Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

václav leinweber: fakt, že končí kradení "v malém" vypadá jako dobrá zpráva, ovšem pouze na první pohled. Může to totiž znamenat i to, že proces dělení kořisti (získané po roce 1989) již zkončil, několik největších subjektů si tuto zemi rozparcelovalo (nikoli územně, jak tomu bylo ve středověku, půda již v dnešní době není rozhodujícím statkem) a nikdo další se do skupiny skutečných vládců již nemůže dostat. Určitá analogie se středověkem, kdy existovala knížata, hrabata, baroni apod. ukazuje, že ani oni netrpěli na svém území zlodějnu, ovšem až tehdy, kdy obdrželi léno, a tedy si byli jisti, že de facto je to jejich (de jure nepředstavuje léno ještě vlasnictví, pouze jakési "správcovství", které však lennímu pánovi nemůže nikdo sebrat). A co se týče penzijní "reformy", tady se samozřejmě jedná o kradení ve velkém, je ale otázka, zda nápad vzešel od skutečných vládců země; pokud by iniciátorem byly subjekty náležející až do druhé garnitury, pak neúspěch tohoto tunelu není až tak překvapující. Srovnat to můžeme s "úspěchem" církevních restitucí, proti nimž je rovněž většina obyvatelstva. Zde je pravděpodobně nejsilnější církevní představitel vnímán vládci této země jako jejich rovnocenný partner (nebo budoucí partner, kterým se stane po převzetí těchto obrovských majetků), který tento majetek "hodí do placu", jinými slovy, majetek bude použit jako mocenský nástroj sloužící k zachování současného status quo.