Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

strigi: V článku je uvedeno: „…si lidé u nás uvědomují význam lázeňské péče pro své zdraví, narážejí však na bariéru rozpočtového omezení domácností.“ Rozpočtové omezení však není jedinou a v mnoha případech ani ne zásadní bariérou. Pro ekonomicky aktivního člověka s vyšším příjmem je klíčovým omezením časový faktor, u zaměstnance konkrétně počet dnů dovolené. Otázkou je proto, jak zaměstnavatelé vůbec chápou efekty z takovýchto činností. Zda lze prokázat konkrétní přímé efekty pro zaměstnavatele, aby měli důvod podpořit lázeňské pobyty, nejen finančně ale např. dodatkovou dovolenou. Existují-li nějaká „tvrdá data“ dokazující např. vztah mezi využíváním lázní a počtem dnů pracovní neschopnosti, zvýšením výkonnosti apod. Často se lze setkat spíše s opačným přístupem zaměstnavatelů, že starší lidé, kteří by mohli např. z lázeňských pobytů více těžit, jsou propuštěni a nahrazení mladšími a výkonnějšími, navíc s nižším příjmem. Problém odpadne. Obdobně je to ale i v dalších oblastech, které nazýváte produktivními službami. Zaměstnavatelé chápou obvykle efekty poměrně úzce. Vzdělávání zaměstnanců nezřídka patří do položek, které jsou mezi prvními na seznamu krácení. Jen ve snu si lze představit, že zaměstnanec přesvědčí svého šéfa, že si chce v rámci pracovní doby vzděláváním rozšířit obzor i v oblasti, kterou se bezprostředně nezabývá. Např. ekonom bude chtít absolvovat kurz grafologie. Jistě to přispívá k celkové vzdělanosti, možná to zajímá samotného zaměstnance, ale má to nějaký přínos pro zaměstnavatele? Navíc pokud firma do něj investuje, může o investici snadno přijít odchodem takového zaměstnance jinam. Pokud se proto zaměstnanec rozhodne vzdělávat o vlastní vůli ve volném čase, dostaneme se opět nejen k limitu rozpočtovému, ale i časovému. Zdůvodnění efektů produktivních služeb z hlediska různých zúčastněných stran (stát – firma – jednotlivec) může být dalším přínosem bádání.