Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/ Reakce X.

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/ Reakce X.

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html 

Uveřejňuji reakci Ondřeje Černíka na https://radimvalencik.pise.cz/12669-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-reakce-iii.html Jedná se o vyzrálý text k podstatným otázkám teorie mechanismů:
Jak porozumět rozdílům mezi mechanism designem (Leonid Hurwicz, Roger Myerson, Walter Trockel) a pojetím autora těchto stránek – dodatek III.

Reakce na výklad díla L. Hurwicze, R. Myersona a W. Trockela autorem stránek

Autor stránek ve své reakci cituje delší pasáže z Trockela o rozlišení legální/skutečné hry, o strážcích, intervenentech a o problémech prosazování pravidel. Samotné citace jsou v pořádku – jde o korektní shrnutí jedné linie Hurwiczova programu. Problém není v tom, co cituje, ale v tom, jak to spojuje se svými vlastními tezemi. Právě zde se ukazuje, že dílo L. Hurwicze, R. Myersona a W. Trockela ve skutečnosti nepochopil a neseznámil se s ním v šíři, v jaké o něm nyní píše.

1. Co z Waltera Trockela skutečně plyne (a co už je jen "dovyprávění" autora stránek)

Z citované pasáže W. Trockela plyne:

• Leonid Hurwicz rozlišuje legální hru (formální pravidla) a skutečnou hru (jak se aktéři chovají s možností nelegálních strategií).
• Ptá se, kdy jsou pravidla úspěšně prosazována (successful enforcement).
• Ukazuje, že samotná existence Nashovy rovnováhy v legální hře nestačí: pokud jsou výhodné nelegální strategie a neexistuje dostatečný systém strážců, vznikají problémy s prosazením pravidel.
• Zavádí pojmy strážců, intervenentů, vrstvených struktur a poukazuje na souvislost s dělbou moci.

To je vše v pořádku a odpovídá tomu, co Hurwicz skutečně psal. Jenže: To samo o sobě nijak nepotvrzuje obrazy, které autor stránek stále dokola vrací: "současná globální moc ve stádiu degenerace", "disparátní odpor" (asi těch pár soudruhů a soudružek před branou Gigantu) apod. Trockelův text pouze říká: abychom rozuměli prosazování pravidel, musíme modelovat jak legální, tak skutečnou hru a povahu strážců. Nic víc, nic míň. To, co autor stránek následně vkládá (globální moc, kontaminace, tábory lidu atd.), už není Hurwicz ani Trockel, ale jeho vlastní publicistický narativ. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby to jasně oddělil a nepředstíral, že jde o "posun" vůči těmto autorům.

2. Hurwiczův "nekonečný regres strážců" není žvanění o současné globální moci

Hurwiczův slavný motiv "kdo bude hlídat strážce" má u něj jasný význam:

• upozornit, že jakýkoli systém prosazování má své vlastní pobídky, své vlastní strážce a své vlastní riziko korupce,
• a že proto nelze brát Nashovu rovnováhu jako něco automaticky "samoimplementačního".

Z toho ale opravdu neplyne:

• že bychom museli přidávat ideologický obraz "současné globální moci" a "disparátního odporu",
• ani že by se mechanism design stal nepoužitelným, jakmile je systém "kontaminován".

Naopak: Hurwicz i Myerson trvají na tom, že korupce, klientelismus, zneužití pravomoci či struktury krytí – to vše musí být součástí skutečné hry, nikoli důvod, proč teorii odložit. To je přesně opačné tvrzení, než které autor stránek ve svých textech opakovaně podsouvá.

3. Myersonova věta o vysokých odměnách není "recept", ale podmínka incentivů

Autor stránek cituje Myersonovu větu: "Za předpokladu neutrality rizika musí být velikost těchto odměn rovna alespoň potenciálnímu zisku, který by úředník mohl získat ze zneužití pravomoci, děleno pravděpodobností, že by takové zneužití pravomoci bylo odhaleno..."

To není politické doporučení typu: "dejme elitám velké platy, budou hodní". Je to elementární incentive-kompatibilitní rovnice:

• pokud je hrozba odhalení malá a možná korupční renta velká, pak aby úředník v rovnováze nezneužíval pravomoc, musí mít legální odměna (plus jiné sankce a pobídky) alespoň tuto velikost.

Roger Myerson tím neříká, že správné uspořádání společnosti jsou "velmi dobře odměňované elity". Říká jen, že jakýkoli návrh mechanismu, který ignoruje vztah mezi:

• možností zneužít moc,
• pravděpodobností odhalení,
• a legálními výhodami pro strážce,

je mimo realitu. To je fundament institucionální ekonomie, nikoli propaganda elit. Když z toho autor stránek dělá jakousi legitimaci "dobrému, dobře placenému jádru" proti "táborům lidu", je to jeho vlastní politická nadstavba – ne Roger Myerson.

4. "Ekonomie produktivní spotřeby" jako domnělé objevování Ameriky

Autor stránek stále znovu hovoří o "posunu" díky ekonomii produktivní spotřeby a tváří se, že teprve jeho přístup otevírá vazbu mezi:

• investicemi do lidí,
• pobídkami k produktivnímu chování,
• a strukturami moci.

Jenže:

• už Hurwiczův program "základní teorie institucí" se přesně tímto zabývá (jak navrhnout pravidla, aby se lidem vyplatilo chovat se tak, aby vznikl společensky žádoucí výsledek),
• Myerson a Trockel dále rozpracovávají vztah mezi implementací, endogenitou institucí, incentivními strukturami a "skutečnou hrou".

To, co autor stránek prezentuje jako "novinku", je ve skutečnosti přebalení dávno existujících témat do vlastní terminologie "produktivní spotřeby". Místo poctivého navázání na tyto autory si vybírá některé jejich formulace (strážci, intervenenti, dělba moci) a dosazuje je do svého narativu o "globální moci". To nemá nic společného s programem, který Hurwicz a Myerson chápali jako obranu proti ideologizaci institucionálních otázek, nikoli jejich rozvinutí.

5. Chybí rozhodující krok: konkrétní hra, konkrétní mechanismus

Všechny citované pasáže, byť přesné, zůstávají na úrovni obecného výkladu. Pokud by se někdo cítil být pokračovatelem Hurwicze a Myersona, muselo by následovat:

• konkrétní vymezení hráčů (kdo jsou "globální moc", "intervenenti", "občané" apod.),
• konkrétní popis legální a skutečné hry (strategie, informace, sankce),
• a analýza rovnovah: za jakých podmínek vznikají struktury vzájemného krytí, kdy už žádný enforcement není možný apod.

Nic takového v textech autora stránek není. Místní formální článek o strukturách vzájemného krytí je něco jiného než jeho politické blogy; propojení mezi oběma rovinami se děje jen na úrovni slov, nikoli na úrovni modelu.

6. Můj závěr

Způsob, jakým autor stránek zachází s Hurwiczem, Myersonem a Trockelem, má společné rysy:

• korektně ocituje abstraktní pasáže o strážcích, enforcementu a dělbě moci,
• následně na ně nasadí vlastní narativ o současné globální moci, kontaminaci a disperzním odporu,
• a tím čtenářům sugeruje, že jde o přímé navázání na nositele Nobelovy ceny.

Z hlediska skutečného mechanism designu je tomu naopak: to, co je označováno jako "posun", se u těchto autorů objevovalo už dávno. Jeho interpretace však odvádí čtenáře od analýz pobídek, informací a institucionálních omezení zpět k moralistním a systémovým metaforám, před nimiž se Leonid Hurwicz a jeho kolegové snažili právě uniknout.

(Pokračování)