Komentář, na který odpovídáte

12. 06. 2014 - 23:39

ondrey: Konflikt ve společnosti je také nástrojem, jímž sdružení lidé řeší různé dualismy. Je tedy cestou k dosažení jednoty, i když někdy za cenu zničení jedné z konfliktních stran (např. pád husitů, či rozpad masarykovského pseudostátu). Obsahuje však jak pozitivní, tak negativní aspekty, které se v něm objevují ve vzájemném spojení. Tyto aspekty mohou být odděleny konceptuálně,nikoliv však empiricky. Protikladný pojem mír (který si naivně "normální lidé" v rámci stability a zachování lidské reprodukce idealizují, jako hlavní postulát vlastní spokojenosti) přesněji nevymezuje a spoléhá se spíše na intuitivní porozumění tomuto pojmu jedince ve společnosti. Podle mě mír spojujeme s harmonií zájmů, se vzájemnou pomocí, s náklonností a s kooperací.
Podle mě struktury založené na koaličním systému vzájemného krytí porušování obecně přijatelných zásad nejsou ničím, čím by měla býti společnost zaskočena. Srovnejme si to s tím, co představil již německý sociolog a filosof Ralf Gustav Dahrendorf(1929–2009):
a) Každá společnost je relativně stabilní strukturou elementů.
b) Každá společnost je dobře integrovanou strukturou elementů.
c) Každý element má ve společnosti svou funkci, tj. přispívá k jejímu
udržování.
d) Každá funkční sociální struktura je založena na konsenzu hodnot mezi
jejími členy.
Dahrendorf uznává, že tyto předpoklady nepředstavují metafyzická tvrzení
o podstatě společnosti, nýbrž že jsou nástroji sloužícími vědecké analýze.
Podle jeho soudu umožňují porozumět části sociální reality, avšak jiná část
této reality zůstává mimo jejich explanační(vysvětlení nebo pochopení nějakého jevu) možnosti. Domnívá se, že na tuto nevysvětlenou část reality lze velmi dobře aplikovat protikladný model - model přinucení, jehož velmi vlivnou variantu sám vytvořil. Principy, na nichž stojí model přinucení, formuluje následovně.
a) V každé společnosti probíhá neustále proces změn.
b) V každé společnosti najdeme vždy disenzus a konflikt.(tedy analogicky struktury vzájemného krytí obecně porušování obecně přijatých zásad)
c) Každý element společnosti přispívá k její dezintegraci a změně.
d) Každá společnost je založena na násilí a přinucení uplatňovaných ze
strany určitých členů společnosti na jiné členy společnosti [Dahrendorf
1969]Class and Class Conjfict in Industrial Society.
Další znovu německý myslitel, ale stejně jako R.G.Dahrendorf za svůj úspěch uznávaný spíše v Anglii než domovině Karl Heinrich Marx (1818-1883)představuje jednání tříd, resp. skupin, v nichž jsou nositeli konfliktu lidé, ale jejich jednání je určováno strukturálními podmínkami. V Marxově případě jde o historicky (Marx říká evoluční) proměnlivou strukturu, kdežto v případě Dahrendorfově to je struktura nadčasová. Teorie konfliktu vysvětlují vznik třídního či skupinového vědomí působením strukturálních podmínek. Předmětem jejich zájmu je sice formování konfliktní třídy či skupiny, ale jejich vznik je vysvětlován vnějšími podmínkami, které dříve nebo později zplodí třídní, resp. skupinové vědomí. Model formování třídního vědomí a jednání je však neúplný, neboť nebere v úvahu, že tyto podmínky hráči různým způsobem interpretují, rozhodují se a jednají. Strukturální podmínky mohou být podmínkou nutnou, ne však postačující pro vysvětlení vzniku třídního vědomí. Teorie konfliktu vycházející z Marxova odkazu dostatečně nevysvětluje, jakými procesy dochází k formování kolektivní identity. Jednostrannost těchto teorií se projevuje také v tom, že se zabývají jen vznikem konfliktní skupiny. Formování třídy nebo skupiny v zásadě na Marxově modelu nabývání třídního vědomí u hráčů,kteří jsou podobně umístěni v sociální struktuře. Marx s Engelsem předpokladají, že proletáři nabudou za určitých podmínek třídního vědomí. Jak se to stane,naznačují v Manifestu komunistické strany [Marx a Engels 1973].Jak si čtenáři již určitě povšimli.Autor těchto stránek při jím navrhovaném rozklíčováním reality, jde zde podobnou cestou. Otázkou pro mě je, jestli jeho řešením bude zase jednostraný marxistický konflikt.