Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: O osvíceném panovníku a dalšímu tlachání následující:Většina našich ekonomických či strategických rozhodnutí se odehrává v prostředí nejistoty.
Nejlépe to popisuje teorie chování hráče v prostředí nejistoty jako procedurální racionalitu (Lavoie, 1992). Např. neoklasičtí autoři obvykle pohlížejí na nejistotu jako na riziko a s využitím pravděpodobnosti,náhodných procesů, asymetrické a nedokonalé informace hledají řešení pomocí OPTIMALIZACE současného!
Osobně pozažuji za klíčovou fundementální nejistotu,která jak je známo nastává,
když není známa pravděpodobnost ani hodnota vysledku, když není známo, k jakému výsledku daná volba povede, nebo není známo spektrum možných voleb.
Hráči jednají obvykle v prostředí nejistoty, neznají pravděpodobnosti
ani hodnoty budoucího vývoje. Fundamentální nejistotou je například technologický pokrok, protože nevíme, jaká bude příští novinka, kdy se objeví a jaký bude mít dopad na společnost.
Chování je tedy racionální,pokud k němu existují dobré důvody, které jej vysvětlí a ospravedlní. Procedurální racionalita také bere v úvahu interní omezení, která plynou ze schopnosti hráče zpracovávat informace nebo z omezených znalostí jednotlivce a z možné nedostupnosti nutných informací. Velikost nejistoty posuzuje podle rozdílu mezi zpracovávanýmí a relevantními informacemi.
Čím je problém rozsáhlejší a zároveň čím méně je zpracovávaných informací,
tím je nejistota větší. Hráči tedy sledují jistá pravidla chování tak,aby se vyrovnali s tím, že nemají dostatečné množství informací nutných pro optimální rozhodnutí. Nedostatek informací může být způsoben neexistencí nebo nedostupností informace, nebo jsou informace natolik komplexní,že je nelze zpracovat.
Protože není možné nalézt nejlepší řešení, procedurální racionalita znamená
nalezení dobrého a uspokojivého řešení. Procedurální racionalita se vyhýbá náročným výpočtům, a to pomocí pravidel a zvyků - jsou to způsoby chování, které byly vyvinuty jako vodítka pro rozhodování za nejistoty a neúplné informace.
Byla navržena následující pravidla pro rozhodování v situacích nejistoty:
• Poté, co bylo nalezeno uspokojivé řešení, ukonči hledání.
• Jako vodítko pro budoucnost použij současnost a minulost.
• Předpokládej, že současné ohodnocení situace je správné.
• Sleduj názor většiny.
• Hledej alternativní akce, když existující jsou příliš nejisté.
• Vybírej si akce, které snižují nejistotu.
Když je nejistota příliš velká, odlož rozhodnutí. Proto doporučuji,že naše usuzování je tedy možno strukturovat do velice jednoduchých kroků, které na sebe postupně navazují. V každém jednotlivém kroku vyvodíme z předpokladů
přijatých na počátku a z již dokázaných tvrzení nějaké (další) tvrzení. Při
jednom dokazovacím kroku nemusíme použít všechny předpoklady ani všechna
již dokázaná tvrzení, můžeme užít jen ta z nich, která se nám právě hodí. Mějte
tento jednoduchoučký příklad na paměti, když se nyní budeme ptát, co musí
teorie her ozřejmit, aby ospravedlnila naše vyvozování (odvozování, dokazování).
V první řadě nám teorie her musí nabídnout (konečný) seznam odvozovacích
pravidel. Ta ukazují, jak bezprostředně vyvodit další tvrzení z tvrzení již dokázaných (příp. přijatých).
Řešením bývá často DOHODA o tom, jak postupovat (nejen v aktuálně v Řecku) dále z již dokázaných tvrzení, pochopitelně nestačí. Musíme se rovněž dohodnout, z čeho začneme, tedy na předpokladech. Je totiž zřejmé, že při zdůvodňování nějakého tvrzení se nemohu donekonečna odvolávat (jako autor stránek) na stále zřejmější a zřejmější fakta: někdy musím již prohlásit že tato fakta jsou (alespoň pro mne) tak zřejmá, že je již nebudu dokazovat; pokud má
být diskuse smysluplná, musíme se s partnerem shodnout na předpokladech.
Většina předpokladů v běžné diskusi se týká předmětu, o který jde. Nicméně
které predpoklady se mohou týkat správného vyvozování. Tyto předpoklady
můžeme nazývat axiomy.
Shrňme, že principy správného usuzování může popisovat teorie her dvojím způsobem jako odvozovací pravidla a jako axiomy.Pojem důkazu závisí v teorii her na systému vyvazovacích principů, tato volba je pro pojetí důkazu rozhodující. Důkaz je následně popsán prostě rekurzí.