Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

jkaleta: "V diskuzi nad výroky J. Kalety bych rád osvětlil o co pohledem ekonoma jde. Myslím si, že to kolegovi Kaletovi není zcela zřejmé. V diskusi o možnostech snižování nerovnosti je užitečné rozlišovat mezi dvěma pojetími nerovnosti a dvěma typy politiky, které nerovnost omezují."

Možná je skutečně třeba ozřejmit, o co ekonomům jde. Pokud jde o diskuzi o snižování nerovnosti, pak to rozhodně není ekonomická diskuze, ale politická. Vidím tady předpoklad, že rovnost je něco dobrého a nerovnost je špatná. Stejně tak je důležité si definovat, co je to produktivita.
Pokud nestojím za nic, pak rovnost je lepší, než nic. Pokud ale stojím za hodně a jsem budoucí Bill Gates, tak chci nerovnost, chci mnohem víc, než ostatní, protože je to tak lepší pro všechny. Rozhodně bych byl raději chudý ve světě, kde je Bill Gates bohatý, než bohatý ve světě, kde jsou lidé jako Bill Gates chudí.

Naopak bych řekl, že nerovnoměrnost je dobrá, pokud produktivní služby dostávají hodně peněz a neproduktivní služby málo peněz. Jenže nikdo předem nepozná, co je produktivní a co není. Proto jediný způsob, jak toho dosáhnout, je nechat každého, ať si nese své zisky a ztráty. (což je přesný opak veřejného sektoru, který veškeré ztráty přesouvá na ty nejchudší)

Mluvit o životní úrovni bohatých je irelevantní, to je soukromá věc každého. Jsou i bohatí, co žijí skromně. Bohatství bohatých je průmyslový zdroj, který vytváří pracovní místa a jiné sociální zázemí pro chudší. Jakmile vláda bude tyto "chamtivé" lidi danit ve snaze snížit jejich životní úroveň, oni pouze zhorší zázemí, které poskytují dělníkům. Nakonec utrpí nejvíc střední a nižší třída, tedy já.

Zároveň vláda nemá potřebné know-how, kontakty, distribuční sítě a poptávku, aby bohatství vytvářela sama, dokáže pouze bohatství konfiskovat a tím narušovat jeho vytváření. Následný nedostatek bohatství pak slouží jako záminka k růstu vlády a ještě větší konfiskaci a neefektivitě. Ve veřejném sektoru je neefektivita a rozbujelost naprosto neodvratná. Lidé se nemohou zdanit do produktivity o nic více, než si mohou stoupnout do kýblu a vytáhnout se za rukojeť sami nahoru, jak říkal Winston Churchill. A představa, že stačí trocha produktivity a trocha danění, vede historicky ke zchudnutí všech.

Daně nebo existence veřejného sektoru by neměly vůbec patřit do ekonomické diskuze, protože jejich metody jsou zcela neekonomické, pouze mocensky-politické. Ani sebevětší lidská moc nemůže přinutit lidi, aby se chovali ekonomičtěji, protože nelze definovat, co je pro koho v jaké situaci ekonomické a co ne.

Jedna z metod zakrývání ztrát je HDP. HDP je čistá abstrakce, pod kterou se schová cokoliv, obvykle státní výdaje. Státní výdaje nejsou ekonomický růst, ale čistá ztráta, kterou nikdo z občanů nechtěl, a pokud chtěl, tak by stejnou službu býval dokázal poskytnout mnohem úsporněji a kvalitněji. Stát má veškeré své projekty předem zaplacené předchozím výběrem daní.

Ekonomický růst je založen na projektech, které nemají předem své jisté. Tyto projekty soutěží o peníze na volném trhu a skrze tyto alternativy peníze teprve nabývají na hodnotě - zvyšují svou kupní sílu. Vzniká poptávka po penězích a lidé hledají zaměstnání, nebo vytváří další projekty. Rovnost příjmů nebo nominální množství peněz je skoro irelevantní, hlavní veličinou v ekonomii je kupní síla. A kupní sílu zvýší pouze soukromý sektor.

Pokud lidé mají zájem o zdravotní pojištění, pak si ho koupí. Pokud na něj nemají peníze, pak si na něj vydělají. Jen je třeba, aby si na to měli kde vydělat. Občané nejsou nesvéprávní idioti a nepotřebují předem zajištěné služby od vlády. Vláda jsou pouze další občané, kteří nejsou o nic chytřejší a schopnější, obvykle mnohem méně, a jediný rozdíl oproti smrtelníkům v soukromém sektoru je u nich předem zajištěný plat.

Zároveň se musím ohradit proti označování této cesty za "americkou". Amerika je světové zadlužené impérium s obřím sociálním státem a ohromným množstvím nařízení. Sociální programy pro svobodné matky, černochy, chudé a negramotné vedly k navýšení a utvrzení jejich problémů. Zároveň tam stále probíhá válka proti drogám, která přeplňuje věznice (největší na světě) a víc černochů je ve vězení, než kdy bylo v otroctví. O neustálém válčení jako vládním programu pro mladé nezaměstnané ani nemluvě.

Pro lidi jako pan Černík je vězení zřejmě ideální instituce, kde jsou si všichni rovni, mají zajištěnou práci, ubytování, jídlo, zdravotní péči a dokonce vzdělání. Inu proč ne, některá vězení jsou velmi dobře organizovaná a pohodlná, například švédská. Problém ale je, že vězení si na sebe nevydělá, ale vždycky se rozroste a pohltí produktivní nevězně.

Řešením je uvědomit si, že veškeré patologické nerovnosti na trhu produkují vládní zásahy a nikoliv trh sám. Trh je velký stroj na vyrovnávání nerovností. Pokud má ale vláda absolutní moc do trhu libovolně zasahovat, pak se trh logicky změní na stroj na přesouvání vládních zásahů na ty nejslabší. Vláda je hluboce antiekonomická a antisociální instituce, i když vynakládá velké prostředky (školství) aby ji lidé viděli jinak.