Jaké reformy a proč (115): Zaorálek a spol.

31. květen 2014 | 08.41 |

Před pouhými pěti dny napsal L. Zaorálek na svém blogu článek "Potřebujeme Evropu integrovanou a stabilní", ve kterém navrh řešení pro Ukrajinu, které lze přibližně vyjádřit tímto schématem:

Toto scháma bude nutné mít před očima a neustále jej připomínat. Mj. či právě z hlediska odpovědi na otázku, kudy vede cesta. Tímto směrem rozhodně ne. Ani na Ukrajině, ani u nás, ani nikde ve světě.

Absurdita Zaorálkovi představy se ukazuje již po několika málo dnech. Ještě 26.5. v již zmíněném článku mj. říká:  "Připadá mi, že jsme si neuvědomili velikost problému, před kterým stojíme, a Rusko do toho vpadlo."

Za čtyří už píše Zaorálek tento článek:

http://www.novinky.cz/domaci/337892-zaoralek-za-deni-na-ukrajine-muze-putin-a-zapad-je-proti-nemu-bezmocny.html

Vrátím se k němu v dalším pokračování. Doporučuji přečíst a porovnat oba články. Je to důlkežité pro pochopení zvládnosti současné doby.

Dění na Ukrajině odstartovalo procesy, jejichž důsledkem bude zásadní proměna současného světa. O první nárys toho, jak se bude svět vyvíjet, jsem se pokusil v:

http://radimvalencik.

pise.cz/1336-ukrajina-odstartovala-zasadni-globalni-promeny.html

(Je to jen první nárys a proto uvítám připomínky.)

Pokud máme tímto složitým obdobím projít, bude nutné připravit, prokomunikovat a prosadit komplex reforem, které otevřou prostor pro ekonomický růst založený na produktivních službách.

Platí to ovšem i opačně: Pokud máme připravit, prokomunikovat a realizovat potřebný komplex reforem, musíme do všech třech etap tohoto procesu (přípravy, prokomunikování a realizace) promítnou aktuální společenský kontext. Jen tak naplníme zcela zásadní požadavek na teorii, totiž to, aby její součástí byla i reflexe vztahu mezi ní a realitou, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/1335-jake-reformy-a-proc-113-nove-ad-6-tema.html

Současná euroreprezentace (včetně její tuzemské odnože) dostala EU svou chybnou (nešťastnou, hloupou... a lze použít ještě horší přívlastky) politikou do mimořádně složité a nevýhodné startovní pozice ve změnách, jejichž dynamika bude značná a které již nikdo nezastaví. To, co nás (jako lidi žijící v eurounijním prostoru) v nejbližších létech v důsledku toho čeká, může vést k názoru, že "teď na nějaké zásadní a koncepční reformy není čas". Takový názor považuji v současné době za největší riziko.

Naopak –největší příležitostí (a bohužel asi jedinou potenciální výhodu, kterou EU má), je kritická sebereflexe toho, co se stalo a proč se to stalo. Pokud se podaří, dojdeme k tomu, proč se stalo, co se stalo a návazně pochopíme, jaké reformy a proč udělat.

Kritickou sebereflexi nemůžeme patrně čekat od těch, kteří eurounijní selhání způsobili, byť třeba i svou nečinností. Každý, kdo v tomto směru přiloží ruku (a hlavně svůj rozum) k dílu, přispěje k minimalizaci ztrát, kterým se v důsledku dosavadního selhání europolitiky nevyhneme. Je a bude potřeba si např. všímat, kdo, co a proč říká, v čem se projevilo jeho selhání. A to s velkou mírou objektivity a empatie. Jde o pochopení v pravém smyslu tohoto slova.

Z tohoto hlediska považuji za významný článek L. Zaorálka "Potřebujeme Evropu integrovanou a stabilní", který je směsicí snahy pochopit a snahy mlžit, směsicí upřímnosti a pokrytecké přetvářky. Zde je plný text toho, co napsal (nejdůležitější pasáže zvýrazňuji podtržením či tučně):

Volby do Evropského parlamentu byly testem Evropy. Zatímco u nás výrazně uspěly strany fandící evropské integraci, včetně sociální demokracie, jinde nešlo přehlédnout vzestup nacionálně-pravicových stran. Ty přitom dnes nejsou s to reálně nabídnout Evropě lék na problémy, které ji sužují.

