Jaké reformy a proč (346) 0. Černík - reakce na JK

17. leden 2015 | 07.00 |

Překvapilo mě, jak se i po ukončení oficiální diskuse v rámci přípravy a vyhodnocení pracovní části 17. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání rozjela výměna názorů na úlohu státu v ekonomice (v kontextu problematiky financování zdravotní péče). Zde je reakce O. Černíka na příspěvek J. Kalety:

Ondřej Černík:

Dnes mám opakovaně několik výtek k ekonomickému pietismu kolegy J. Kalety myslím si, že by se měl vyvarovat výroků typu: Zdraví národa je ekonomie. Podle mě jedním z dobrých ukazatelů zdravé společnosti je funkční ekonomika. Ta když se blíží oblasti potenciálního produktu může být podle mě bez přívlastků. Tento jev je ale dlouhodobě těžko udržitelný, takže se nabízí cesta propagovaná Radimem Valenčíkem tedy ekonomika založená na produktivních službách atd. Kolega Kaleta pokračuje dalšími slovy:
-Za nešvary v současném systému může porušování vlastnických práv. Stát a jeho chapadla (pojišťovny) si nemohou hrát na trh a úředníci si nemohou hrát na podnikatele.
-Tady je nutné vzít rozum do hrsti a "rozklíčovat realitu" prostřednictvím vhodného abstraktního modelu.
-Trh je nižší vrstva abstrakce a aplikace, které jedou nativně na trhu jsou mnohem efektivnější, protože se neztrácí výkon při přechodu do byrokracie a zpátky.
V diskuzi nad výroky J. Kalety bych rád osvětlil o co pohledem ekonoma jde. Myslím si, že to kolegovi Kaletovi není zcela zřejmé. V diskusi o možnostech snižování nerovnosti je užitečné rozlišovat mezi dvěma pojetími nerovnosti a dvěma typy politiky, které nerovnost omezují.
Prvním druhem nerovnosti je nerovnost tržních příjmů. Česká republika se snaží o to býti tržní ekonomikou. Většina lidí přijde ke svým příjmům tak, že svou pracovní sílu prodávají zaměstnavatelům; další příjmy jim plynou z tržních výnosů z aktiv, jako jsou většinou nemovitosti (známé pražské pronájmy bytů).

Jedním měřítkem nerovnosti je tedy nerovnost příjmů, jež lidem plynou např.
z prodeje určitého zboží či služeb. Distribuce tržních příjmů je vysoce nerovnoměrná a tato nerovnoměrnost se neustále prohlubuje. Tyto tržní příjmy jsou dnes stejně nerovnoměrné a brzy dosáhnou stavu, jako byly ve dvacátých letech 20. století za doby tzv. první republiky. Což bude nahrávat znovu dogmatikům podléhajících hegeliáncům (ač by o to Georg Wilhelm Friedrich Hegel kdy usiloval) a dalším neomarxistickým radikálům.
Tím ale vše ještě nekončí. Vláda část těchto tržních příjmů vybírá ve formě zdravotního a sociálního pojištění a část z tohoto výnosu přerozděluje zpět mezi veřejnost v podobě zákonem stanovených mandatorních výdajů, ať už prostřednictvím přímých plateb, jako jsou poukázky na dávky sociálního (penzijního)zabezpečení, které jsou hlavním zdrojem příjmů starších občanů, anebo úhradami za různé zboží a sociální služby, jako je zdravotní péče. Druhým měřítkem nerovnosti je tedy nerovnost disponibilních příjmů- příjmů, kdy už
jsou zohledněny daně a (toliko kolegou Kaletou kritizovaná) redistribuce finančních prostředků. V moderní kapitalistické společnosti, kterou osobně v ČR neustále postrádám, tak jako ve všech dalších vyspělých zemích, je nerovnost disponibilních příjmů o něco nižší než nerovnost tržních příjmů, protože zde existuje sociální stát - byť podle mezinárodních měřítek štědrý, ale v ČR postupně tím, že nikdy nebyl ustaven, reformován, se postupně od socialismu "dovalil" do značně nefunkčního, neefektivního stavu, který je potřeba jak říká Tomáš Kosička reformovat.

