Vize, jakou potřebujeme/1298!

Vize, jakou potřebujeme/1298

Výběr z rozhovoru pro Parlamentní listy související s pěstováním vize.

Celé zde: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Decroix-Nemcova-Nerudova-Degenerace-moci-Docent-Valencik-o-dobe-zmanipulovane-svobody-776262

Odlišuji barvou a následně doprovodím aktuálními poznámkami:

2. část:

- Europoslankyně Danuše Nerudová  zveřejnila v letech 2009 až 2015 celkem devět publikací v takzvaných predátorských časopisech. Třeba Pavel Tulej se kvůli tomu samému vzdal kandidatury na ministra pro vědu a výzkum. Mě však zajímá jiná věc. Uveřejnění těchto prací dle mých zjištění platí subjekt, kde publikující pracuje, v případě Nerudové tedy Mendelova univerzita v Brně. Neměli by ti lidé tyto finance dané akademické instituci vrátit? Vždyť je tím podkopána i důvěra ve financování školství...

To by bylo na delší povídání. Jednak se jedná o problém "majetkového censu" v přístupu i do tzv. impaktovaných časopisů. To jsou nehorázné sumy, které se platí již za recenzní řízení, i když článek není přijat. Dokonce i když je publikován, musí se platit velké peníze za jeho zpřístupnění, aby měl autor citace. Přitom postupně je redukován počet "uznávaných" impaktovaných časopisů. To umožňuje velmi účinnou cenzuru, aby náhodou do vědeckého světa nepronikla "závadná témata". Například kritika "teoretických" postulátů, na kterých stojí Green Deal, nebo třeba to, čím se zabývám – teorie pozičního investování, analýza a popis mechanismů, které umožňují přeměnit majetkovou výhodu v nástroj diskriminace. Vladimír Renčín k tomu má krásnou karikaturu, na které jedna postava sděluje druhé: "Svoboda jedince končí tam, kde začínají peníze druhého". Použil jsem tuto karikaturu i v odborných statích a velmi to přispělo k pochopení role pozičního investování v současném reálném dění. Zde je příklad a v uvedeném článku je i příslušná karikatura se statutem "odborné citace" https://radimvalencik.pise.cz/12294-logika-dejin-a-soucasnost-3.html Problematika pozičního investování úzce to souvisí i s tím, proč chybějí skutečné osobnosti. Ale abych se nevyhnul odpovědi na otázku vztahující se k Danuši Nerudové. Pavel Tulej asi nebyl ten správný kandidát na funkci, protože se uchoval příliš vlastního rozumu. D. Nerudová si z tohoto hlediska vede mnohem lépe, vidíme to v každém jejím veřejném vystoupení. S tím vracením peněz je to složitější, jsou to totiž peníze přidělované podle dřívějších publikací. Ne zcela čistá hra se hraje i v případě toho, kdo a kdy označí některý časopis za "predátorský". I to je určitý druh cenzury, kdy za predátorské časopisy jsou označovány ty, které publikují témata, která se "nenosí". Osobně to řeším tím, že publikuji v časopisech, které jsou vedeny v několika důvěryhodných databázích současně a které jsou bezplatné. S vědecky poznanou pravdou se podle mého názoru nekšeftuje. A také dávám přednost časopisům, které upřednostňují články, které jsou podloženy matematickými metodami....

- Nesouvisí to s otázkou ze začátku rozhovoru? Prostě nejsou kvalitní lidi...

Kvalitních lidí je víc než dost. Ale jsou likvidování. Původně to bylo jen v politice. Začíná to už tam dole. Vytříďováním nevydíratelných. Při obsazování kandidátek v krajích a větších městech stylem: Dáme tam Frantu? – A co na něho máme? Už tady začíná generování struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. A ty se v logice věci propojují se strukturami založenými na pozičním investování. Takto se formuje degenerovaná moc zdola, shora pak z pozice současné globální moci prostřednictvím globálního špiclování a dosazováním vhodných výpěstků do institucionálních struktur jednotlivých zemí v oblasti nejen politické, ale i mediální, soudní, zpravodajské, v současné době i akademické. To, o čem si povídáme, však ukazuje i cestu k nápravě. Degenerace současné moci se stává stále čitelnější. Ta je v logice věci nucena dosazovat prostřednictvím omezenců ještě větší omezence. Na druhé straně lidem stále více dochází, o co jde. Důležitější je to, že přibývá těch, které kontakt s tvrdou realitou nezlomí, ale posiluje. A také přibývá těch, kteří se nenechají odradit ani tím, že cesta ke změně není ani jednoduchá, ani krátká. A tak se hlavní polaritou stává střet těch, kteří se nechají zmanipulovat či vydírat, přičemž z obojího se blbne, s těmi, kteří se snaží pochopit, jakým úskalím a proč procházíme. Kteří se učí  prostřednictvím vzájemné výměny názorů, učí se číst z reality a vyčíst z ní, o co jde a co dělat.

K tomu:

Za přečtení stojí nejen celý rozhovor (vynechal jsem důležité pasáže), ale i diskuse k němu. Je v ní řada postřehů, např.:

Voltra: Koperník měl štěstí, že žil v době když ještě neexistovalo současné české soudnictví protože jeho tvrzení o vesmíru by těžko odolalo genialitě zdůvodnění typu: "... jí podávaná verze příčin konfliktu neodpovídala tomu, jak "byl tento konflikt a jeho příčiny vnímán nejen většinou společnosti a čelnými představiteli českého státu..."" A stejné štěstí měl třeba i Einstein se svojí teorií relativity a desítky a stovky dalších vědců.

