Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/69

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/69

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html 

Doplňující poznámka k této části: Dvě pojednání, která obsahují zásadní posun v ekonomické teorii a otevírají prostor pro další badatelskou práci, ale hlavně praktické aplikace, umožnila napsat několik příspěvků směrovaných zejména do odborných časopisů a na vědecké konference. Ani  jsem netušil, že průlom ve velmi důležité oblasti teorie otevře cestu k tak rychlé přípravě řady materiálů.

Nyní uveřejňuji patrně poslední příspěvek, byl letos přednesen na konferencích, konkrétně na 28. ročníku mezinárodní vědecké konference LIDSKÝ KAPITÁL A INVESTICE DO VZDĚLÁNÍ2025 zaměřené na problematiku Předpoklady a cesty k pozitivním změnám, viz: https://www.vsfs.cz/?id=1392-lidsky-kapital-a-investice-do-vzdelani. Vybrané pasáže z příspěvku odlišuji barvou a doplňuji poznámkami:

Kdy se vytvoří předpoklady pro změnu k lepšímu? Možná brzy

(Teoretická východiska odstartování pozitivních změn) – IV.

Dodržování pravidel a předpoklady změn k lepšímu

Při identifikování předpokladů změn k lepšímu hraje velmi významnou roli Hruwiczova teorie mechanismů, zejména toho, jak nejen nastolil, ale i částečně řešil a geniálně anticipoval plné řešení problému, který nastolil názvem i obsahem své nobelovské řeči v roce 2007 "Ale kdo uhlídá strážce?".

Pro lepší srozumitelnost tohoto velmi náročného problému zvolíme formu dvojího pohledu. Základem je velmi dobře provedený výklad dané problematiky z pera Ondřeje Černíka:

"Teorie mechanismů, jejíž základy položil Leonid Hurwicz, představuje základní rámec pro formální návrh institucí, pravidel a pobídkových struktur, které směrují jednání jednotlivých hráčů k efektivním výsledkům i za předpokladu, že sledují vlastní zájem. Hurwicz využil poznatky teorie her a ekonomie informací k formulaci principů, jak konstruovat samovynucující se mechanismy, tedy takové, v nichž se hráči rozhodnou dodržovat pravidla, protože jejich porušení by nebylo výhodné.

Ve své přednášce u příležitosti udělení Nobelovy ceny shrnul Hurwicz podstatu svého díla a současně upozornil na dosud neřešené problémy v oblasti implementační teorie. Klíčovým tématem jeho úvah je problém tzv. "vyšší autority" – otázka, kdo zajistí, že budou dodržována pravidla, a kdo zaručí, že ten, kdo na pravidla dohlíží, je sám neporuší. Hurwicz ukazuje, že řešení spočívající v zavedení dalších strážců vyššího řádu vede k nekonečné regresi, nikoli ke skutečnému vyřešení problému dohledu.

Alternativní řešení podle Hurwicze může spočívat ve vytvoření takových podmínek, v nichž se nikomu nevyplatí pravidla porušovat. Jinými slovy, v ideálním případě by Nashova rovnováha¹ odpovídala stavu, kdy se pravidla dodržují. Takový mechanismus by byl samovynucující (self-enforcing). Ve skutečnosti však k tomu často nedochází, proto Hurwicz rozlišuje mezi "legálními hrami" (v nichž jsou pravidla dodržována) a "skutečnými hrami" (v nichž mohou být pravidla porušována). Legální hra je tak vnořena do skutečné hry, jejíž výsledky určují, zda jsou nelegální strategie méně atraktivní než legální.

Hurwicz proto zavádí pojem "úspěšné prosazování" (successful enforcement). Pravidla jsou úspěšně prosazována tehdy, pokud výsledky skutečné hry způsobují, že hráči preferují legální strategie před nelegálními. Silná forma enforcementu vyžaduje, aby pro každého hráče existovala dominantní legální strategie vůči každé nelegální. Slabá forma stačí s požadavkem, že si hráč nepohorší, pokud zůstane v souladu se zákonem. Hurwicz však upozorňuje, že i tato podmínka může být příliš silná – pokud většina hráčů jedná nelegálně, může být pro jednotlivce racionální pravidla porušit². Proto doporučuje přijmout slabší pojetí enforcementu, analogické konceptu evolučně stabilní strategie (ESS), která je stabilní pouze v daném prostředí a může se změnou podmínek zaniknout.

Hurwicz dále předpokládá, že na konečném konci řetězce strážců mohou existovat individuální nebo kolektivní aktéři, kteří sdílejí hodnoty a normy, jež podporují legální jednání – např. etické normy odmítající korupci – a disponují mocenskými, majetkovými či charismatickými zdroji, které jim umožňují odrazovat nižší řád od nevhodného chování. Takoví aktéři mohou dočasně zajistit úspěšné prosazování pravidel, ale jejich existence sama o sobě nezaručuje trvalou stabilitu systému.

Roger Myerson, žák L. Hurwicze a spoludržitel Nobelovy ceny, se pokusil Hurwiczovu koncepci konkretizovat. V jeho modelu vystupuje malá skupina speciálně určených osob – úředníků prosazujících právo – jejichž strategie zahrnují potrestání každého, kdo se odchýlí od ústavních omezení. Myerson formuluje princip pobídkové kompatibility pro tyto úředníky: každý z nich musí mít očekávání, že se mu bude dařit lépe, pokud bude pravidla správně prosazovat, než kdyby je porušil. Za předpokladu neutrality rizika musí být velikost odměny alespoň rovna potenciálnímu zisku ze zneužití pravomoci děleno pravděpodobností, že bude toto zneužití odhaleno. Čím nižší je pravděpodobnost odhalení, tím vyšší musí být odměna za poctivé jednání.

Z toho Myerson usuzuje, že vedoucí představitelé základních institucí musí být vysoce motivovanou elitou, která je velmi dobře odměňována právě proto, aby se zachovala jejich loajalita k pravidlům a systém zůstal stabilní. Tento závěr má široký přesah – poukazuje na to, že mechanismy efektivního řízení společnosti vyžadují nejen formální pravidla, ale také reálné nastavení pobídek, které usnadňuje jejich dodržování.

V současné teorii designu mechanismů je tato problematika stále aktuální. Koncept samovynucujících se rovnováh se stává výchozím bodem pro návrh decentralizovaných systémů, jako jsou blockchainové protokoly, reputační systémy nebo autonomní organizace (DAO), kde není k dispozici centrální autorita, ale compliance je zajišťována samotnou strukturou pobídek. Stejně jako u Hurwicze a Myersona i zde platí, že efektivnost a stabilita systému závisí na tom, zda jsou jeho účastníci motivováni dodržovat pravidla nejen ze strachu z trestu, ale proto, že je to pro ně dlouhodobě racionální."

Poznámka 1: Nashova rovnováha je situace v teorii her, kdy žádný hráč nemůže zlepšit svůj výsledek jednostrannou změnou své strategie, pokud ostatní hráči své strategie nezmění.

Poznámka 2: Ukázkovým příkladem "racionálního porušení pravidel" je scéna z Formanova filmu Hoří, má panenko, kdy se požárníci pořádající ples shodnou na tom, že kdo kradl (podílel se na rozkradení tomboly) je, jako kdyby vyhrál, a kdo nekradl, jako kdyby prohrál.

(https://radimvalencik.pise.cz/12593-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-reakce-i.html )

(Pokračování)