Jaké reformy a proč (339) Kaleta vs. Kosička II.

10. leden 2015 | 07.00 |

Zajímavá diskuse v návaznosti na 17. ročník konference Lidský kapitál a investice do vzdělání na téma financování zdravotnictví se odehrála mezi Janem Kaletou a Tomášem Kosičkou. Uveřejňuji ji nadvakrát (vždy ohlas J. Kalety a odpověď na něj T. Kosičkou). Poté se pokusím přidat i svůj názor.

2. část diskuse:

J. Kaleta:

1) "Ovšem jak v takovém systému zacházet s jedinci, kteří (ne vlastní vinou) jsou nepojistitelní z důvodu potřeby zvýšené zdravotní péče? (to není výmluva, to je nejčastější argument, který slýchám)"
Dobrá otázka. Tohle vyřeší soukromé charitativní organizace plus odstranění daní a předpisů. Ale žijeme v demokracii. Pokud lidé jsou dobří, tak budou přispívat na charitu. Není důvod, aby stát zákonem a ozbrojenou policií nutil lidi odevzdat mu peníze a pak z toho dělal charitu. Pokud lidé nejsou dobří a nechtějí přispívat na charitu, tak proč máme demokracii, která se řídí vůlí lidu? A proč nás ta demokracie nutí do něčeho, co asi nechceme?
Demokracie nám na jednu stranu říká, že jsme dobří, takže můžeme volit, proto je to demokracie. Ale na druhou stranu jsme prý zlí a bezcitní a proto musí být ozbrojení lidé v kostýmech, kteří nám seberou peníze a budou s nimi konat dobro. (otázkou je, odkud se pak vezmou ti dobří lidé, co napíší dobré zákony a přinutí násilím zlé lidi být dobrými) Nemohou platit obě propozice zároveň, to je nemožné. Buďto jsme zlí a potřebujeme na sebe namířit zbraň, abychom sekali dobrotu, nebo jsme dobří a ta zbraň státu tam nemá co dělat. Ale nemůžeme v demokracii mířit zbraní státu "sami na sebe" a věřit, že to tak sami chceme. Tohle nám říká vládnoucí třída, ale je to protimluv.
2) "Náklady ve zdravotnictví. Pokud budou veškerá zařízení soukromá, potom dojde k výraznému omezení dostupnosti zdravotní péče."
To je argument, že lidé nemají peníze na zdravotnictví, ale nějakým zázrakem mají peníze na státní byrokracii plus zdravotnictví.
"Kdo bude určovat výši úhrad za jednotlivé výkony? Zdravotnické zařízení, pojišťovna, odborná komise, ministerstvo...?"
To není na žádném jednotlivci ani skupině, aby tohle určovali. Realita a zdravý rozum říká, výše cen se odvozuje od výše nákladů + marže. To se nedá obejít, ne bez toho, abychom všichni zchudli mnohem víc, ale politicky neviditelným způsobem.

