Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/ Reakce IX.

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/ Reakce IX.

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html 

Uveřejňuji reakci Ondřeje Černíka na https://radimvalencik.pise.cz/12669-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-reakce-iii.html Jedná se o vyzrálý text k podstatným otázkám teorie mechanismů:
Jak porozumět rozdílům mezi mechanism designem (Leonid Hurwicz, Roger Myerson, Walter Trockel) a pojetím autora těchto stránek – dodatek II.

Ondřej Černík

"Struktury založené na vzájemném krytí..." a otázka aplikace

Autor stránek odkazuje na společný článek v Contributions to Game Theory and Management, kde byl představen matematický model struktur založených na vzájemném krytí. Není důvod tento výsledek zpochybňovat; naopak, je to dobrý příklad toho, že formální model může uchopit i témata jako klientelismus a krytí porušování norem.

Problém je jinde:

•          v blogových textech autor stránek cituje Rogera Myersona v úplně jiném, mnohem širším a vágnějším kontextu ("současná globální moc ve stádiu degenerace" apod.);

•          zároveň tvrdí, že při "vysoké kontaminaci" strukturami založenými na vzájemném krytí nelze Myersonovo "řešení dodržování pravidel" aplikovat;

•          a když je na to upozorněn, zredukuje kritiku na otázku formalismu a hraní si na pískovišti.

Z hlediska logiky je to přesně obráceně: pokud máme model struktur vzájemného krytí, pak se nabízí použít myersonovský aparát právě k tomu, abychom ukázali, že za určité struktury moci a koalic neexistuje mechanismus, který by vedl k rovnováze s dodržováním obecných norem. To není "nelze aplikovat Myersona", to je naopak ukázka, jak se Myerson aplikuje správně.

"Hraní si na pískovišti formalismu" je falešná dilemata

Autor stránek píše, že "hraní si na pískovišti formalismu není k ničemu" a že teď je třeba "využít obrovský prostor pro rozvoj teorie". S tím bych souhlasil, kdyby tím myslel:

•          neustrnout u neoklasického modelu spotřebitele maximalizujícího užitek,

•          rozvíjet dynamické, institucionální a herně-teoretické přístupy či návrhy mechanismů.

Ani jedno z toho se neděje... hlavně když je procesí směrem k Hradu.

Jenže zde je formalismus použit jako falešné dilema:

•          buď budu "formalista" a budu si "hrát" s modely,

•          nebo budu "teoretik skutečných problémů" a vystačím si s pojmy jako "kontaminace", "současná globální moc", "disparátní odpor".

Skutečná teorie (v duchu Hurwicze, Myersona, Trockela) ale dělá obojí:

•          zachycuje reálné, "špinavé" jevy (korupce, klientelismus, poziční investice, zneužití moci),

•          a zároveň je převádí do modelu, kde je zřejmé, jaké pobídky, informace a rovnováhy z nich plynou.

Bez tohoto kroku zůstávají pojmy jako "kontaminace" na úrovni metafor, i když někde existuje matematický článek, který vizuálně používá stejná slova.

Proč se vůbec "vymezovat"

Autor stránek se ptá, proč se chci vůči jeho přístupu vymezovat, když "řadě věcí dobře porozuměl". Důvody jsou dva:

1.         Čistě odborný: odvolávat se na jména jako Hurwicz, Myerson, Trockel znamená hrát podle určitých pravidel hry – zejména být poctivý v tom, co tvrdí jejich modely a co je pouze naše metaforická interpretace. V okamžiku, kdy se v jednom odstavci volně cituje Myerson a ve druhém se tvrdí, že při "kontaminaci" jeho řešení vlastně nelze aplikovat, vznikají nedorozumění, která stojí za to pojmenovat.

2.         Druhý je praktický: téma pozičního investování, degenerace institucí a struktur vzájemného krytí považuji za důležité. Právě proto mi záleží na tom, aby nebylo "taženo" jen směrem k mobilizaci táborů a obrazům "současné globální moci", ale aby mělo oporu v tom nejlepším, co dnešní ekonomická teorie nabízí.

Nejde o osobní prestiž ani o boj "formalisti" proti "realistům". Jde o to, že chceme-li se opírat o mechanism design, měli bychom to dělat v jeho vlastní logice: tedy s důrazem na pobídky, informační struktury a implementační omezení, nikoli jen na sílu metafor.

(Pokračování)