V Parlamentních listech nejen o penzích/1

Vybírám pár myšlenek vztahujících se k pěstování vize z mého rozhovoru pro Parlamentní listy. Celý rozhovor je jde:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Fiala-a-Jurecka-rozvratili-duveru-v-penzijni-system-Mame-ale-sanci-Ekonom-Valencik-predklada-782720

Za přečtení stojí i diskuse, viz:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Fiala-a-Jurecka-rozvratili-duveru-v-penzijni-system-Mame-ale-sanci-Ekonom-Valencik-predklada-782720/diskuse/predplatitelu

Budu reagovat na některé komentáře.

Vybrané pasáže odlišuji od svých poznámek barvou:

Otázka PL: Zemědělce Mariana Jurečku v resortu práce a sociálních věcí ještě nikdo nenahradil. Navíc víme, jak pomalu se roztáčí nové vedení státu. A vy už hovoříte o nových vizích. Není to předčasné?

Odpověď:  Naši vizi, kterou nazýváme perspektivní (vidící až za horizont současných problémů), realistickou (v tom smyslu, že se opírá o dostatečné společenské síly, které ji prosadí, tudíž nachází toho, kdo ji uskuteční) a přitažlivou (dává tomu, kdo si ji osvojuje smysl žití i bytí), pěstujeme s poměrně širokým týmem již od prosince 2021. Tedy téměř čtyři roky. Leccos se nám již podařilo ovlivnit. Bez toho, aby se dostatečný počet lidí "shora" i "zdola" nesjednotil na nějaké vizi, která nemusí být totožná s tou naší, ale musí být dostatečně komplexní a mít parametry, které jsem uvedl v první větě, se v současném světě žádná změna k lepšímu neodehraje. Jenže právě to si ještě mnozí neuvědomují. Domnívají se, že přijde nějaká nezkorumpovatelná charismatická osobnost či stačí nějaká "hurá akce". Ale tak to nejde a nepůjde. Zklamání značné části těchto lidí se změní v jejich rezignaci, ale podstatná a doufám, že dostatečná část se začne připravovat na skutečný boj, na trpělivé a systematické prosazování změn, které jsou v dobře propracované vizi navrženy. Tj. hovořit o vizích není předčasné, ale spíše naopak. Otázka zní, zda se podaří včas dotáhnout vizi do takové podoby, aby se stala oporou každodenního úsilí za prosazení změn, které posunout společnost dál. Odpověď na otázku "Kam?", je součástí vize. Podle našeho názoru probíhá v současné době změna srovnatelná s průmyslovou revolucí, ve které se jako nový dominantní sektor prosazuje sektor produktivních služeb zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka, který vrátí ekonomiku člověku a člověka jakožto člověka (a nikoli přívěsek technologie, včetně tak vyspělé, jako je AI) do ekonomiky. Jedním z aspektů pěstování vize je každodenně, v různých kontextech, tuto možnost a reálnost cesty k jejímu naplnění prezentovat. Bez pochopení podstaty změny, do které je situováno naše přítomné bytí, se žádný posun k lepšímu neodehraje.

K tomu:

Těžko se můžeme orientovat v současné době, když nepochopíme, odkud kam jdeme. Na to mohou být různé názory, ale přeskočit tuto otázku nelze.

Z diskuse:

Ivo Patta:

- Co se týká financování starobních důchodů, tak je ekonom doc. R. Valenčík na tom stejně, jako zemědělec Ing. M. Jurečka. Ani jeden z nich netuší, jak jsou důchody v 1. důchodovém pilíři financovány! On to totiž neví žádný ekonom, včetně těch "špičkových" z NERV a NRR.

- Je pravda, že Jurečka snížil porodnost o bezmála 40 000 novorozenců/rok, navíc napáchal škody na 1. důchodovém pilíři za 1 bilion korun, když do toho počítám to "rostoucí zadlužování", tzn. růst implicitního dluhu (souvisí s katastrofálně nízkou porodností). Nejde o zvyšování věku odchodu do důchodu a motivace k práci v 65 a více letech, jak o tom, včetně jakýchsi neuchopitelných vizí, mluví ekonom Radim Valenčík. Jedná se o opravu vadné účetní metodiky používané při správě 1. důchodového pilíře (v tom spočívá skutečná důchodová reforma ve prospěch rychlého a trvalého řešení porodnosti v našich rodinách a tím, s odstupem 20 – 25 let, postupně docílený dostatek plátců sociálního "pojištění" (také lež ekonomů, jedná se o daň). Problém, dokonce klíčový, pana doc. Valenčíka spočívá v tom, že VŮBEC NEVÍ, JAK JSOU STAROBNÍ DŮCHODY FINANCOVÁNY. Podrobnosti v kapitole "Znalosti ekonomů, co se týká státní sociální politiky, jsou na tak nízké úrovni, že si to nejsou ani schopni uvědomit" v knize Ekonomové, tvůrci tichého holokaustu. S vydáním mé druhé knihy mám problémy, protože ekonomové jsou doslova všude, včetně redaktorů nakladatelství.

K tomu:

Neodmítám, na rozdíl od řady dalších ekonomů, aby měl systém průběžného penzijního pojištění i propopulační motivační roli, čehož je Ivo Patta horlivým zastáncem. Tak horlivým, že nic jiného pro něj neexistuje. Ať se mu to líbí či nikoli, důležitá – a podle mě mimořádně významná – je jeho motivační role směřující k prodloužení doby produktivního (včetně výdělečného) uplatnění člověka na profesních trzích dle jeho individuálních možností. Zde jsou obrovské ekonomické zdroje, které si ovšem lidé uzavření do svých názorů nedokážou představit.

Pravdou je i to, že současný systém (na rozdíl třeba od rakouského) není zcela dobře nastaven, resp. přesněji řečeno je tak trochu "zbastlený", ale i tak "důchodová kalkulačka" jakž tak funguje a považovat všechny kromě sebe za "neznalce" také o něčem svědčí. Zásluhovost v systému bezprostředně souvisí s jeho motivační rolí k prodloužení doby produktivního uplatnění. Proto základem systému průběžného penzijního pojištění by měla být transformovat toho, co do něj člověk vloží, v doživotní rentu. Udělat to s celým systém je poměrně složité. Lze však vhodně nastavit motivační pravidla pro ty, kteří jsou v tzv. "důchodovém věku", tj. např. nad 65 let (což je v našich podmínkách vhodná hranice). Návrh, který se objevil v návrhu programového prohlášení rodící se Babišovy vlády (navýšení o 1,5 %) je krok dobrým směrem, ale přece jen má určité nedostatky:

- Zvýšení penze by mělo být odvozeno nikoli od vyměřovacího základu, ale od toho, kolik člověk během roku vydělal (z toho i člověk na 65 let odvádí na daních, včetně DPD a spotřebních daních přes 30 %).

- Protože se doba, po kterou bude pobírat doživotní rentu, se zvyšováním věku zkracuje, měla by tato progrese být zahrnuta i do výpočtu motivačního bonusu.

(Pokračování)