Komentář, na který odpovídáte

31. 05. 2014 - 16:02

ondrey: O nejen součastné české malostátnické zahraniční politice

Neue Rheinische Zeitung, v němž jejich redaktor Karel Marx uvádí krátký text o Slovanech, v němž Marx označí Čechy a Chorvaty za pouhou verbež. "Nesmiřitelný boj, válka do posledního dechu proti Slovanům, zrádcům revoluce ... ne v zájmu Německa,ale v zájmu revoluce ...všeobecná válka, která přichází rozdrtí slovanské
spojenectvf a zcela vyhladí tyto zatvrzelé národy věští Marx. Podobně laděné
články uveřejní i v deníku New York Herald. Sám Karel Marx bez ohledu na české minulé či současné marxopřisluhovače věděl o co v tomto prostoru jde. Českým marxistům se pro ně "západní" učení nehodilo a začali ho adorovat, až když se ujalo v sovětském Rusku. Na konec nechali postavit v Praze největší Stalinovu sochu na světě a drželi se komunisty u moci jěště hluboko do devadesátých let.
"Tato válka se odlišuje od všech předchozích. Kdo obsazuje území, ten nastoluje svůj vlastní společenský řád. Každý zavádí svůj systém tam, kam vstupuje jeho armáda. A jinak tomu být nemůže, "prohlašuje Josif Vissarionovič Stalin v dubnu 1945. Sovětský svaz má přitom zálusk na území protektorátu a především Prahu už přinejmenším od počátku roku 1944.Uznávaný sovětský diplomat Ivan Majskij (1884-1975) doporučoval Stalinovi (1878-1953): "Vzhledem k politickým náladám československého obyvatelstva a také v souvislosti s nedávným podpisem
sovětsko-československého paktu o vzájemné pomoci na 20 let je tato země schopna se stát nástrojem našeho vlivu ve střední a jihovýchodní Evropě." Ano, sovětská vojska musejí po Berlínu osvobodit i Prahu. "Aby se okouzleni naší Rudou armádou nezměnilo v rozčarováni, " pozvedá k přípitku sklenku Stalin 28. března 1945 během oběda s československou delegací v Kremlu ...Winston Churchill (1874-1965):
"Je nepochybné, že osvobození Prahy a co největší části západního území Československa vašimi silami by mohlo zcela změnit poválečnou situaci
v sousedních zemích," píše 30. dubna 1945 novému americkému prezidentovi Harrymu Trumanovi (1884-1972). Jenže tady naráží. Jeho spojenec ve Washingtonu se k problematice Československa staví více než netečně. Postup do srdce starého
kontinentu nechává zcela v režii svých vojevůdců. A americký generál Dwight D.
Eisenhower (1890-1969) jako vrchni velitel spojeneckých expedičních sil v Evropě
vůbec se vstupem na území ČSR nepočítá. Automaticky předpokládá, že Praha spadá
do sovětské operační zóny. "Spolehlivě plní své závazky," pochválí ho za to sám J.V.Stalin. "Nepokusím se o žádný postup, který považuji za vojensky nemoudrý, jen pro dosažení politického zisku, " reaguje na Churchillovy požadavky Eisenhower. Mezi americkými veliteli pak kolují zprávy o "anglických sklonech komplikovat válku politickými názory". Američané nehodlají na sklonku války zbytečně riskovat životy svých mužů a také je nyní pro ně spojenectví se Sovětským svazem mnohem důležitější než s Brity. Doufají, že když teď Stalinovi ukážou vstřícnou tvář, on pak vypoví smlouvu o neútočení s Japonskem, což uspíší konec války na Dálném východě. Eisenhower proto poctivě informuje Moskvu o pohybu svých armád na přelomu dubna a května 1945. Jenže Stalin mu moc nevěří. Ví, že sila 3. americké armády operující v inkriminované oblasti je tak velká,
že by Prahu bez nesnází osvobodila a Sovětům snadno vypálila rybník ...
Každý kdo na zahraniční politiku nazírá v rámci historických kontextů narozdíl od sochuby L.Zaorálka ví, že sovětský maršál Ivan Stěpanovič Koněv vyrážel z Berlína 5. května a generál George S. Patton (1885-1945) 6.května (2 hodiny od Prahy) dostává rozkaz zůstat na demarkační čáře. Zde je zlom. Český současný klausoprotektorát se nikdy z ruského područí (u jehož zrodu stál ideově již T.G.Masaryk (ten opustil myšlenku Rakouska-Uherska již za 1.světové války) a dotáhl ho Edward Beneš s Klementem Gottwaldem během a po 2.válce) nevymanil a jen tak nevymaní z ruské sféry vlivu. Zde znovu platí již zmíněná Marxova slova a naivita T.G.Masaryka a jeho následovníka dr.Edvarda Beneše s vyčleněním "jakéhosi" umělého Československa, tedy produktu nevyspělé malostátnické (neevropské) zahraniční politiky. Plazící se a obcházející tradiční historické evropské názory a pohledy. Lubomír Zaorálek mluví o zlodějích za hranicemi aby nebylo vidět na ty domácí, jelikož mu dochází po pádu klausovské ODS jsou na řadě oranžoví žrouti. Už nyní ČSSD ví, že s komárem J.Kellerem žádný úspěch nedosáhli a politické Waterloo s Bohúšovskou strategii a liability, not an asset je na obzoru.