Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Nemám rád,když někdo, tvářící se racionálně etiku opomíná. Kdokoliv by se jí neřídil,tak by mohl účinně hledat řešení a zahrál si na harmoniku stejně jako ve známém filmu Once Upon a Time in the West. Takže se dostáváme bezesporu znovu k nejvýznamnějším představitelům morální filosofie jako jsou Aristotelés a Immanuel Kant. Každý z nich vytvořil rozsáhlý etický systém, který na dlouhou dobu ovlivňoval, a patrně ještě stále ovlivňuje racionální myšlení a jednání lidí ve velké části světa. Kant píše: „Ve světě … nelze myslet nic jako možné, co by se bez omezení mohlo považovat za dobré, mimo dobrou vůli.Tato myšlenka, jenž je uvedena v samém úvodu Základů metafyziky mravů je formulována tak, že zde není výsledkem metafyzického zkoumání, ale je jeho určitým východiskem. Kant a Aristotelés chápou pojem štěstí diametrálně odlišně. Kant do značné míry sice vychází z prostého předporozumění, v němž identifikuje štěstí s maximalizací libosti, ale u tohoto určení také zůstává a dále neanalyzuje, zda-li je adekvátní. Aristotelés tento názor také ve výčtu možných pohledů na podstatu štěstí uvádí, ale charakterizuje jej jako názor otroků a pasoucího se dobytka, a spolu s řadou dalších názorů na obsah pojmu štěstí jej odmítá. Pisatel příspěvku si zde pohrává s pohledem od Aristotela ovšem Kantova představa je asi taková (abstrahujeme-li od mravního jednání), že člověku působí určité předměty libost a jiné nelibost, pak je člověk těmi předměty, které působí libost, přitahován, a těmi, které působí nelibost, odpuzován – a tyto procesy ovlivňují jeho někdy velmi stroze uváděné racionální jednání.