Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Autor stranek si z mych pripominek vybral jednu cast kratkeho uvodniho odstavce a tu verejne komentoval. Proto povazuji za potrebne uvest veci na pravou miru.
Nejde o moralizovani, ale o konzistenci s mechanism designem
V uvodu jsem napsal, ze diskuse o pozicnim investovani je uzitecna, zejmena kdyz ji zasadime do ramece moderni ekonomicke teorie spojene se jmeny Hurwicz, Myerson, Trockel – tedy do ramece, ktery pracuje s pobidkami, informacni strukturou a implementacni stabilitou.
V kontrastu s tim jsem poukazal na to, ze pristup autora stranek v blogovych textech pracuje hlavne s jazykem typu „kontaminace“, „zneuziti moci“, „struktury vzajemneho kryti“ (mysleno struktury vzajemneho kryti obecne prijatelnych zasad)– tedy s politicko-spolecenskym popisem. To neni urazka ani shazovani, ale konstatovani: v teto podobe jde skutecne o metaforicky popis, nikoli o explicitni napriklad myersonovsky model.
To, ze autor stranek ma k temto pojmum nekde jinde matematicke texty, samo o sobe nestaci. Podstatne je, jak jsou tyto modely propojeny s jeho aktualnim narativem, v nemz se opakovane odvolava na jednou na Karla Marxe podruhe na Rogera Myersona a „soucasnou globalni moc“.
Ke "kontaminaci": chemicky obrazek nestaci
Autor stranek reaguje prikladem chemika a tvrdi, ze „kontaminace“ neni metafora. Analogii by ale bylo nutne dotahnout:
chemik neskonci u vety „voda je kontaminovana“, ale musi rict jakou latkou, v jake koncentraci a za jakych podminek;
obdobne ekonom neskonci u „system je kontaminovan pozicnim investovanim“, ale musi ukazat:
- jak se to projevi v payoff funkcich jednotlivych hracu,
- jak se meni jejich pobidky ke kooperaci / nekooperaci,
- jak se meni existujici nebo mozne implementacni mechanismy.
Jinak zustavame na urovni sloganoviteho tvrzeni, ktere se sice muze libit, ale neni jeste mechanism designem. To neni „hraní si na pisecku formalismu“, to je minimalni standard pro to, abychom vubec mohli tvrdit, ze se opirame o nobelisty Hurwicze, Myersona ci nam znamenoho osobne Waltera Trockela.
Zneuziti moci" vs "zneuziti pravomoci" – vedlejsi vetev
Autor stranek venuje znacnou cast reakce odliseni „zneuziti moci“ a „zneuziti pravomoci“ a vycita mi, ze jsem nekde pouzil slovo „vliv“. Na urovni lexika muze mit pravdu v tom, ze rozliseni „moc ziskana v legani hre“ vs „moc ziskana v nelegalni hre“ je semanticky uzitecne.
Jenze z hlediska mechanism designu je to porad jen prvni krok. V okamziku, kdy se odvolavam na Rogera Myersona, musim ukazat:
-kdo je v modelu hracem,
-jakou ma moc (v konkretnich akcich, ne jen v pojmenovani),
-jake ma pobidky tuto moc zneuzit ci nezneuzit,
-a jaky implementacni mechanismus (ustavni omezeni, sankce, reputace…) jeho chovani vazne omezuje nebo naopak selhava.
Tvrdit v tomto kontextu „myslim, ze by mi v tom dal Myerson za pravdu“ neni odbornym argumentem, ale pouhym odvolanim na autoritu. Myerson „souhlasi“ tehdy, kdyz je text konzistentni s jeho pojmovym aparatem a dukazy – ne tehdy, kdyz se nam zda, ze by se mu nase formulace libila.
"Struktury zalozene na vzajemnem kryti..." a otazka aplikace
Autor stranek odkazuje na spolecny clanek v Contributions to Game Theory and Management, kde byl predstaven matematicky model struktur zalozenych na vzajemnem kryti. Neni duvod tento vysledek zpochybnovat; naopak, je to dobry priklad toho, ze formalni model muze uchopit i temata jako klientelismus a kryti porusovani norem.
Problem je jinde:
v blogovych textech autor stranek cituje Rogera Myersona v uplne jinem, mnohem sirsim a vagnejsim kontextu („soucasna globalni moc ve stadiu degenerace“ apod.);
zaroven tvrdi, ze pri „vysoke kontaminaci“ nelze Myersonovo „reseni dodrzovani pravidel“ aplikovat;
a kdyz je na to upozornen, zredukuje kritiku na otazku formalismu a hrani si na pisecku.
Z hlediska logiky je to presne obracene:
pokud mame model struktur vzajemneho kryti,
pak se nabizi pouzit myersonovsky aparat prave k tomu, abychom ukazali, ze za urcite struktury moci a koalic neexistuje mechanismus, ktery by vedl k rovnovaze s dodrzovanim obecnich norem. To neni „nelze aplikovat Myersona“, to je naopak ukazka, jak se Myerson aplikuje spravne.
"Hraní si na pisecku formalismu" je falešna dilemata
Autor stranek pise, ze „hrani si na pisecku formalismu neni k nicemu“ a ze ted je treba „vyuzit obrovsky prostor pro rozvoj teorie“. S tim bych souhlasil, kdyby tim myslel:
neustrnout u neoklasickeho modelu spotrebitele maximalizujiciho uzitek, rozvijet dynamicke, institucni a herne-teoreticke pristupy ci navrhu mechanismu. Ani jedno z toho se nedeje ...hlavne kdyz je procesi smerem k Hradu.

