Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/ Reakce III.

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/ Reakce III.

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html 

Doplňující poznámka k této části: Dvě pojednání, která obsahují zásadní posun v ekonomické teorii a otevírají prostor pro další badatelskou práci, ale hlavně praktické aplikace, umožnila napsat několik příspěvků směrovaných zejména do odborných časopisů a na vědecké konference. Ani  jsem netušil, že průlom ve velmi důležité oblasti teorie otevře cestu k tak rychlé přípravě řady materiálů.

V době, kdy připravuji další zpřehlednění a doplnění posunu, který se podařil v oblasti analýzy teoretických základů současného dění s využitím ekonomie produktivní spotřeby, dodal do diskuse přínosný text Ondřej Černík. Velmi jej vítám, protože právě díky své  kritičnosti umožňuje lépe vyjádřit podstatu posunu, ke kterému došlo. Celý jeho text najdete v původní úpravě zde (pod příslušným dílem seriálu): https://radimvalencik.pise.cz/12651-komentare.html

Dříve, než Černíkův text uveřejním, předešlu pro lepší srozumitelnost několik svých tezí:

1. Neoklasická ekonomie jako základ Hurwiczovy teorie designu a implementace mechanismů vyčerpala své možnosti, není schopna identifikovat nejvýznamnější jevy současnosti a poskytnout aparát jejich analýzy.

2. Konkrétně není schopna:

- Definovat paretovské optimum na trhu nabídky a poptávky investičních prostředků investičních a investičních příležitostí, na základě toho pak zaměřit pozornost na zásadní otázku: "Proč nejsou investiční příležitosti, včetně a zejména těch, které jsou spojeny s rozvojem, uchování a uplatněním schopností člověka, využívány podle míry jejich výnosnosti (a to bez ohledu, komu patří investiční prostředky, investiční příležitosti a v čí prospěch jsou při realizaci stávajících investičních příležitostí generovány nové investiční příležitosti)?"

- Přehlíží (a v některých případech ani nechce vidět) fenomén pozičního investování, tj. přeměny majetkové výhody ve výsadu, v nástroj diskriminace druhého, a to vždy formou potlačení jeho investičních příležitostí s cílem zvýšit výnosnost vlastních investičních příležitostí, což vždy vede k poklesu efektivnost příslušného ekonomického systému, tudíž nejen tento fenomén nedefinuje, ale ani nemá nástroje jeho analýzy.

- Nedoceňuje význam generování nových investičních příležitostí při realizaci investičních příležitostí stávajících jako zdroj největšího bohatství společnosti i jednotlivců, tudíž se ani na míle (na několik teoretickým kroků) nepřiblížila k pochopení možnosti a role kaskádového generování investičních příležitostí jako teoretického východiska Hurwiczova řešení zásadní otázky "Ale kdo uhlídá strážce?" na bázi samovynucujícího se (self-enforcing) mechanismu, tj. kdy v dobře navržené legální hře jsou legální strategie atraktivnější (přinášejí větší výnos) než jejich porušení, tj. legální strategie jsou současně Nashovými strategiemi, tudíž dochází k "úspěšnému prosazování" (successful enforcement) těchto mechanismů. Hurwicz tyto mechanismy neodhalil a nedal tak teoretickou oporu pro realizaci skutečných, perspektivních reforem, i když jeho dílo je právě z tohoto hlediska mimořádně přínosné.

K tomu můj  neoficiální názor: Současná teorie mechanismů se právě v důsledku toho, že nedokázala překročit svůj neoklasický základ odpoutala od reality, utápí se pseudoproblémech, pokouší se je řešit formalismy, které ji spíše diskreditují, než aby poskytovaly oporu k porozumění jejích možných aplikací. Proto ji dnes při přípravě reforem právě v těch oblastech, které měl svým celoživotním dílem Hurwicz na mysli, nikdo  nebere vážně.

