Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Na první pohled hezké leninovské avšak bláhové:"Učit se, učit se, učit se!" je v jakékoliv hře submisivní úloha. Hráči pomáhá dostávat "relevantnější" informace, ale rozhodně je nemůže s těmi dokonalými ani stochastickými, jimiž nedisponuje,srovnávat, natož aby je byl z učení "balastu" schopen verifikovat. Následně racionálně využít v podmínkách neurčitosti, kdy nelze budoucí situaci ani pravděpodobnostně charakterizovat. Zde taky končí 80% populace absolventů tohoto učení. Takže půjčení ujanovského citátu beru jenom, jako úsměvný werbung na nejmenovanou vzdělávací instituci a pozitivní vztah k lidem, kteří se jako učitelé profesně cítí. Ne každý hráč, je totiž vybaven kritickým myšlením. Je schopen na základě racionálního úsudku vícekriteriálního rozhodování, jak teorie říká, založeného na volbě optimální varianty ze dvou nebo lépe z více kritérií.Důležité je kooperativní chování (spoustě postkomunistických, či uprchlickách hráčů naprosto cizí),které rozšiřuje potenciální možnost tvorby koalic a jejich sebeprosazovaní v neinstitucionalizované hře, pomáhající vytvářet a determinovat pravidla hry a v ideálním případě ji zvráti v "lepší" prospěch. Na to nějaké učení-learnig chybějících hard skills nepomůže. Bez vzájemné "hráčské kondice", aditivity,maximalizace užitkové funkce s ochotou připustit platbu kompenzací,se nikdy ze submisivní role "obehraných diváků" bez jakého koliv vlivu na "spravedlivější" pravidla ve smyslu redistribuce čehokoliv učením nikdo nedostane.