Trh zpracovává kauzální řetězce cen, od železného dolu, až po jehlu v ordinaci. Jenom svobodný trh ví, co má mít jakou cenu a jak se má ta cena měnit ze dne na den.
Zdravotnictví není svět sám pro sebe, zdraví je jen a pouze další zboží a služba. Nelze uvolnit jen zdravotnictví a nic jiného, to by si pak lidé na to zdravotnictví nemohli vydělat. To je jako deregulovat práci, aby ji lidé z venkova mohli najít ve městě, ale nechat zmražené nájemné, takže lidé z venkova nebudou mít kde ve městech najít bydlení. To nejde, kdo řekne A, musí říct i B a zbytek abecedy. Ekonomika obsáhne všechno a musí být uvolněna od státu jako celek.
Ekonom by ale měl vědět, že teď je to zdravotnictví mnohem dražší, než kdyby bylo soukromé. Jenom ty náklady se přesouvají tam, kde je nevidíme, ale neseme je všichni. Výsledkem je útěk lékařů do zahraničí, přeplněné ordinace a velmi primitivní léčebné techniky, nehledě na nezaměstnanost.
Ideálem ekonomiky je poctivá cenovka se skutečnými náklady a nulové daně, které neberou lidem víc jak polovinu celoživotního příjmu, díky čemuž soukromé zdravotnictví není problém a dojde k rozvoji zdravotnického průmyslu a zlevňování. Velké náklady samozřejmě budou hradit soukromé pojišťovny, které budou lidi motivovat k udržování kondice v zájmu všech. Za staré Číny byl lékař placen, jen pokud byl pacient zdravý, proto se staral o prevenci. Tuto roli budou plnit soukromé pojišťovny.
3) Souhlasím. Proto vyznávám čistě občanskou, dobrovolnou společnost. Daně jsou krádež. Mají podobné důsledky jako krádež, ale ještě horší, protože jsou používány k další likvidaci ekonomiky a lidského kapitálu, obvykle pomocí státního základního a středního školství.
4) "Stát může motivovat ekonomicky své občany k péči o zdraví celkem silně, nástrojů mu třeba behaviorální ekonomie dodá dost."
Stát může na občany působit, ale to způsobuje jedny z největších katastrof v historii lidstva. Stát nic nemá a nic nevyrábí. Proto státu zbývá jen násilí, hrozit násilím nebo násilím něco někomu sebrat a jinému dát. Násilí motivuje silně, ale vždy špatným směrem.
Po 2. světové válce v USA klesala chudoba. Pak přišli demokraté s válkou proti chudobě a nejen, že chudobu nedorazili, ale zastavili pokles chudoby a vytvořili permanentní třídu závislou na sociálních dávkách, která volí demokraty. Co se stalo s válkou proti negramotnosti? Negramotnost v USA vzrostla. Jak je to s válkou proti drogám? Díky státnímu monopolu kynou dnes v drogách pohádkové zisky. A co válka proti terorismu? Teroristé mají teď vlastní stát.
Solidarita ano, ale solidaritu nelze nikomu přikázat. Lze pouze lidem nechat svobodu i s následky. Lidé pak budou vstupovat do dobrovolných smluv, kde budou přirozeně solidární. Pouze stát může dlouhodobě nutit lidi vstupovat do nedobrovolných, nesolidárních svazků. Na trhu se takové chování rychle nevyplatí.
5) Krásně řečeno.
6) Reforma ano, ale otázkou je, jakým směrem.
A) Chytře napsané normy? Stát sice může mít chytré normy, ale my si to neověříme, protože při prvním náznaku problémů to stát zatáhne z daní. Radši okrást občany a zadlužit se, než vyměnit úředníky nebo nedej bože přiznat chybu a změnit normy. Státní instituce si nemohou hrát na podnikatele, a jak říkají manažeři, bez měření není kontrola.
B) Volný trh + chytré normy + neustálé tržní testování a experimenty.
C) Systém typu Hong Kong, socialisté budou klidnější, že stát udělá bububu, lidé POVINNĚ si odkládejte peníze, které pak můžete využít na zdravotnictví a pojišťovny podle svého výběru a když se o sebe staráte, tak je dostanete zpátky.
Není to ideální, ale stát aspoň ty peníze nemůže rozkrást a je tam hlavně prvek volby, který opravdu tlačí ceny dolů. Proto jsou třeba poukázky na placení škol lepší, než předplacené školy. Při poukázkách musí školy soutěžit o peníze, v předplaceném systému se nezlepší nic.
A hlavně nevidím důvod, proč neuvolnit všechny standardy, jako povinné vzdělání a členství v lékařské komoře. Kdo nebude v komoře, ten bude muset konkurovat jinak, třeba nasadí dostupnější ceny a reputaci si ohlídáme na znamylekar.cz... Všechno lepší, než dnešek.

Tomáš Kosička:

Sice si z toho děláme soukromé diskuzní fórum, ale Radim bude určitě rád J.
1) Souhlas. Hezká (leč neprosaditelná) myšlenka. Dobrovolná charita bude u lidí vzbuzovat obecné podezření, že zrovna na ně se v případě potřeby nedostane. Proto také mají takový úspěch všemožné sociální sítě, které umožňují pohodlný život parazitům (na systému), a těm, pro které by měly být primárně určeny, nepřinášejí očekávané benefity. Toto by mohlo vyřešit zrušení všech sociálních dávek a jejich nahrazení jednou dávkou, na kterou má nárok každý občan. O těch pár případů, které by tato síť nepokryla, by se charita zvládla postarat.
2) Tady se neshodneme. Lidé, kteří především zdravotní péči potřebují, na ni opravdu nemají (důchodci, nízkopříjmové rodiny s malými dětmi). Proto je tak populární přerozdělování. Řešením by byly individuální dlouhodobé systémy financování zdravotní péče ... což by vyvolalo opět iracionální existenční obavu výrazné části populace, živenou srdceryvnou reportáží na TV Nova. Realita a zdravý rozum ve zdravotnictví fungují daleko hůře než v jiných oblastech, což je dáno extrémní informační asymetrií, rozhodováním v tísni (a bolesti) atd. Zkušenosti ze světa (i od nás) říkají, že v případě tržních mechanismů ve zdravotnictví dochází k výraznému omezení drahých léčebných postupů. To je druhý extrém, neboť naše "socialistické až komunistické" (každému podle jeho potřeb) zdravotnictví často vykazuje zbytečné zákroky (které ovšem každý lékař nenapadnutelně zdůvodní). Jak vytvořit (pro mě) ideální stav mezi tím, netuším.
Souhlasím s nutností komplexních reforem, nejen samotné oblasti zdravotnictví, stejně tak s minimální daňovou zátěží, kdy stát bude zabezpečovat jen své bazální funkce. Moc hezký je příklad ze staré Číny, který ukazuje, kde je zakopaný pes. V evropském systému je lékař placen tehdy, když je jeho klient nemocný... a to je špatně. Toto by (zřejmě) opravdu vyřešily pojišťovny (a ne sběrná místa).
6) (spíše shrnutí:) Obecně neřešíme ani tak otázku zdravotnictví, jako současný stav demokracie. Jestli se systém nedostal někam, kde nikdy v minulosti nebyl, jestli nemusí fungovat s parametry, na které není stavěný ... a jaký bude ten nový systém, protože degenerace a eroze demokratických principů za posledních cca 50 let podle mého názoru už překonala bod zlomu.

(Zítra – můj komentář)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší