Účitelka Bednářová jako Bolzano, a naše soudy...?

Opravdu jsem si nemyslel, že naše soudnictví zajde tak daleko. Propadne se do dob největšího tmářství. Následující příspěvek je část jednoho dílu ze seriálu k pěstování vize. Původně uveřejněno 6. června tohoto roku zde:

https://radimvalencik.pise.cz/12290-vize-jakou-potrebujeme-1298.html

Dnes zase aktuální. Mj.  - ukazuje se, jak je dobré disponovat souhrnem uspořádaných článků k vizi, kde pomocí ctrlF najdete co potřebujete. Tento souhrn najdete mj. na "Nepodvolení". Tady je příslušná část příspěvku k vizi:

Koperník měl štěstí, že žil v době, když ještě neexistovalo současné české soudnictví protože jeho tvrzení o vesmíru by těžko odolalo genialitě zdůvodnění typu: "... jí podávaná verze příčin konfliktu neodpovídala tomu, jak "byl tento konflikt a jeho příčiny vnímán nejen většinou společnosti a čelnými představiteli českého státu..."" A stejné štěstí měl třeba i Einstein se svojí teorií relativity a desítky a stovky dalších vědců.

Jenže ne všichni myslitelé měli toto štěstí. Bernarda Bolzana (českého vlastence, matematika a filozofa) vyhodili z Karlovy univerzity za výrok: "Kdybych měl volit mezi vírou v Boha a vírou v pravdu, zvolil bych pravdu. Neboť bez víry v pravdu bych nemohl věřit ani v Boha."Tento výrok, ač často citovaný, je pravděpodobně rekonstrukcí nebo shrnutím jeho filozofického postoje, nikoli doslovným citátem z jeho textů. Bolzano byl hluboce přesvědčen, že mravní zákon a pravda jsou nadřazeny autoritě církve i státu, což ho nakonec přivedlo do konfliktu s katolickou hierarchií a vedlo k jeho odvolání z katedry náboženské vědy na Karlově univerzitě v roce 1819. Reakce katolické církve na postoje Bernarda Bolzana byla tvrdá, dlouhodobá a systematická. Jeho důraz na mravní zákon, rozum a pravdu jako vyšší autority než církevní dogma byl vnímán jako nebezpečný a heretický. Tady je přehled, jak se situace vyvíjela:

Církevní a státní zásah

* V roce 1819 byl Bolzano odvolán z katedry náboženské vědy na Karlově univerzitě. Důvodem byly jeho reformní názory, které zpochybňovaly autoritu církve a monarchie.

* Císař František I. a pražské arcibiskupství považovali jeho učení za liberální a nebezpečné pro monarchii i víru.

A teď přijde to nejdůležitější:

Při zdůvodňování postupu proti němu i argument: "Pokud by na jeho (Bolzanově výroku) bylo něco pravdivého, není to důležité. Důležitější je, že tento názor je odlišný od většinového názoru."

To je mimořádně zajímavý a zároveň znepokojivý argument — a přesně vystihuje atmosféru, ve které Bernard Bolzano působil. Takový postoj totiž nepopírá pravdivost výroku, ale zpochybňuje jeho legitimitu na základě odlišnosti od většinového mínění. Jinými slovy: pravda ustupuje konformitě. Tento typ argumentace se skutečně objevoval v rámci církevního a státního vyšetřování Bolzana, zejména v souvislosti s jeho exhortami a výukou na univerzitě. V některých dobových dokumentech a výtkách se objevuje názor, že i kdyby byly některé jeho myšlenky racionálně obhajitelné, jejich nebezpečí spočívá v tom, že narušují jednotu a poslušnost. Jinými slovy: nevadí, že má pravdu — vadí, že ji říká nahlas a jinak než ostatní.

Tento přístup je v přímém rozporu s Bolzanovým přesvědčením, že:

* Pravda je objektivní a nezávislá na mínění většiny.

* Mravní zákon a rozum mají přednost před autoritou.

* Jednota bez pravdy je nebezpečná iluze.

Ve spisech jako Meine Religion nebo Lehrbuch der Religionswissenschaft Bolzano opakovaně zdůrazňuje, že věrnost pravdě je základní morální povinností, i kdyby to znamenalo jít proti proudu. A právě tato odvaha myslet jinak z něj udělala nepohodlnou postavu pro tehdejší establishment.

(Zpracováno s pomocí AI, která upřesnila moje laické podání a informaci doplnila o podrobnosti.)

Tak teď už víme, odkud si Nejvyššího soudu České republiky vzal mustr:

Obviněná si byla dobře vědoma toho, že její názory jsou v rozporu s většinovým názorem současné demokratické společnosti, čímž není myšlena pouze Česká republika, ale přinejmenším celé evropské společenství... jí podávaná verze příčin konfliktu neodpovídala tomu, jak byl tento konflikt a jeho příčiny vnímán nejen většinou společnosti a čelními představiteli českého státu ..."

Usnesení ze 17. 12. 2024, spisová značka 3 Tdo 706/2024, kterým bylo odůvodněno zrušení usnesení Městského soudu pro Prahu 6 a bylo mu nařízeno, aby věc znovu projednal kauzu učitelky Mgr. Martiny Bednářové.