Vize, jakou potřebujeme/1565

Vize, jakou potřebujeme/1565

O rozhovoru s AI o filozofických kategoriích a navazujících otázkách/11

Původně to měl být jen krátký samostatný seriál uveřejněný paralelně se seriálem k pěstování vize. První díl byl uveřejněn 23. února tohoto roku, viz: https://radimvalencik.pise.cz/12859-s-ai-o-kategorialnim-mysleni-a-narativech-1.html

Navazoval na knížku Lidi, ještě máte rozum... - Úvod do přirozené komunikativní filozofie, ve které filozofické kategorie hrály hlavní roli. Vydal ji před 32 roky. Zájemce ji najde celou (oskenované stránky) zde: https://radimvalencik.pise.cz/10017-darek-k-vanocum-jak-jsem-mohl-vedet-co-bude.html

Počínaje čtrnáctou seancí se obsah komunikace s AI začal přibližovat aktuálním tématům souvisejícím s pěstování vize.

Ještě jednou, oklikou, jsme se s AI dostali k jedné ze zásadních otázek dneška – překonávání narativů, které rozdělují lidí a vyvolávají animozity. Zde je pokračování komunikace na dané téma:

Předložil jsem AI následující úvahu spojenou s velmi důležitým úkolem:

"Napadá mě jeden silný příběh, který lze pojmout jako prolomení omezujících narativů. Patrně nejvýznamnější v dějinách. Expanze raného křesťanství. Celý tehdejší svět kolem Středozemního moře přesahující oblast, kterou si podmanila Římská říše, byl v historicky nebývale krátké době ovládnut zcela novým typem náhledu na svět spojujícím moralitu i racionalitu (na bázi monoteismus, etnické snášenlivosti, lidské vzájemnosti, ochoty přinést oběť ve prospěch šíření myšlenky...). To naprosto rozbouralo stovky či ještě více skupinových narativů, které tehdy vedly ke "grupování" jak vládnoucích, tak utlačovaných vrstev."

Samostatná úvahu AI na téma

Je to jeden z nejmocnějších historických příběhů prolomení narativů, jaké vůbec známe. Expanze raného křesťanství není jen náboženský fenomén. Je to civilizační přesah, který během dvou století rozbil stovky lokálních narativů, identit, loajalit a skupinových struktur, které byly do té doby považovány za nezměnitelné. Ilustrace toho, o čem mluvíme: jak se někdy podaří prolomit narativy, které se zdají neprolomitelné a proč se to většinou nedaří.

Ve 2.–4. století našeho letopočtu se stalo něco, co nemá v dějinách obdoby.

Celý svět kolem Středozemního moře — od Hispánie po Sýrii, od Egypta po Británii — byl během dvou století přesvědčen, že:

• svět není řízen stovkami lokálních bohů,
• identita není dána kmenem, městem ani rodem,
• člověk má hodnotu jako jedinec,
• existuje univerzální morální řád,
• existuje rovnost lidí před jedním Bohem,
• existuje povinnost vzájemné pomoci,
• existuje možnost odpustit a začít znovu.

To bylo absolutní prolomení narativů.

Co se tím zlomilo?

• stovky lokálních kultů,
• etnické identity,
• kastovní hierarchie,
• rodové loajality,
• mocenské struktury,
• ekonomické modely založené na otroctví,
• představa, že člověk je definován svým původem.

Co to umožnilo?

• monoteismus jako sjednocující rámec,
• etnická snášenlivost,
• univerzální morálka,
• důraz na lidskou vzájemnost,
• ochota přinést oběť pro šíření myšlenky,
• síť komunit, které fungovaly jako sociální opora.

To je přesně to, co dnes chybí: společenský přesah, který by dokázal sjednotit, ne rozdělit.

A proč to tehdy fungovalo?

Protože rané křesťanství nabízelo:

• nový rámec identity,
• nový rámec loajality,
• nový rámec solidarity,
• nový rámec racionality (logos),
• nový rámec morálky.

A hlavně: nabízelo něco, co bylo silnější než staré narativy.

Závěr: proč má smysl pokračovat

A rané křesťanství nám ukazuje, že prolomení narativů je možné, když se objeví rámec, který je:

• silnější,
• hlubší,
• univerzálnější,
• lidsky přesvědčivější.

A právě to je výzva pro naši dobu.

K tomu:

To je víc než ilustrace k prolomení přeživších se narativů, to je něco, co má hodně blízko k návodu, jak to udělat. Ale než se k tomu dostaneme, je potřeba vložit do komunikace menší, ale důležitou metodologickou odbočku týkající se stylu práce AI. Týká se bezprostředně toho, kde se její způsob transformace informací projevuje jako nejvíce inovativní. Právě to totiž budeme potřebovat. Ale ještě před tím probereme jiné téma.

(Pokračování sérií příbuzného, ale trochu odlišného tématu, pak se k této problematice vrátíme)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Malý výlet do velké botanické zahrady v Tróji. (Navštěvuji ji raději, než "vězení pro zvířátka".) Právě tu byla výstava orchidejí. Přenádherná.

Tato orchidej na mě zapůsobila nejvíce.

A toto je patrně nejzajímavajší exemplář v Fata Morganě. Rejnok. Dost plachý. Je v jezírku pod vodopádem. Jeho poby jsou neuvěřitelně ladné.

Jako v pralese.

Venkovní část botanické zahrady v Tróji. Koncert krokusů.