Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/67

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/67

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html 

Doplňující poznámka k této části: Dvě pojednání, která obsahují zásadní posun v ekonomické teorii a otevírají prostor pro další badatelskou práci, ale hlavně praktické aplikace, umožnila napsat několik příspěvků směrovaných zejména do odborných časopisů a na vědecké konference. Ani  jsem netušil, že průlom ve velmi důležité oblasti teorie otevře cestu k tak rychlé přípravě řady materiálů.

Nyní uveřejňuji patrně poslední příspěvek, který letos přednesen na konferencích, konkrétně na 28. ročníku mezinárodní vědecké konference LIDSKÝ KAPITÁL A INVESTICE DO VZDĚLÁNÍ2025 zaměřené na problematiku Předpoklady a cesty k pozitivním změnám, viz: https://www.vsfs.cz/?id=1392-lidsky-kapital-a-investice-do-vzdelani (21. listopadu 2025 od 8:30 hodin). Vybrané pasáže z příspěvku odlišuji barvou a doplňuji poznámkami:

Kdy se vytvoří předpoklady pro změnu k lepšímu? Možná brzy

(Teoretická východiska odstartování pozitivních změn) – II.

(Pokračování části o metodách)

V souvislosti se stručnou charakteristikou teoretického fundamentu obsaženého v současném bádání zaměřeném na vědeckou reflexi společenského vývoje v dílech L. Hurwicze a jeho pokračovatelů považujeme za důležité zdůraznit i to, v čem vidíme jeho zásadní omezení: Staví na neoklasické ekonomii, která se ve svých metodologických možnostech tváří v tvář současnému dění i imanentnímu rozvoji vědy samotné již vyčerpala. Proto ani u L. Hurwicze, ani u jeho pokračovatelů odpověď na slavnou otázku (kdo zaručí dodržování pravidel) nenajdeme. Nejdále v odpovědi na ni došel sám Hurwicz geniální anticipací řešení problému, ale ve své době neměl a nemohl mít po ruce teoretické nástroje, aby v intencích své představy o řešení odpověď dal. Této problematice se budeme věnovat samostatně.

V našem přístupu vycházíme z ekonomie produktivní spotřeby, jejíž vznik anticipoval již jeden z dovršitelů neoklasické ekonomie A. Pigou (1928) v souvislosti s teorií přebytku spotřebitele, jako samozřejmou ji prezentoval ve svém výjimečném pojednání J. Neumann, jako samozřejmý teoretický základ ji při výkladu makroekonomického pojetí spotřební funkce využil M. Friedman¹, některé podstatné aspekty doplnil G. Becker atd. I v současné době se najde několik teoretiků, kteří se o posun obecné ekonomické teorie tímto směrem snaží. Ve stručnosti lze posud od neoklasické ekonomie k ekonomii produktivní spotřeby charakterizovat takto: Neoklasická ekonomie vychází z toho, že spotřebitel maximalizuje svůj užitek, ekonomie produktivní spotřeby z toho, že ekonomické subjekty maximalizují současnou hodnotu svého budoucího příjmu; z tohoto hlediska mechanismus fungování prožitků není cílotvorný (jak to vidí neoklasická ekonomie), ale hraje pouze roli rozhodovací (rozhodování v online čase).

V rámci systematického bádání při budování teoretických základů ekonomie produktivní spotřeby a využití základního modelu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí jsme vyvinuli tato teoretická východiska, která při odpovědi na otázky položené v úvodu využijeme:

- Definování paretovkého optima na trhu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí.

- Identifikování fenoménu pozičního investování (investování do společenské pozice) odvozeného od teorie pozičních statků a vyvinutí nástrojů analýzy pozičního investování.

- Popis mechanismů generování investičních příležitostí jako významné dimenze ekonomických procesů.

- Nástroje analýzy vztahu mezi ekonomickými subjekty, které jsou kontaminovány pozičním investováním, a které pozičním investováním kontaminovány nejsou, vysvětlení paradoxu neprosazení ekonomické převahy dané výrazně vyšší ekonomickou efektivností ekonomických subjektů, které nejsou kontaminovány pozičním investování.

- Doložení existence a predikce potenciální role kaskádového generování investičních příležitostí ekonomickým subjekty, které nejsou kontaminovány pozičním investováním.

Poznámka:

Abychom nenarušili plynutí hlavního proudu výkladu uvádíme poznámku, která upozorňuje na jeden z důležitých aspektů problematiky, kterou se zabýváme. M. Friedman myšlenku, že domácnosti využívají svůj současný příjem k tvorbě a provozování aktiv sestávajících se z lidského a nikoli lidského majetku použil v polemice s keynesiánci k tomu, aby ukázal, že domácnosti (v USA) mění úroveň spotřeby pouze tehdy, když očekávají trvalejší změnu svých příjmů (ať již směrem nahoru nebo dolů), ale nereagují na krátkodobé změny svých příjmů. Jedním z vysvětlení tohoto fenoménu, který statisticky doložil, je že posun společenského statutu v USA vyžaduje trvalou změnu výdajů a podstatná část spotřeby slouží k získání či udržení tohoto statutu. Zde byl blízko odhalení fenoménu pozičního investování (investování do společenské pozice). Krok tímto směrem neudělal patrně proto, že by musel přehodnotit některé své představy o vztahu majetku a liberálních principů (tj. že fungování liberálních principů je nezávislé na rozložení majetku).

Zdroje:

Friedman, M 1957, A theory of the consumption function, Princeton: Princeton University Press.

Neumann, J 1945 – 1946, "A Model of General Economic Equilibrium”, The Review of Economic Studies, vol. 13(1), pp. 1-9.

Pigou, A. C. (1928) An Analysis of Supply, Economic Journal,38(150), 238–257.

(Pokračování)