Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

jkaleta: Sociálně (anti)tržní ekonomiky nevznikly proto, že by laissez faire ekonomika měla své chyby a někdo se je racionálně pokoušel opravit. Vznikly, protože šlo o násilnou manipulaci ze strany vládních struktur (např. Bismarckovo umění umlčet umírněné socialisty a rozdělit je od radikálů a měšťanů) a později o vytrvalou propagandu kominterny.

Laissez faire nemá chyby, protože laissez faire jako objekt neexistuje, existuje svobodné pole pro dobrovolné společnosti, firmy a svazy všeho druhu, včetně velmi sociálně solidárních, mezi kterými probíhá pestrá kombinace spolupráce, soutěže, experimentování, inovace, růstu a kreativní destrukce.

Toto je zdrojem veškerého bohatství národů a nic jiného. Ne přírodní zdroje, ne vojenská moc, ne loajální obyvatelstvo, ne propracovaný systém. Švédsko i Spojené státy vybudovaly své bohatství svobodným trhem, avšak při první příležitosti se státy rozhodly toto bohatství využít k vlastnímu neproduktivnímu růstu a postupně zničit svobodu, která to bohatství vytvořila.

Politická otázka je otázkou tam, kde jsou používány politické metody, tedy mocenské donucování (třebaže důsledky jsou ekonomické, což je účel). Pokud se lidé zorganizují a vyberou vlastní peníze, je to ekonomika. Pokud se lidé zorganizují a vyberou cizí peníze (obvykle po rozdrcení odporu majitelů), je to politika.

Vláda nemůže učinit zdravotní péči levnější a dostupnější o nic více, než může zákonem přikázat, aby všichni byli bohatí a zdraví, nebo aby voda tekla do kopce a pečení holubi létali lidem do úst. Zákon je pouze názor, podepřený zbraní a na ekonomickou realitu nemůže mít pozitivní vliv, pouze neutrální nebo negativní. (např. policejní bezpečnost je dobrá, ale trh by ji dokázal poskytnout stejně nebo lépe, než stát a bez morálních kompromisů)

Za všemi instancemi tzv. tržních selhání lze nalézt státní zásahy. Stát však lživou propagandou prohlašuje tyto krize za důsledky "divokého trhu" a používá je k prosazení dalších státních zásahů, tak se cyklus točí do nekonečna. Výjimkou není ani drahota amerického zdravotnictví. Zdravotnictví je zdánlivě soukromé, ale výuka lékařů a licencování je silně regulováno (což nejsou tržní nástroje, ale mocenské, politické). Vzniká nedostatek doktorů a tedy narůstá jejich cena.
http://mises.org/blog/how-government-regulations-made-healthcare-so-expensive

Ano, samozřejmě, že nemocní lidé si nevydělají na zdravotní péči. Od toho jsou zde osvětoví aktivisté jako pan Valenčík nebo já, aby vzdělali národ v úskalích života a pomohli národu vybudovat finanční gramotnost. Finanční gramotnost znamená vážit si odložené spotřeby, spoření v bezpečných (zajištěných) fondech a pojištění proti nemoci a úrazu.
Banky dnes lidem tlačí neskutečná svinstva a já rád pomohu zájemcům k vytvoření portfolia, kam když ty peníze uloží, tak je taky dostanou jistě zpátky (na rozdíl od státního důchodového systému). Tahle morálka a disciplína je pokladem občanské společnosti, který stát zničil a vytěsnil svojí obří mašinérií sociálního systému, který neměl být nikdy víc, než Bismarckův trik k uplacení socialistů. Rozhodně nic udržitelného.


Když už jsme u té osvěty, taky bych se (v principu) nebál ani monopolů. Monopoly na volném trhu dosáhly svého postavení službou zákazníkům. To zákazníci jim dali moc a mohou jim tu moc kdykoliv odebrat. Na volném trhu padají i giganti, viz nedávný příklad firmy Nokia. A nebo Google, který ví, že v internetovém prostředí jakoukoliv mezeru zaplní velmi rychle konkurence a proto je levnější a užitečnější, než konkurence.
http://mises.org/library/myth-natural-monopoly
To jsou ale příklady ze světa IT, který je poměrně svobodný od státních zásahů a privilegií, protože IT je velmi citlivá oblast. IT se pokazí a zastará, pokud se jakkoliv reguluje, proto jej státy většinou nechávají na pokoji, v porovnání se vším ostatním průmyslem.
Špatná pověst monopolů je výsledkem nezasloužených a násilně vynucovaných státních privilegií, regulací, zákonů, licencí, copyrightů a tak dále.


Taky bych netvrdil, že my lidé jsme ricardovské racionální kalkulačky. Ekonomie není filosofie ani psychologie, je to věda o médiu k vyrovnávání nákladů. Potřebujeme pouze velmi zjednodušený model člověka jako vstup, do kterého můžeme zadat jakékoliv vlastní preference. Abeceda má taky jen 26 písmen, ale dokáže přenést city i dojmy. Nerad míchám prostředek s cílem a filosofií a psychologií se zabývám samostatně.

V jednom předchozím článku (ještě při formování monografie) jsem napsal, že pokud jsou jakékoliv obecně přijaté zásady, pak stát je porušuje ze všech nejvíc. To není utilitarismus, ale logický morální argument, že všichni lidé jsou jedni lidé a to, co dělá stát sám, by přivedlo jakéhokoliv jiného člověka do vězení. Je tu dvojí metr a zbraň namířená na nás.