Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

jkaleta: Neřekl bych, že dobro by se mělo vyplatit. To je argument z efektu "čiňte dobro, protože se to vyplatí". A když se to nevyplatí, tak to není dobro? Nebo cokoliv, co se vyplatí, je dobro?

Namísto toho předkládám Molyneuxův morální argument.
1. Existují pouze jednotlivci, jako morální aktéři. (tedy nelze se vymlouvat na příbuzenství, rozkazy nadřízených, mocenské postavení, úřední pravomoc, národnost, kulturu, náboženství nebo etnicitu)

2. Co je dobré pro jednoho, musí být dobré pro všechny. (cokoliv méně než to je pouhý názor, např. názor, že pro jedny je dobré povinně vybírat peníze a pro jiné je dobré dělat naprostý opak, tedy se těch peněz povinně vzdávat)

3. Co je špatné pro jednoho, musí být špatné pro všechny. (pokud zastřelíme někoho, kdo nás neohrožuje v Praze, pak je to stejně špatné, pokud tak učiníme v Iráku, takže žádné oslavy vojáků po návratu)

Příklady ze života naleznete zde:
http://freedomain.blogspot.cz/2005/11/argument-from-morality-or-how-we-will.html

D obro, neboli morální chování, je to jediné, co vůbec může být povinné obecně pro všechny, pokud se chtějí nazývat dobrými. (vědecké výjimky platí vždy, např. biologie nedospělosti dětí) Pokud něco neplatí pro všechny a přesto je to vynucováno jako povinné, pak je zlé to vynucovat.

Jestli se to vyplatí nebo ne, nemám nejmenší tušení a spíš si myslím, že v dnešní době se to šeredně nevyplatí, protože vás stát zavře do vězení, jako whistleblowera, neplatiče a tak dále. Ale není důvod skutečně něco dělat, pouze si jasně říct a uvědomit, jaká je morální povaha našeho okolí, kde jsou vynucovány zvláštní výhody a zvláštní povinnosti, které přijímáme, aniž bychom ty vynucovatele označili za zlé.

Zlo nevítězí proto, že proti němu dost neděláme, ale protože mu dáváme morální podporu - omlouváme jej nebo neříkáme nic - ať už ze Stockholmského syndromu, nebo ze špatného svědomí. Nemusíme bojovat proti tomu, kdo drží zbraň, stačí ukázat prstem na zbraň mezi námi a pojmenovat ji. Pojmenovat, že to, co děláme, není dobrovolné, ale že je to pod násilným donucením. Už to silně znepokojí většinu lidí.