Jenze zde je formalismus pouzit jako falesne dilema:

bud budu „formalista“ a budu se „hrat“ s modely,

nebo budu „teoretik skutecnych problemu“ a vystacim si s pojmy jako „kontaminace“, „soucasna globalni moc“, „disparatni odpor“.

Skutecna teorie (v duchu Hurwicze, Myersona, Trockela) ale dela oboji:

zachytava realne, „spinave“ jevy (korupce, klientelismus, poziocni investice, zneuziti moci),

a zaroven je prevadi do modelu, kde je zrejme, jake pobidky, informace a rovnovahy z nich plynou.

Bez tohoto kroku zustavaji pojmy jako „kontaminace“ na urovni metafor, i kdyz nekde existuje matematicky clanek, ktery vizualne pouziva stejna slova.

Proc se vubec „vymezovat“

Autor stranek se pta, proc se chci vuci jeho pristupu vymezovat, kdyz „rade veci dobre pochopil“. Duvody jsou dva:

Prvni je ciste odborny: odvolavat se na jmena jako Hurwicz, Myerson, Trockel znamena hrat podle urcitych pravidel hry – zejmena byt poctivy v tom, co tvrdi jejich modely a co je pouze nase metaforicka interpretace. V okamziku, kdy se v jednom odstavci volne cituje Myerson a ve druhem se tvrdi, ze pri „kontaminaci“ jeho reseni vlastne nelze aplikovat, vznikaji nedorozumeni, ktera stoji za to pojmenovat.

Druhy je prakticky: tema pozicniho investovani, degenerace instituci a struktur vzajemneho kryti povazuji za dulezite. Prave proto mi zalezi na tom, aby nebylo „tazeno“ jen smerem k mobilizaci taboru a obrazum „soucasne globalni moci“, ale aby melo oporu v tom nejlepsim, co dnesni ekonomicka teorie nabizi.

Nejde o osobni prestiz ani o boj „formalistu“ proti „realistum“. Jde o to, aby chceme-li se opirat o mechanim design, delali jsme to v jeho vlastni logice: tedy s durazem na pobidky, informacni struktury a implementacni omezeni, ne jen na silu metafor