jkaleta: Díky za názor. Ve spojitosti s kapitalismem se zabývám ranou vývojovou psychologií. Neřekl bych, že kapitalismus je založený na úzkosti, ale na touhách a přáních. Malé děti nejsou nic jiného, než jedna velká potřeba. Mají jednoduché potřeby, ale ty musí být uspokojeny absolutně, aby mohly projít zdravě vývojovými fázemi, od sobectví k altruismu. To, jaké věci v raném dětství zažíváme, si nemusíme vědomě pamatovat, ale zabudovává se nám to do mozku.
Jenže touhy, přání a potřeby jsou další otrávené slovo. Existuje mýtus, že pokud bude přání naplněno a vůli dítěte vyhověno, tak ho "zkazíme" a s "jídlem roste chuť" donekonečna. Nemyslím jídlo, myslím mateřskou lásku a pozornost. Matky, které byly vychovány s emoční deprivací, nejsou schopny to v sobě najít a vyhovět potřebám dítěte bezvýhradnou, bezpodmínečnou láskou. Conrad Baars a Anna Terruwe píší o nutnosti bezpodmínečné afirmace jiným člověkem, abychom se "podruhé narodili" jako svébytná osobnost.
Potřebné a chtivé dítě v takové matce s nerozvinutou citovou složkou vzbuzuje velmi silnou úzkost a depresi, která může vést až k odsouzení a démonizaci dítěte. A dítě je nutné za to potrestat, fyzicky, křikem, deprivací, hrozbami a tak dále. Tak se deprivace přenáší z generace na generaci.
Pokud pan doc. Valenčík bude mluvit o lidském kapitálu, pak právě tenhle raný emoční vývoj je na lidském kapitálu to nejdůležitější. Věřím, že tahle raná deprivace je důvod, proč trvá 50 let než se totalitní režim přemění na skutečnou demokratickou společnost.
Kdo nemá tyhle rané potřeby naplněné, pak má pocit, jako by neexistoval, neměl vlastní nezávislou identitu, která se formuje právě prvotním přirozeným egoismem a bezpodmínečnou láskou. Výsledkem je trvalá úzkost a bolest, kterou se člověk snaží oddalovat a kompenzovat celý život, naplňováním PODMÍNEK. Pokud budu mít červené sportovní auto, budu šťastný, pokud budu mít krásnou manželku, budu šťastný, pokud se najím a opiju, budu šťastný, pokud bude v čele národa silný vůdce, budu šťastný... Pokud nasbírám akademické tituly, pokud budu slavný, pokud budu bohatý... Je to typické chování pro drogově nebo jinak závislé. Tohle je egoismus, který stojí za spotřebou, je to pokus o sebe-medikaci.
Jak říká Molyneux, neexistuje žádné vnější řešení pro vnitřní problémy.
Raná bezpodmínečná afirmace dá člověku pocit bytí, že je dobrý takový, jaký je a nemusí to dokazovat ostatním. Takový člověk se dále rozvíjí podle vlastních přání a snů a necítí úzkostnou závislost řídit se a ospravedlňovat svou existenci podle příkazů někoho zvenčí, například kněžstva. Vnitřní motivace je zdravá, vnější motivace, odměnou a trestem je vytváření Pavlovova psa.
Vůbec bych se nedivil, kdyby byl Heidegger produktem tvrdé německé výchovy, která vytvořila Hitlera a celou jeho poslušnou armádu. Jeho popis úzkosti a neexistence vlastního "bytí" je mi velmi povědomý a přesně kopíruje to, co píše Baars, Terruwe, John Bradshaw a další psychologové. Jde o neurózu z emocionální deprivace. Lidé, kterým se dostalo lásky a časné bezpodmínečné afirmace zřejmě necítí úzkost z času a smrtelnosti. Čas a smrtelnost jsou neškodné objekty, na které lze svalit vinu za to, co nám nedali rodiče. Společnost je založena na obviňování dětí a omlouvání rodičů a obrátit to je jedna z nejtěžších věcí, kterou lze v životě dokázat. Dělá se to tak už od Sókrata.
Ekonomická práce pana Valenčíka je velmi potřebná, ale v nejlepším případě dokáže jen koupit čas. Instituce podléhají korupci, když v nich sedí úzkostní a závislí lidé, kteří jsou ochotni použít ostatní lidi, aby utlumili vlastní úzkost a pocit nedostatečnosti. Trvalá změna vyžaduje, aby vyrostla generace dětí, která nebyla vystavena rodičovskému násilí a deprivaci. Zákon o zákazu tělesných trestů je nutnost, ale je třeba i celonárodní kampaň a změnu školského systému. I když je rodina dobrá, tak tereziánské školství děti poškodí téměř jistě.
https://www.youtube.com/watch?v=gbiq2-ukfhM&list=PLB3F2CF45EEB95C80
http://www.fdrurl.com/tn_abuse1
http://acestoohigh.com/got-your-ace-score/