Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/Reakce II.

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/Reakce II.

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html 

Doplňující poznámka k této části: Dvě pojednání, která obsahují zásadní posun v ekonomické teorii a otevírají prostor pro další badatelskou práci, ale hlavně praktické aplikace, umožnila napsat několik příspěvků směrovaných zejména do odborných časopisů a na vědecké konference. Ani  jsem netušil, že průlom ve velmi důležité oblasti teorie otevře cestu k tak rychlé přípravě řady materiálů.

V tomto pokračování vkládám reakci Jana Mertla předznamenanou diskusí na konferenci Sociální politika 2025: Stárnutí a dopady na národní hospodářství 6.11., které jsem se zúčastnil s příspěvkem Restriktivní versus perspektivní sociální politika a věda prezentovaným v pokračováních 43-49 tohoto seriálu.

Mertlův text odlišuji od svých poznámekfialovou barvou:

Jan Mertl:

Stárnutí populace je výsledkem demografických procesů

1. Prodlužování délky života a existence více generací než dvou, je pravděpodobně ve vyspělých zemích stav trvalý.

U nás je toto prodlužování mnohem pomalejší, než uváděly cinknuté Jurečkovy analýzy. Zatím nehraje žádnou roli a nekompenzuje dopady Kovidu. Příští rok bude penzijní systém přebytkový. Pak i v dalších létech.

Jan Mertl:

Je problémem, pokud roste podíl let ve nepříznivé kvalitě života, resp. špatném zdraví  a nemožnosti se zapojit do ekonomické aktivity (pracovat)

2. Nepříznivý poměr mezi ekonomicky aktivními a neaktivními může být jednorázový  (anebo se opakovat, pokud další generace bude mít opět málo dětí).

Je problémem, pokud populace snižuje významněji počet svých členů (bez ohledu na délku života)

Dotaz (na konferenci – proč se intenzivněji nezabýváme problematikou komplexu opatření zaměřených na dobrovolné, motivované prodloužení doby produktivního uplatnění člověka na profesních trzích dle individuálních možností?) mířil na ten první bod.

K tomu:

Ne. Mířil na to, "o čem se nemluví". O možnostech výrazného a potupně gradovaného prodlužování doby produktivního uplatnění dle individuálních podmínek a možností.

Tady by bylo možné a žádoucí zapojit teorii. Soustředit všechny použitelné výzkumné kapacity (těch, kteří rozumí řemeslu není v jednotlivých oborech, které jsou k tomu třeba, zase tak moc). Co tomu brání?

Jan Mertl:

Mezigenerační solidaritu a poměr mezi ekonomicky aktivními a neaktivními  to příliš nevylepší. Ale má-li prodlužování délky dožití dávat smysl, musí se zároveň prodlužovat i doba efektivní participace člověka ve společnosti.

K tomu:

Doložitelně zlepší zásadním způsobem. Ti, kteří to říkají, vůbec nemají představu, co lze v této oblasti udělat a jaké to bude mít synergické efekty. Již z tohoto hlediska by bylo třeba v návaznosti na návrh programového prohlášení vznikající Babišovy vlády iniciovat metioborový tým k řešení této otázky.

Jan Mertl:

Hlavním rizikem jsou v tomto limity zdravotního stavu - do jaké míry se podaří odsouvat nástup neléčitelných chronických onemocnění, a pak to, jestli společnost bude lidi vyššího věku akceptovat a integrovat. To všechno jde ale ovlivnit věcmi  které opakovaně zdůrazňujete - preventivní/rekondiční zdravotní péče o osoby vyššího věku, firemní kultura, postupné a dlouholeté rozvolňování pracovní aktivity atd. Přispívá k tomu také ekonomika služeb a technologická inovace, kdy např. těžká fyzická práce u ž není v národním hospodářství tolik potřeba jako dříve.

K tomu:

Je toho mnohem více, co nahrává dobrovolnému motivovanému prodloužení doby produktivního uplatnění. Je až ostudné, jak čtyřleté potlačení této problematiky Fialovou vládou vedlo k vymizení představy o tom, jaké jsou zde možnosti.

Jan Mertl:

Konceptuálně to tedy logiku dává, ale jak bylo ukázáno v té demografické projekci, vývoj 2040-2060 bude pravděpodobně natolik disproporční - projeví se jak prodlužování délky života, tak zejména nepříznivý poměr mezi generacemi, že to bude obtížné ke zvládnutí. Ale nakonec se to jako všechny takové civilizační zlomy nějak projde - jde však o to, abychom tím prošli co nejlépe a některé kohorty kroky v sociální politice "neošidili".

K tomu:

Období 2035-2050, resp. 2040-2060 zase tak disproporční nebude. A na vytvoření podmínek pro prodloužení doby produktivního uplatnění je ještě dost času. Ale je třeba zabrat a začít co nejdříve. Co brání tomu, aby více osob z akademické půdy podpořilo vypsání mezioborového a meziintitucionálního grantu (dvougrantu GA ČR – TA ČR), spojení základního a aplikovaného výzkumu (který by se stal vlajkovou lodí prezentace českého výzkumu) v oblasti vědecké reflexe vývoje společnoti?! (Místo těch doložitelných "sterilit", které jsou výstupem stávajících výzkumů.)

(Pokračování)