Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

jkaleta: Díky za odpověď. Já bych to vyjádřil trochu jinak, pokud bych se chtěl držet zásad a kauzálních vazeb k empirické realitě.
a) To není jen otázka množství. Výstupy reálně nikdo nechce, PROTOŽE si je nikdo nezaplatil, jsou "předplacené" daněmi a ministerstvem školství. Ale ty peníze už nám proti naší vůli vzalo ministerstvo financí, proč tedy nestudovat a nemít titul? Peníze bez původu a svobody vlastnictví (si je všechny nechat) produkují služby bez kvality.

b) Plně souhlasím. Tomu se říká politická ekonomie, do které jsem se velmi důrazně opřel v případě pana Klusoně. Jediné univerzálně uznatelné teoretické východisko je empiricky-racionální (Sókratés, Aristotelés, Randová) a následně aplikované na ekonomii (Bastiat, Mises, Rothbard) a také na etiku (Molyneux, UPB). Politická ekonomie je platonická politická diktatura, hledání jakýchsi ideálních forem tam, kde neexistují a morální omluva jejich násilného vynucování. (veřejné blaho, apod.)

Neříkám, že násilné vynucování nefunguje. Ale vždy a nevyhnutelně způsobuje nechtěné následky reakcí lidí, které obvykle nakonec dosáhnou (kompenzací) přesného opaku, než byl zamýšlený účel povinného opatření. (např. vnucené elektronické pokladny pana Babiše dosáhly toho, že se výběr daní snížil a zřejmě i přehled o ekonomice) Čehokoliv dosahujeme násilím, způsobí nechtěné následky.

c) Tady bych ocenil trochu víc detailu. Co to znamená variantní, proč jsou variantní a jaké jsou toho příklady?
Realita a racionalita v principu variantní není, což by znamenalo, že hospodářská a sociální politika je mimo realitu a navíc iracionální. To by znamenalo, že hospodářská i sociální politika je pouhá kultura - tím se staví na úroveň náboženství, umění, tradice, ale rozhodně ne vědy. Slyšel jsem zajímavou definici kultury - věci, co nejsou pravda. Tento kolektivismus a diktátorský idealismus má za následek většinu problémů lidstva, ale tady už nehovořím kauzálně.