Představa, že by se Evropa začala dezintegrovat, by znamenala, že by nebyla schopná odpovědět na otázky, které před ni postavila ekonomická krize. Tu nezpůsobila jen například rozmařilost Řeků. Co když se pomíjí fakt, že tím, kdo zavinil problémy Řecka, byly třeba i německé a francouzské banky, které tam poskytovaly stavebním podnikatelům levné půjčky? Finanční svět jsme se pak pilně snažili zachránit z vlastních kapes.

Evropa, pokud nebude fungovat jako určitý celek, těžko zvládne finanční svět, který jako by se urval z řetězu a může nás dovést k další krizi. To, co Unie v průběhu krize udělala, mnoho lidí nepotěšilo, protože v Evropě je už 26 miliónů nezaměstnaných. Určitě se rozšířil pocit, že EU není vybavena na to, aby zvládla podobnou situaci. Kdo skutečně ztrácí, jsou občané. Pokud by lidé evropské instituce poslali do pekel, jak kdosi napsal, tak se jim nemůže nikdo moc divit. Volby by se ale měly využít k tomu, aby se vyjasnilo, co v Evropě nechceme a co ano. Jsem rád, že se to přes tragicky nízkou volební účast podařilo aspoň u nás.

Za sociální demokracii i její europoslance mohu konstatovat, že nechceme Evropu, v níž budou hrát rozhodující roli ratingy, v níž bude růst nerovnost a koncentrace moci v rukách úzké elity, která je bez kontroly. Říkáme, že žijeme v demokracii, ale víme, že její úroveň je různá a že volby samotné nejsou garancí. Příklad Ukrajiny ukazuje, co by mohlo potkat také nás, selžou-li politické elity: pod rouškou demokracie vládnou oligarchové a objeví se extrémní názory, protože Evropa nebyla schopná chovat se férově vůči lidem.

Francouzský ekonom Thomas Piketty se v knize Kapitál v 21. století zabývá sociální nerovností a varuje, že kapitál se chová tak, že výnos z něj roste rychleji a je spolehlivější než výnos z vlastního podnikání, takže se prosazuje spíš rentiérství. Ukazuje, že jestli s tím nic neuděláme, nerovnost se prohloubí, což bude mít politické důsledky. Piketty proto chce znovu vrátit nepopulární pojem politické ekonomie. A nesouhlasí s tím, že ekonomie je jen čistou vědou. Profesor teorie práva Jiří Přibáň na toto téma řekl, že EU se stala depolitizovanou pouští expertního rozumu.

Již jsem naznačil souvislost Evropských voleb s ukrajinskou krizí. Sešlo se to tak, že o stejném víkendu proběhly vedle eurovoleb i prezidentské volby na Ukrajině. Jejich pravděpodobný vítěz, pan Porošenko, není mužem bez minulosti. Přesto, anebo možná právě proto, se mu může podařit stabilizace situace v zemi, zvlášť když sesazení minulého prezidenta Janukoviče nesplňovalo ústavní podmínky.Jedny volby ale nejsou dlouhodobým řešením. Pokud by se do konce roku konaly i volby parlamentní, pomohlo by to významně posunout situaci v zemi. Když se podíváte na úroveň parlamentního života na Ukrajině, tak najdete řadu svérázů. Mám například na mysli samozřejmost, s níž jeden poslanec hlasuje za pět dalších. I to by bylo vhodné změnit.

Připadá mi, že jsme si neuvědomili velikost problému, před kterým stojíme, a Rusko do toho vpadlo.Nijak nám nevadilo, že ukrajinská společnost je svým způsobem fungování na hony vzdálená tomu, co bychom měli chtít od parlamentní demokracie respektující základní pravidla. Evropa by měla přemýšlet, co ve své východní politice dělala v uplynulých letech a co z toho pro sebe vyvodí. Představy, že provedou liberální reformy, které fakticky způsobí zvýšení nerovnosti a upevnění oligarchických struktur, to bychom přece neměli přijmout.To rozhodující se musí nicméně odehrát na Ukrajině samotné. Určitě existuje způsob, jímž tam můžeme být pozitivně činní. Ale musíme si dávat velký pozor: neměli bychom nikomu dávat do ruky hotové peníze, ale pohlídat si, aby pomoc došla těm, jimž je určena.

