Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

jkaleta: Pořád se divím, proč autoři a přispívatelé hledají smysl v ekonomii a v umění. Umění je médium a ekonomie také, ekonomie je prostředek a prostředník mezi jedinci a realitou.

Cíli, smyslem, poznáním a hodnotami, včetně štěstí, se zabývá jen a pouze filosofie. A to především filosofie Aristotelovy linie, která má úctu k suverénnímu jednotlivci.

Konflikt mezi Aristotelem a Platónem je rozdíl mezi skutečným jednotlivcem a samozvanými institucemi a autoritami, kterých je naše kultura plná. Lepší aristotelovský vrabec v hrsti, než platonický holub na střeše.

Pakliže se společnost neskládá z podřízených občanů a násilných autorit, které mohou být světské i náboženské, pak ekonomie nevyhnutelně vede k růstu produktivních služeb a není třeba o tom pořádat konference.

Pokud tyto násilné samozvané autority ve společnosti jsou, pak není zaručeno nic. Ano, tyto autority se o nás mohou do nějaké míry starat a do ještě větší míry nám tvrdit, že je to pro naše dobro. Potom to, když se nějaké autority dohodnou mezi sebou a budou spolupracovat v menší míře, než je celostátní, pak tomu říkáme korupce.

Abych něčím přispěl, tak musím ukázat, že znám ekonomii, umění i filosofii a vzájemně je vztáhnout. Umění a ekonomie jsou nádoby a prostředky a jen filosofie jim může dát správný obsah.

K umění i ekonomii patří metafory, proto nabízím tuto. Je to situace, jako bychom my občané, lidé a děti byli dobytek na jatkách a pár řezníků se domluvilo, že si část řízků odnesou domů, místo aby je vykázali ve firemním hospodářství. My, daňový dobytek, na tom budeme stejně, ať už s námi hospodaří poctiví nebo nepoctiví daňoví řezníci.

Dobrá vláda pak znamená v praxi to, že co nejvíc daňových řízků by mělo skončit v masokostní moučce, která je pak opět skrmena daňovému dobytku, což nám v morbidním smyslu prospěje víc, než kdyby peníze z ekonomiky zmizely úplně. To je podstata státních služeb "zdarma" a "good governance".

Kdyby z filosofie nikdo nevěděl nic než jednu jedinou věc, měl by to být princip identity. Věci mají svou identitu. Ať už je jakákoliv, nemůže být sebou a svým opakem zároveň ve stejném smyslu, to je absolutně nemožné. Takové prohlášení je absolutně nemožné popřít, ne v jazyce, kde má každé slovo svou identitu a ne svůj opak zároveň, taková věta by nedávala smysl.

Dobro je opakem zla. Když je tedy identita něčeho dobrá, nemůže být ani trochu špatná zároveň. Daně platíme údajně proto, že je to dobré a ne zlé. Vybírání daní je však opakem placení daní. Pokud je placení daní dobré, pak jejich vybírání musí být zlé. Pokud je vybírání daní dobré, pak jejich placení musí být zlé. A páchat dobro i zlo zároveň ve stejném smyslu, neříkám které je které, je absolutně nemožné.
Buďto pácháme zlo my, nebo vláda. Nebo snad oba. Ale nemůžeme být zároveň dobří. Ne když děláme naprosto opačné věci.

Kdyby si lidstvo mělo vzít z filosofie jenom jednu jedinou věc, bylo by to poznání rozdílu mezi X a -X, násilím a nenásilím, dobrem a zlem - že jedno není druhé, ať už se bavíme o čemkoliv.

Pro nefilosofy, netvrdím, že dobré nebo zlé je to či ono, neříkám, co je co. Připomínám, že v morální filosofii se bavíme v nejobecnějším smyslu závazném pro všechny, kdo se chtějí nazývat myslícími morálními bytostmi, ne o soukromých aktivitách, které se mohou lišit. Pokud je něco povinné pro všechny, tak chceme mít jistotu, že dobří můžeme být všichni zároveň, ne že se budeme dělit na dvě skupiny, daňové poplatníky a veřejný sektor, které dělají naprostý opak z obecné povinnosti a přitom jsou údajně obě dobré.


Vztah daňových poplatníků a vlády se podobá této anekdotě:

Jde takhle pocestný a zastaví se u prasečí farmy a vidí ohradu plnou prasat. Jedno prase má dřevěnou nohu. Protože to ještě nikdy neviděl, přijde k domu zaklepe a zeptá se:
"Proč má to prase dřevěnou nohu?"
A farmář na to:
"O tom vám povím takový příběh. Jednou jsem oral na poli a můj traktor najel do příkopu. Převrhl se a já jsem skončil úplně bezmocný pod ním. A tohle prase přiběhlo, uvidělo to, vrátilo se do domů a tam kvičelo tak hlasitě, až někdo vyběhl, a pak přivedlo pomoc až ke mně."
"Dobře, to je zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?"
"To není všechno. Jednou ke mně přišel zloděj, když nikdo nebyl doma. A prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou až na pole a tak dlouho kvičelo až jsem šel za ním a ono mě dovedlo k pušce v kůlně, takže jsem pak mohl toho zloděje vyhnat."
"Dobře, to je taky zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?"
"No vždyť mě nechte domluvit. Jednou jsem spal s manželkou v ložnici a náš dům začal hořet. A prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou a tak dlouho kvičelo, až jsem se probudil a v poslední chvíli zachránil manželku a děti."
"No to je velice dojemný příběh, ale proč má to prase dřevěnou nohu?"
"Vždyť vám to celou dobu vysvětluju. Přece když je prase tak hodné, když vás má tak rádo, tak ho přece nesníte najednou!"