951. Byl přesvědčen, že měnová politika může být nástrojem ovlivňování hospodářské politiky a je slučitelná s fungováním svobodných trhů. Odmítal keynesiánské recepty na rostoucí úlohu státu v hospodářství. Perfektně chápal, že chce-li uspět, tak se musí utkat s keynesiánci na jejich makroekonomickém poli a používat jejich nástroje. Věděl, že jediná šance, jak se zapsat do historie, je porazit keynesiánce jejich vlastními zbraněmi. Milton Friedman, nevelký postavou, ale vybaven nevídaným intelektem, se do toho pustil. Kontrarevoluce vypukla. Takže zde je zoodpovězen i bod číslo 5.