Zároveň nesmíme vzdávat svoje úsilí o evropeizaci Ruska. Dlouhodobě jsem přesvědčen, že obrat k Číně není pro Rusko šťastný. Jak uvádí Zbygniew Brzezinski, Evropa je pro Rusko pokušení, kterému nakonec podlehne, protože pro něj není lepší alternativa, chce-li se pozvednout.

Doufejme, že po volbách do Evropského parlamentu i prezidentských volbách na Ukrajině, budeme svědky postupné stabilizace situace v Evropě i na východ od ní.

http://blog.aktualne.cz/blogy/lubomir-zaoralek.php?itemid=22989

Za povšimnutí stojí v první řadě tato věta:

-"Připadá mi, že jsme si neuvědomili velikost problému, před kterým stojíme, a Rusko do toho vpadlo."

Je to cenné Zaorálkovo přiznání. Říká, že "my" (a myslí tím současná politická reprezentace EU) jsme se o něco snažili a teprve následně do toho vpadlo Rusko. Tj. Rusko nezačalo – bylo vyprovokováno či donucenu k jednání. I podle L. Zaorálka (a každého, kdo si jen trochu pamatuje, jak to všechno začalo). K tomu připomínám:

http://radimvalencik.pise.cz/1179-ukrajina-jak-to-zacalo-a-kam-to-doslo.html

A co vlastně eurounijní vedení začalo? K tomu se L. Zaorálek vyjadřuje jen nepřímo:

- "Představy, že provedou liberální reformy, které fakticky způsobí zvýšení nerovnosti a upevnění oligarchických struktur, to bychom přece neměli přijmout."

L. Zaorálek vědomě není konkrétnější. Musel by říci, že současné eurovedení od počátku nehrálo vlastní hru, že bylo jen přihlouplým nástrojem politiky prosazované zprivatizovanými enklávami zpravodajských služeb USA, které se snažily pokračovat v nesmyslné politice obkličování Ruska (napravit pošramocenou pověst ze své role v Sýrii a konjunkturálně zneužít ZOH v Soči).

Důležité jsou i pasáže, v nichž L. Zaorálek říká to, co eurounijní reprezentace nechtěla a nechce slyšet (za to ho lze pochválit, on sám si určitě myslí, že je to vrchol jeho statečnosti):

- "sesazení minulého prezidenta Janukoviče nesplňovalo ústavní podmínky"

- "Když se podíváte na úroveň parlamentního života na Ukrajině, tak najdete řadu svérázů. Mám například na mysli samozřejmost, s níž jeden poslanec hlasuje za pět dalších. I to by bylo vhodné změnit."

- "Příklad Ukrajiny ukazuje, co by mohlo potkat také nás, selžou-li politické elity: pod rouškou demokracie vládnou oligarchové a objeví se extrémní názory"

Tj. současný režim na Ukrajině se i podle L. Zaorálka k moci dostal neústavně, nefunguje v něm parlamentní demokracie, demokracie je jen zástěrkou pro ty, co rozkrádají zemi ve velkém. Z těchto celkem správných postřehů pak dělá následující absurdní závěr:

- "Porošenko, není mužem bez minulosti. Přesto, anebo možná právě proto, se mu může podařit stabilizace situace v zemi".

Tento závěr se mi ani nechce komentovat. Bude nutné si ho znovu a znovu připomínat v návaznosti na další dění na Ukrajině. Teď není nejdůležitější každého hned přesvědčit o tom, kde je pravda a jaká je pravda. Ta se bude neodvratně ukazovat. Důležité je, aby si co nejvíce lidí uchovalo schopnost střízlivě, kriticky i s nadhledem hodnotit situaci a fakta, aby nepodlehli tomu, co lze nazvat "ukrajinský syndrom" či "ukrajinská nemoc", viz:

http://radimvalencik.pise.cz/1303-zla-ukrajinska-nemoc.html

Vůbec nejdůležitější je ovšem něco jiného. L. Zaorálek se pod vlivem zaslepenosti současné eurounijní reprezentace ani slůvkem nezmíní, že prezidentské volby na Ukrajině i v těch oblastech, kde proběhly, nelegitimizují pozici prezidenta. Byly hrubě porušeny podmínky demokratické soutěže a část kandidátů byla fyzickým násilím donucena odstoupit z voleb. Ale L. Zaorálek sní v bláhové naději, že spojení oligarchů a nacionalistů hlásící se ke genocidní minulosti s jednostrannou podporou tohoto spojení ze strany EU je tím, co zajistí světlou buducnost Ukrajiny.

