Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

jkaleta: S hodnocením práce pana Klusoně nesouhlasím. Jeho popis považuji za nekorektní, vágní a rozporný. Nevidím zde žádné pojmy, které pan Klusoň používá, pouze bezvýznamné eufemismy, které nejsou ani dobré, ani špatné, ani užitečné.

Připomeňme si zásadu, že pojem se skládá ze sémantického trojúhelníku. Skutečný pojem má jedno konkrétní slovo z písmen, jednu konkrétní představu v lidské hlavě (pro všechny lidi stejnou) a jednu konkrétní věc venku v realitě. Pojem, který tyto tři prvky neobsahuje, není pojem, ale buzzword, eufemismus, součást sofistiky nebo propagandy.

Téměř každý pojem pana Klusoně by si zasloužil odstavec, který jej takto rozebere. Podstatou mojí kritiky je ale zásadovost. Například, pokud má pan Klusoň něco proti "velkému" růstu bohatství (proč, kolik přesně, v porovnání s čím?) pak by se měl především stavět jako odpůrce existence státního rozpočtu, který je největší koncentrací bohatství vůbec. To by bylo dokonale zásadové. Zásady dávají záruku, že navrhovatel může být nucen falzifikovat, udělat nebo přiznat i to, co se mu právě nehodí. U pana Klusoně tuto záruku nevidím.

Slova jako "rovnoměrnost" neznamenají vůbec nic, resp. znamenají pro každého něco jiného v jiném kontextu a nelze je brát vážně. Nelze jim přiřadit žádnou konkrétní nominální částku peněz, ani žádnou kupní sílu, ani je vztáhnout ke konkrétním lidem.

Ani pojem "moc" zde nic neznamená, protože se nerozlišuje moc násilná a ekonomický vliv zasloužený v dobrovolných interakcích. Zásada neagrese praví, že násilí je zahájení agrese odezvou na nenásilné aktivity. Politická ekonomie notoricky nedokáže a nechce odlišit násilné aktivity od nenásilných, protože se sama zakládá na násilné aktivitě - vydírání daňových poplatníků - a má motivaci tento fakt zakrývat eufemismy. Pojem moci tedy musí pokrývat jak výběrčí daní, tak "ekonomickou moc" úspěšných podnikatelů, jejichž výrobky jsou žádané. Tím ale vzniká pološero, ve kterém nelze ani odlišit zájmové skupiny, které pan Valenčík tolik kritizuje. Lze je popsat, ale nelze je principiálně odsoudit (tj. odlišit, co vlastně dělají jiného ve srovnání se zbytkem státní moci) a nelze ani zabránit jejich vzniku.

Vidím zde klam popisu. Systémy jsou všude, popsat je dokáže každý a nikam to nevede. Popis bez zásad je jen nahodilá sbírka charakteristik, ze kterých nelze nic odvodit. Zásady musí souviset s příčinami. Skupiny založené na krytí... existují jen a pouze proto, že existuje obří nedobrovolný penězovod, zvaný daňový systém, který štědře poskytuje peníze bez zásluh - bez kauzality.

Zásady praví, že lidé reagují na ekonomické podněty (např. náklady) a stát se skládá z lidí. Protože zodpovědnost je nákladnější, než nezodpovědnost, je stát přímo motivován k nezodpovědnosti. Protože je ale stát z podstaty (násilný) monopol, pak neexistuje konkurence, která by jej za toto chování tržně potrestala. Zde leží jádro problému, nad kterým pan Valenčík tráví tolik času.

Zásada praví, že násilné aktivity jsou absolutně jiné, tedy přesně opačné, než dobrovolné aktivity a tedy zájmové skupiny nebudou schopny fungovat v dobrovolném prostředí. To je kvalitní, kauzální a tedy falzifikovatelná hypotéza.

Přemýšlení v rámci státu není skutečné přemýšlení, protože je iracionální. Slovo na papíře se stane tělem daňového poplatníka, nebo dostane co proto (argumentum ad baculum). Stát je politickými ekonomy považován za kouzelnou továrnu na absolutno, která přinese blahobyt a mravnost, pokud někdo napíše ty správné reformy. Pokud se tak neděje, pak je chyba v textu reforem, ne v kouzelné továrně státu.
Jenže stát nic nemá, žádný vlastní majetek. Cokoliv stát dává, to musel nejdříve ukrást z něčeho, co předtím fungovalo a velkou část z toho zároveň zpronevěřit na údajné provozní náklady.

Stát disponuje pouze tím, o co připravil občany, proto stát nedisponuje ničím, čím by už občané sami nedisponovali, nebo disponovat nemohli. Neexistuje tedy důkaz, že Z V nebo S moc je jediným nebo nejlepším řešením problémů, které občané mají. Dá se říci, že násilná moc je příčinou velké většiny současných společenských problémů a tedy nemůže zároveň být jejich řešením. Podstatou politické ekonomie je víra, že parlament nebo správa je něco navíc oproti občanům (důvěryhodnější, neziskovější, asketičtější), ve skutečnosti je to mnohem méně co do schopnosti řešit problémy a koordinovat ekonomickou činnost (Ludwig von Mises, problém ekonomické kalkulace). Je to klasická weberovská víra v byrokracii jako něco víc, než suma jejích částí - lidí a papírů. Celá politická ekonomie je apologetikou této iluze. (k apologetice patří populární mýty o tom, že kapitalismus ničí přírodu, jak naznačuje pan Klusoň, ochuzuje lidi a nedokáže budovat silnice)

Politická ekonomie je pseudověda, nesmyslná hatmatilka eufemismů, určených k tomu, aby lidé tolerovali rozhodování státu o nás a bez nás. Politická ekonomie se udržuje jen díky houževnatosti pracujících a zejména podnikajících lidí, kteří ještě zvládají platit účty za politické loupeže a experimenty, navíc ke svým životním nákladům. Neviděl jsem zatím jediný nevyvrácený empirický důkaz nebo racionální argument, že by tomu bylo jinak a proto jsem nucen tento závěr šířit. Velmi rád bych si ušetřil nervy a věřil systému, ale nemohu věřit lidem, kteří nedokáží odlišit násilnou situaci od nenásilné.

Kdybych věděl, co na tuto tezi odpovědět, tak bych ji nezastával.