Nyní již k textu O. Černíka. Jako vždy od svého odlišuji barvou a průběžně komentuji: 

Jak porozumět rozdílům mezi mechanism designem (Leonid Hurwicz, Roger Myerson, Walter Trockel) a pojetím autora těchto stránek část I.

Ondřej Černík

Diskuse o pozičním investování je velmi užitečná, zejména pokud ji zasadíme do rámce moderní ekonomické teorie, za kterou stojí nositelé Nobelovy ceny Leonid Hurwicz, Roger Myerson a dále Walter Trockel. Tito autoři vytvořili robustní analytický aparát, který se zaměřením na pobídky, informační strukturu a implementační stabilitu vysvětluje, proč se v různých prostředích vyplácí kooperace, konkurence nebo destruktivní poziční strategie.

V kontrastu s tím přístup autora stránek pracuje převážně s morálními a systémovými metaforami (kontaminace, zneužití vlivu, struktury krytí porušování zásad). Jde o popis politicko-společenských jevů, nikoli o formální analýzu pobídek v duchu "mechanism designu". To vede k řadě nedorozumění ohledně toho, co Hurwicz, Myerson a Trockel skutečně tvrdí.

K tomu:

Již k tomuto krátkému úvodu cítím potřebu se ohradit. Pokud bych používal místo přesného definování a operacionalizace pojmů navázaných na příslušné matematické modely, pak by to byla velká vada na kráse. Myslím však, že na této úrovni zůstávají spíše ti, kteří nedokázali překročit práh neoklasické ekonomie, která považuje za cíl spotřebitele maximalizovat užitek. Budu konkrétní a uvedu všechny Černíkovy příklady:

1. Ad: "kontaminace": To není ani moralizování, ani metafora. Když chemik řekne, že voda je kontaminována velkým množství dusičnanů, tak ji nepijte. Když je ekonomický systém kontaminován (tj. je v něm obsaženo) pozičním investováním, tak ztrácí efektivnost.

2. Ad: "zneužití vlivu": Jak si může každý ověřit, použil jsem v článku pojem "zneužití moci", což je podstatný rozdíl (kritik by se měl naučit číst a  přesně citovat, aby se neuzavíral do světa svých představ), a to v přímém kontextu termínu "odchýlení se od ústavních omezení" či "zneužití pravomoci" úředníkem, který používá Myerson.

K tomu drobná poznámka: Mezi pojmy "zneužití moci" a "zneužití pravomoci" je malý sémantický rozdíl. Termín "zneužití pravomoci" označuje případ, kdy je zneužívána moc, kterou byl někdo pověřen na právním základě (v rámci "legální hry"). Termín "zneužití moci" se vztahuje na širší oblast jevů, zejména na oblast, kdy moc byla získána v rámci "nelegální hry", např. formou pozičního investování. Řešení reálných problémů se vztahuje zejména k druhému případu. (Myslím, že by mně v tomto dal za pravdu i R. Myerson.)

3. Ad: "struktury krytí porušování zásad": Opět nejdříve upřesnění. Používám pojem "struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých (morálních či právních) zásad, které přesně definuji a dal jsem (ve spoluautorství s P. Wawroszem a samotným O. Černíkem) jejich matematický model v prestižním ekonomicko-matematickém časopisu Contributions to Game Theory and Management (VIII, 8–20) vydávaném Petrohradskou univerzitou v článku Analysis in Social Networks with Usage of Modified RaiffaSolution for Cooperative Games, zde je celý text: https://gametheory.spbu.ru/article/view/13445/9250

Nevím, proč se autor kritické kritiky chce vymezovat. Nemá to zapotřebí, řadu věcí dobře   pochopil. Hraní si na písečku formalismů není k ničemu. Teď je potřeba využít  obrovský prostor pro rozvoj teorie s mimořádně významnými a neodkladně aktuálními aplikacemi.

(Pokračování tím nejdůležitějším)