Podle L. Zaorálka asi platí toto:

Ukrajinská demokracie = (vláda velkozlodějů (oligarchů) + ke genocidě za 2. světové války se hlásicí a genocidu obnovující nacionalisté) × plná a nekritická podpora obojího Evropskou unií

Tak budeme sledovat, zda se realita bude tímto vzorcem řídit. V tuto chvíli se domnívám (resp. jsem o tom přesvědčen), že právě porovnání tohoto vzorce (kterým se řídí nejen L. Zaorálek, ale celé současné eurounijní vedení) s realitou je tím hlavním článkem k pochopení odpovědi na otázku "Jaké reformy a proč". Tvrdím to teď, připomínat to bude během příštích měsíců.

Podívejme se ještě na další pasáže ze Zaorálkova článku. Jak vážně lze brát jeho výzvu ke kritické sebereflexi eurounijní politiky? Viz:

- "Evropa by měla přemýšlet, co ve své východní politice dělala v uplynulých letech a co z toho pro sebe vyvodí."

Pod Evropou L. Zaorálek myslí pochopitelně současnou eurounijní reprezentaci (tedy ne normální lidi v EU nebo třeba Rusko či V. Putina – ale sebe a partu, do které se zařadil). Euroreprezentace, která dodnes mlčí ve dvou podstatných věcech (ani v Zaorálkově článku o nich není ani zmínka):

- Otevřené a stále hlasitější se přihlašování k nacionálně genocidní minulosti z doby 2. světové války těmi, na nichž stojí reálná moc současné ukrajinské junty.

- Masakrování civilního obyvatelstva polovojenskými organizacemi, které se hlásí k této nacionálně genocidní minulosti.

Mlčení eurounijní reprezentace k obojímu je přímou a neomluvitelnou podporou jak nástupu temné minulosti, tak i masakrování civilního obyvatelstva. Přes veškerou snahu o empatii a přes použití fantazie, kterou mám myslím jinak docela dobrou, si nedovedu představit, co se v Zaorálkově hlavě děje. Jak může tak závažné věci přejít mlčením.

Skupinová konformita je určitá nemoc. Vážná nemoc. Ale to, že může psychiku tak vážně poškodit, jsem netušil. Všimněte si třeba této věty v článku:

- "...obrat k Číně není pro Rusko šťastný".

Toto řekne ministr zahraničí! On vůbec nechápe, že je nástrojem politiky, která dostala EU plně mimo hru. On, jako by ve chvíli, kdy formuloval tento výrok, úplně zapomněl, jak se současná eurounijní reprezentace k Rusku chová...

Někdy si říkám, že asi nepřeháním, když mám pocit, že se naši budoucnost snaží ovlivnit banda nesvéprávných šílenců (z nichž je L. Zaorálek ještě ten lepší případ, i když ani jemu už asi nelze pomoci).

Na závěr ještě okrajový moment, který jen dokresluje míru Zaorálkovy naivity, která patrně není předstíraná:

- "Evropa, pokud nebude fungovat jako určitý celek, těžko zvládne finanční svět, který jako by se urval z řetězu a může nás dovést k další krizi."

...ale to už by bylo povídání na jiné téma.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.67 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč (115): Zaorálek a spol. jezevec-mrzout 31. 05. 2014 - 11:43
RE: Jaké reformy a proč (115): Zaorálek a spol. radimvalencik 31. 05. 2014 - 12:04
RE(2x): Jaké reformy a proč (115): Zaorálek a spol. jezevec-mrzout 31. 05. 2014 - 13:07
RE: Jaké reformy a proč (115): Zaorálek a spol. ondrey 31. 05. 2014 - 16:02