Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

jkaleta: 1) Jediná všeobecná dávka, na kterou má nárok každý občan, by byla hezká věc. A jde jí dosáhnout velmi snadno - výrazným snížením DPH a daně z příjmu. Pokud stát peníze vybere, zamíchá náhodně jako karty a pak je zase rozdá, pak ztratíme informace, co bylo výnosné a co ne a ty peníze projíme a propijeme bez investování. Snížení daní bude mít tu výhodu, že zůstanou zachovány tržní kauzální řetězce cen a peníze budou skutečně produktivně využity. Jestli má na něco právo každý občan, tak je to ponechat si svůj majetek. Volný trh je ta pravá záchranná síť, všechno ostatní jsou pasiva, nikoliv aktiva.
K tomu můžu dodat jen nápodobně - o těch pár případů, které by tato síť nepokryla, by se charita zvládla postarat, o to více, že nižší daně znamenají víc peněz pro všechny, i pro charitu (sponzoři, reklama).

2) My se tady shodneme, rodiny. studenti a důchodci by opravdu na zdravotní péči neměli, proto potřebují přerozdělování. Ale oni na tu péči dnes nemají právě kvůli minulému přerozdělování, jejich peníze jsou v kontraproduktivním veřejném sektoru, ne v produktivním soukromém sektoru. Jenže to si vyžádá budoucí větší přerozdělování. Je to bludný kruh a oni jsou v něm rukojmí vlády.

Ano, vláda by mohla začít radikálně šetřit, maximálně uvolnit ekonomiku a vybírat jen tolik, aby byli zaopatřeni ti nejpotřebnější, než zemřou. Za posledních 25 let se však česká vláda ubírala přesně opačným směrem a jak říká Stefan Molyneux, nejlepší prediktor budoucího chování je minulé chování.

O demokratických principech je těžké se bavit, ono jsou to spíš žádné principy nejsou. Ústava, LZPS a mnoho zákonů jsou většinou arbitrární, někdy paradoxní, ale hezky znějící fráze na papíře. Takový sluníčkový seznam vánočních přání a novoročních předsevzetí, vynucovaný násilím. Papír sice snese všechno, ale ten protimluv hezkých práv a ošklivé moci, která je vynucuje, v sobě dlouho nezadrží.

Komplexní reformy nejsou problém, stačí okopírovat reformy novozélandského premiéra Rogera Douglase a ještě jim přidat, protože sám Douglas pak zjistil, že by to chtělo víc. Z Douglase se tehdy stal zdá se takový novozélandský ekvivalent Petra Macha, kterého názory na rušení zbytečných daní, úřadů a zákonů považuji za velmi rozumné.

http://en.wikipedia.org/wiki/Rogernomics

Dá se namítnout, že lidé svobodu/zodpovědnost/spravedlnost nechtějí, chtějí pohodlí a jistoty. Za prvé, to není vůbec prokázáno a za druhé, to není argument, jen o důvod víc nemít demokracii, protože je to nebezpečné. Stát nemůže nikomu nic dát, co jednomu dá, to nejdříve třem vezme.