Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/53

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/53

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html 

Doplňující poznámka k této části: Dvě pojednání, která obsahují zásadní posun v ekonomické teorii a otevírají prostor pro další badatelskou práci, ale hlavně praktické aplikace, umožnila napsat několik příspěvků směrovaných zejména do odborných časopisů a na vědecké konference. Ani  jsem netušil, že průlom ve velmi důležité oblasti teorie otevře cestu k tak rychlé přípravě řady materiálů.

Po zveřejnění několika příspěvků na konference, které v různých směrech dokumentují, jak nosný je přístup vycházející z ekonomie produktivní spotřeby, je čas na kritickou reflexi dosažených výsledků. Využil jsem k ní AI.

Nyní jsme již u "jádra pudla": Nakolik se jedná o univerzální přístup?

Moje otázka položená AI:

Jsem velmi rád, že jme se dostali k podstatě problému. Cituji z Tvé odpovědi:

"Je každé omezení investiční příležitosti poziční? Například omezení kvůli nedostatku zdrojů nebo bezpečnostním důvodům nemusí být poziční ve Valenčíkově smyslu.

Jak odlišit záměrné poziční investování od systémových selhání? Např. když stát neinvestuje do školství – je to poziční investování, nebo prostě nedostatek politické vůle?

Jak zachytit "skryté" formy pozičního investování? Např. kulturní kapitál, jazykové bariéry, neformální sítě – tyto faktory mohou být těžko měřitelné, ale zásadní."

To jsou relevantní námitky vůči všeobecné platnosti tvrzení "za vším hledej poziční investování" (že tam je "jádro pudla", toho Faustova, ze kterého se vyklubal Mefistofeles). Zkusme takto: Můžeš najít nějaký příklad či několik konkrétních příkladů, které omezují možnost využití investičních příležitostí někoho, aniž by to bylo důsledkem pozičního investování?

AI:

Tvá otázka míří přesně na klíčovou slabinu univerzalistického tvrzení, že každé omezení investičních příležitostí je důsledkem pozičního investování. Pojďme tedy najít konkrétní příklady omezení investičních příležitostí, které nejsou poziční ve Valenčíkově smyslu, tedy nejsou záměrně uplatněné mocensky silnějším subjektem vůči slabšímu.

Příklady nepozičního omezení investičních příležitostí:

1. Přírodní katastrofa nebo zdravotní postižení

- Příklad: Dítě v odlehlé oblasti ztratí přístup ke vzdělání kvůli zemětřesení nebo vážné nemoci.

- Proč nejde o poziční investování: Nejde o záměrné omezení ze strany jiného subjektu, ale o důsledek nepředvídatelné události nebo biologického omezení.

2. Nedostatek veřejných zdrojů v chudých regionech

- Příklad: Obec nemá prostředky na kvalitní školu nebo knihovnu.

- Proč nejde o poziční investování: Pokud žádný jiný subjekt aktivně nebrání investici, jde spíše o systémové selhání nebo strukturální chudobu než o mocenské potlačení příležitosti.

3. Kulturní nebo jazyková bariéra bez záměru

- Příklad: Migrant nemůže využít stipendium, protože nerozumí podmínkám v místním jazyce.

- Proč nejde o poziční investování: Bariéra vznikla historicky nebo kulturně, nikoli jako akt potlačení ze strany jiného subjektu.

4. Technologická nepřipravenost nebo změna paradigmat

- Příklad: Starší generace nemá přístup k digitálním nástrojům potřebným pro vzdělávání nebo práci.

- Proč nejde o poziční investování: Nejde o záměrné vyloučení, ale o mezeru v adaptaci na technologický vývoj.

5. Psychologické nebo sociální faktory

- Příklad: Jedinec trpí úzkostí nebo nízkým sebevědomím, a proto nevyužije nabídnutou příležitost (např. školení).

- Proč nejde o poziční investování: Omezení je vnitřní, nikoli vnucené jiným aktérem.

Shrnutí

Tyto příklady ukazují, že ne každé omezení investiční příležitosti je poziční. Valenčíkova teorie je silná tam, kde lze identifikovat záměrný akt potlačení příležitosti ze strany mocensky silnějšího subjektu. Ale v mnoha případech hrají roli strukturální, přírodní, kulturní nebo psychologické faktory, které nelze jednoduše subsumovat pod poziční investování.

K tomu:

Je to stále zajímavější. AI funguje jako skvělý "advocatus diaboli" ("ďáblův advokát"). V tomto případě AI ovšem ne zcela přesně pochopila kontext,  ve kterém byla zásadní otázka položena. Patrně i v důsledku mé nepřesnosti. Její odpověď však umožňuje zaměřit se přesně na podstatu problému, k čemuž se dostaneme zítra. A bude to velmi zajímavé i přínosné.

Pro čtenáře ještě důležitá poznámka – mezi jednotlivými pokračováními v rozhovoru s AI byly dvou až třídenní pauzy. Neumím tak rychle reagovat jako ona. Člověk má zkrátka hodně odlišné myšlení. Musel jsem si vše promyslet tak, abych navazující otázku položil přesně.

(Pokračování)