Právě daně a přerozdělování, jež alespoň okrajově snižují životní úroveň bohatých a současně mírně přilepšují těm méně šťastným, jsou důvodem, proč nazýváme pro pana Kaletu zřízení sociálně tržní ekonomikou. Procházíte-li právě těžkým životním údobím – a jste bez práce , pak je rozhodně lepší být Francouzem než Američanem. Pokud ve Francii přijdete o práci a musíte se spokojit s jinou, podřadnější ale na rozdíl od USA nemusíte mít strach, že přijdete i o zdravotní pojištění, protože zdravotní pojištění příjmově slabším pojištěncům vyrovnává zdravotní pojištění poskytované státem. Pokud jste dlouho bez práce, vláda vám ve Francii vypomůže abyste měli střechu nad hlavou. Zde nesouhlasím opakovaně s J. Kaletou který tvrdí: "O sociální spravedlnost a přerozdělení takto ušetřených peněz se pak postarají tzv. přátelské společnosti, což je pokročilá forma charity a rozhodně netrpěla nešvary, kterých se pan Valenčík obává.!"
Pokud se vám naopak daří skvěle, pak být Francouzem má i své nevýhody. Sazby daně z příjmu jsou poněkud vyšší než ve Spojených státech a odvody z objemu mezd, obzvlášť částka, kterou formálně platí zaměstnavatel, ale která je ve skutečnosti strhávána ze mzdy zaměstnancům, jsou vyšší. I náklady na živobytí jsou nezanedbatelné, protože Francie má vysokou daň z přidané hodnoty, která je formou federální daně z obratu. Lidem s vysokými příjmy výhody veřejného zdravotního pojištění ani další benefity jejich finanční břemeno plně nekompenzují. Patří-li Francouz, co do výše platu (včetně odvodu z objemu mezd, který za něj platí zaměstnavatel)ke společenské vrstvě, kterou bychom mohli označit za vyšší střední třídu, má o poznání nižší kupní sílu nežli Američan s týmž platem. Jinými slovy, Francie využívá v zájmu snížení nerovnosti rozsáhlých mimotržních nástrojů, jejichž prostřednictvím ulehčuje postiženým, ale lehce postihuje ty, kdo si vedou dobře. V tomto ohledu je Francie typickou neanglo-saskou západní zemí. Víc než Amerika se však nerovnost snaží omezovat i některé anglosaské země. Spojené státy například vynakládají na programy omezující nerovnost mezi obyvateli mladšími šedesáti pěti let necelá 3 % HDP. Aby se v tom
vyrovnaly Kanadě, musely by na tyto programy vynakládat dalších 25 % HDP; a aby se vyrovnaly západní Evropě (tedy bez ČR), musely by přidat ještě další 4 % HDP; a dostihnout na skandinávské země by předpokládalo výdaje ve výši dalších 9 % HDP.
Nelze ale oprávněně namítnout, že vysoké daně a štědrý sociální stát snižují motivaci pracovat a inovovat? Hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele tvoří ve Francii jen 74% HDP na obyvatele ve Spojených státech. Není to výmluvný argument proti tomu, aby se Amerika vydala francouzskou cestou? Jistě, Francie i další země se štědrými sociálními programy mají vážné ekonomické problémy. Ty to problémy ale vůbec nejsou tak jednoduché a zdaleka tak těsně nesouvisí se štědrostí sociálních programů, jak by se mohlo zdát. Francie má skutečně mnohem nižší HDP na osobu než Spojené státy. To je ale dáno hlavně tím, že tu pracuje menší část populace - francouzský HDP na jednoho pracovníka je pouze o deset procent nižší než HDP Spojených států. A rozdíl v HDP na jednoho pracovníka je zase nižší jen proto, že francouzští pracující mají mnohem víc volného času: francouzští dělníci každoročně odpracují pouze 86 % hodin, které stráví v zaměstnání američtí dělníci. Produktivita práce na hodinu je ve Francii naopak
o něco vyšší než ve Spojených státech. Skutečnou otázkou je, který aspekt francouzského rozdílu přináší problémy a který naopak představuje jinou, lepší alternativu. Nižší počet odpracovaných hodin na jednoho dělníka ve Francii náleží podle všeho do druhé kategorie. Dovolená bývá ve Spojených státech velmi rátká a mnozí pracující nemají vůbec žádnou. Francie se vzhledem k existenci
zákonem upravené délky dovolené a dohodám s odborovými svazy rozhodla vyměnit nižší příjmy za více volného času. Mnohé přitom na svědčuje tomu, že toto rozhodnutí přináší většině lidí pocit, že se vlastně mají lépe. Jak zdůrazňuje jedna nedávná studie zabývající se rozdíly v délce pracovní doby mezi Evropou a Spojenými státy, průzkumy veřejného mínění ukazují, že lidé by obecně rádi pracovali spíše kratší dobu, a různá mezinárodní srovnání deklarované "spokojenosti se životem" napovídají, že menší objem práce zvyšuje kvalitu života dokonce i v případě nižších příjmů. Takže já jako liberál hájím funkční instituce a kritizuji ty nadbytečné, nefektivní nefunkční. Ale rozhodně nesouhlasím s "americkou" cestou pana Kalety či P.Macha, která je velmi krátkozraká vedoucí k udřeným Čechům,bez jakékoliv záhrany vyrovnání tržních nerovností k jimž zdravotní a sociální pojištění patří.

(Pokračování příspěvkem dalšího autora)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší