Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Důmyslně promyšleno a napsáno. Malá výtka by tu byla v roli států. Podle mě stát je nic,nic zásadního netvoří a o nic neusiluje, činí dobře jen pár vyvoleným. Je to systém, který v lepším případě existuje např. Švýcarsko, SRN či je úplně jinde viz.Ukrajina. Je to instituce, kterou lze docela snadno zadlužovat.Proto bych v obecné výseči teorie na toto pamatoval a nepočítal s tím, že je stát explicitně reformám nakloněn. Často se slovem stát skrývá skupinka lidí v koalici vzájemného krytí porušování obecně přijatelný zásad a ta redistribuje výrazně ve svůj prospěch. Chápu, že v každé společnosti je nevýrazná skupina lidí, kteří jdou se stádem jen proto, že se ve státu cítí silněji než jako invidualisté. Vše je o charakterech a proto si myslím, že stát mohou řídit dobře lidé, kteří jsou k společnému materiálnu rigidní a nebo jsou od narození úplně nasyceni viz např. Winston Churchill. Ovšem v jeho době stratila fakticky Británie statut velmoci a on k tomu velmi přispěl a jeho hlavní motivací byla buldočí vůle. Poučme se z historie tedy rozeberme si dobu, jako takovou, jestli je prosaditelné v současné době něco reformovat. Nejsem přesvědčen o tom, že tomu tak je.Od státu, jako takového nelze očekávat reformy. Josef II byl reformátor, byl stát, ale těžce si nerozuměl se svojí matkou (neměl dědice) a obdivoval jejího odmítnutého nápadníka der Alte Fritz Fridricha II. Velikého, který byl jiný tedy reformátor, jako důsledek spartánské výchovy jeho otce.A jsme u reforem a Fridrichova charmant roi je v dnešní době neprosaditelná. Osobně si myslím,že bez účasti společenského selhání prosadit reformy nejde. Ve společnosti řízené systémem, ke politici se drží stragie a liability, not an asset.