Jenže ne všichni myslitelé měli toto štěstí. Bernarda Bolzana (českého vlastence, matematika a filozofa) vyhodili z Karlovy univerzity za výrok: "Kdybych měl volit mezi vírou v Boha a vírou v pravdu, zvolil bych pravdu. Neboť bez víry v pravdu bych nemohl věřit ani v Boha."Tento výrok, ač často citovaný, je pravděpodobně rekonstrukcí nebo shrnutím jeho filozofického postoje, nikoli doslovným citátem z jeho textů. Bolzano byl hluboce přesvědčen, že mravní zákon a pravda jsou nadřazeny autoritě církve i státu, což ho nakonec přivedlo do konfliktu s katolickou hierarchií a vedlo k jeho odvolání z katedry náboženské vědy na Karlově univerzitě v roce 1819. Reakce katolické církve na postoje Bernarda Bolzana byla tvrdá, dlouhodobá a systematická. Jeho důraz na mravní zákon, rozum a pravdu jako vyšší autority než církevní dogma byl vnímán jako nebezpečný a heretický. Tady je přehled, jak se situace vyvíjela:

Církevní a státní zásah

* V roce 1819 byl Bolzano odvolán z katedry náboženské vědy na Karlově univerzitě. Důvodem byly jeho reformní názory, které zpochybňovaly autoritu církve a monarchie.

* Císař František I. a pražské arcibiskupství považovali jeho učení za liberální a nebezpečné pro monarchii i víru.

A teď přijde to nejdůležitější:

Při zdůvodňování postupu proti němu i argument: "Pokud by na jeho (Bolzanově výroku) bylo něco pravdivého, není to důležité. Důležitější je, že tento názor je odlišný od většinového názoru."

To je mimořádně zajímavý a zároveň znepokojivý argument — a přesně vystihuje atmosféru, ve které Bernard Bolzano působil. Takový postoj totiž nepopírá pravdivost výroku, ale zpochybňuje jeho legitimitu na základě odlišnosti od většinového mínění. Jinými slovy: pravda ustupuje konformitě. Tento typ argumentace se skutečně objevoval v rámci církevního a státního vyšetřování Bolzana, zejména v souvislosti s jeho exhortami a výukou na univerzitě. V některých dobových dokumentech a výtkách se objevuje názor, že i kdyby byly některé jeho myšlenky racionálně obhajitelné, jejich nebezpečí spočívá v tom, že narušují jednotu a poslušnost. Jinými slovy: nevadí, že má pravdu — vadí, že ji říká nahlas a jinak než ostatní.

Tento přístup je v přímém rozporu s Bolzanovým přesvědčením, že:

* Pravda je objektivní a nezávislá na mínění většiny.

* Mravní zákon a rozum mají přednost před autoritou.

* Jednota bez pravdy je nebezpečná iluze.

Ve spisech jako Meine Religion nebo Lehrbuch der Religionswissenschaft Bolzano opakovaně zdůrazňuje, že věrnost pravdě je základní morální povinností, i kdyby to znamenalo jít proti proudu. A právě tato odvaha myslet jinak z něj udělala nepohodlnou postavu pro tehdejší establishment.

(Zpracováno s pomocí AI, která upřesnila moje laické podání a informaci doplnila o podrobnosti.)

Tak teď už víme, odkud si Nejvyššího soudu České republiky vzal mustr:

Obviněná si byla dobře vědoma toho, že její názory jsou v rozporu s většinovým názorem současné demokratické společnosti, čímž není myšlena pouze Česká republika, ale přinejmenším celé evropské společenství... jí podávaná verze příčin konfliktu neodpovídala tomu, jak byl tento konflikt a jeho příčiny vnímán nejen většinou společnosti a čelními představiteli českého státu ..."

Usnesení ze 17. 12. 2024, spisová značka 3 Tdo 706/2024, kterým bylo odůvodněno zrušení usnesení Městského soudu pro Prahu 6 a bylo mu nařízeno, aby věc znovu projednal kauzu učitelky Mgr. Martiny Bednářové.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na Korfu. Vždy jsem se chtěl dostat na tento zelený ostrov. Podle prvního ohledání se skutečně zdá být hodně zelený. Uvidím, co nás tady během týdne čeká. Jsem zde poprvé.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/12287-vize-jakou-potrebujeme-1296.html

A toto již je výlet druhého dne. Cílem je Pantokrator (906 mnm), který vidíme zase z jiného úhlu. 
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/12287-vize-jakou-potrebujeme-1296.html

Neuvěřitelně krásné výhledy z cesty pod Pantokratorem. Je vidět velká část Korfu včetně hlavního města Kerkyry (uprostřed) a dokonce i letiště (vlevo od města). V dálce je řecká pevnina.

Tady jsem ještě víc přiblížil. To bílé uprostřed je přistávací dráha.

Další překrásný výhled. Přes záliv je vidět Albánii. Shodou okolností přibližně ta část, která je na foto z prvního dílu pořízeného z letadla, když jsme pozdě večer přistávali.