Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Chápu,že se ve veřejné diskuzi frekventovaně používá slovo hra. Osobně proto tomu nic nemám, ovšem pokud se tu zde někdo ohání slovy jako teorie her, pak by měl rozlišovat o čem hovoří. Pokud je zde vykláno slovo kontext, taky pouze ve smyslu časové události, která je zachována v nějakém sousledu. Jedním kontextem tak může být např. vytvoření státního dluhu, Sobotkovou vládou a jiným kontextem její zaplacení. Determinováním událostí do jednotlivých kontextů mohou herní teoretici vytvořit časovou osu událostí, na které se jednotlivé hry odehrály, popsat je a interpretovat. Ovšem nejlépe za podmínek dokonalé, či omezené racionality. Tzn. stejně jako v matematice běžně zaujímáme postoj, který nejpřesněji odpovídal olympskému pantheónu: řečtí bozi byli nesmrtelní,ale měli lidské vlastnosti.
Původní von Neumann - Morgensternova teorie her nepřináší řešení (odpovídajícím výplatním vektorům ( payoff vectors) ) pro hry dvou hráčů s proměnným součtem (variable-sum games) a i pro hru n-hráčů. Ovšem můj komentář popisuje obecnou teorii racionálního chování v herních situacích, která by měla přinést nějaké řešení pro všechny třídy her. Teorie je založena na dvou skupinách racionality.To znamená: definuje racionální chování jako takové, definuje racionální očekávání ohledně chování ostatních hráčů. Tvrdí se, že tento nový přístup výrazně zvyšuje možnosti aplikací teorie her v ekonomii a dalších sociálních vědách. Ani jedno z udedeného pan M.Neubert nečiní stejně jako autor stránek.Skloňují zde studentsky dilemata a problém neumí uchopit.
Přístup Johna von Neumann - Morgensterna v jejich teorii her dává velmi uspokojivé řešení pro koncepci her dvou –hráčů s konstantním součtem (two person constant sum games). Aniž by však obecně tato teorie dosáhla determinovat řešení ( tj. řešení odpovídající jedinečnému výplatnímu vektoru unique payoff vector) pro hry dvou hráčů s proměným součtem a pro hry n-hráčů. To značně omezuje užitečnost těchto her v ekonomii a dalších společenských vědách. Většinu situací v reálném životě představují hry n-hráčů, či hry dvou hráčů s proměným součtem, kde zájmy obou hráčů nejsou vzájemně zcela rozdílné navzájem. Zde se autor stránek zcela zjevně ve svých článkách topí, neustále na těchto stránkách demostruje tyto situace na herních dilematech, mluví o kontextu mezi hrami a vymýšlí zde herně teoretické samobludy tipu Titanic atd. Umísťuje je do historicistického vývoje, tak jak ho u Karla Marxe kritizuje Karl Reimund Popper. Tyto jím na stránkách kladené red herringy baští další rozumbradové a bohužel i studenti, kteří na to píší teorii her nepříslušící diplomové práce. Nyní konkrétně je zde citován neznámý pan M.Neubert a mluví poté o hrách, herní teorii atd. Všem těmto v této historicistické „herní teorii“ zúčastněným nikdo vám neupírá o hrách mluvit a hrát si je, či s nimi. Ale upozorňuji pouze na to, že teorie her vědní obor, který se vyvíjí a má svá pravidla. Takže to není jen o tom, že plácáte o hrách.
Teorie her dnes díky nobelistovi Johnu C.Harsanyi ví, že v sociálních situacích (kdy se heideggerovsky strachujete o osud lidstva na vaší pomyslné lodi) nám tato teorie dává určitá řešení, která nám mohou pomoci předpovědět nebo vysvětlit výsledek ,dále je schopna navrhnout hypotézy dostatečně
specifikované na to, aby bylo možné empirické testování , a mohou poskytnout doporučení a určitou rozumnou politiku chování pro účastníky hry.
John C.Harsanyi byl schopen prokázat, že pokud připustíme jisté postuláty velmi přirozené racionality, získáme pak obecnou teorii racionálního chování v herních situacích, kdy získáme určité řešení pro všechny třídy konečných her (stejně jako pro nekonečné hry, splňující určitou podmínku pravidelnosti ), a to jak pro hry dvou hráčů tak pro hry n-hráčů, s konstantním či variabilním součtem, kooperativními i nekooperativními hrami, s přenositelnou či nepřenositelnou výplatou atd.
Aby bylo jasno, Harsanyiho vlastní přístup přináší určité předpovědi o empiricky-sociálním chování pouze tehdy, pokud si představíme skutkové předpoklady (factual assumptions) o užitkových funkcích hráčů, jejich možností ve strategiích ,použitých informací, které mají k dispozici , atd.
Tento pohled na zde skloňovaný problem např. hry Titanic je situací, kdy teorie her stejně jako teorie individuálního rozhodování (decision theory ), z nichž je teorie her jakýmsi zobecněním, by měla být považována za čistě formální teorii, tedy postrádající empirický obsah. Obě teorie pouze uvádějí, co se bude dít, když všichni účastníci mají konzistentní preference a sledují své vlastní preference v souladu se způsobem jejich naplnění. Empirický obsah je dodáván v pouze tehdy, když děláme více specifických předpokladů o povaze těchto preferencí a o dalších skutkových okolnostech (např, když budeme předpokládat, že lidé preferují více peněz než méně peněz, nebo provést předpoklady o strategiích, které mají k dispozici atd.). Výhoda Harsanyiho přístupu spočívá pouze v tom, že jakmile jsou zavedeny nezbytné faktické předpoklady získáme jedinečné předpovědi pro všechny empirické sociální situace na základě stejné obecné teorie, bez nutnosti teoreticky předpokladů neodůvodněných ad hoc v každém konkrétním případě. Tak jak to činí velmi často,takřka denně autor těchto stránek. Proto bych doporučoval více studovat poznané, než nechat ztroskotat svá snažení na lodi Titanic u amerických břehů, které již byly dávno Vikingy, či Kolumbem objeveny a česky neopublikovány...