Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/33

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/33

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html

Doplňující poznámka k této části:

Dvě pojednání, která obsahují zásadní posun v ekonomické teorii a otevírají prostor pro další badatelskou práci, ale hlavně praktické aplikace, umožnila napsat několik příspěvků směrovaných zejména do odborných časopisů a na vědecké konference. Tento je na poměrně prestižní konferenci a obsahuje další nové prvky. Uveřejňuji jen to, co je nové a podstatné:

Cesta ke stabilnímu penzijnímu systému a poziční investování - II.

Úvod

Žijeme v době, kdy se střetají dva přístupy k řešení hromadících se problémů:

- Restriktivní, který hledá řešení nejen v ekonomických restrikcích, ale i v restrikcích přístupu k informacím a omezování prezentace názorů.

- Perspektivní, který vidí v rozvoji schopností člověka, zejména těch, které nejsou substituovatelné technologiemi (včetně umělé inteligence), nejen nejvýznamnější zdroj ekonomického růstu, ale též determinant jeho kvality.

Tato polarita  se projevuje v přístupu k řešení ekonomických otázek, vztahů mezi lidmi a zeměmi, vztahu k přírodnímu prostředí a velmi zřetelně i v přístupu k zabezpečení stability penzijních systémů, v našem případě systému průběžného penzijního pojištění.

V přístupu ke stabilizaci a zabezpečení trvalé udržitelnosti systému průběžného penzijního pojištění u nás donedávna soupeřily dvě alternativy:

Alternativa první: Zastropování administrativního paušálního odchodu do starobního důchodu na 65 létech a vytvoření motivační základny pro dobrovolné prodloužení odchodu do důchodu, což znamená:

- Naplní se hlavní smysl systému penzijního pojištění, kterým je solidarita mezi těmi, kteří mohou a chtějí být výdělečně činní, a těmi, kteří z fyzických či psychických důvodů se již nemohou uplatnit na profesních trzích.

- Zabezpečí se trvalá stabilita a udržitelnost průběžného penzijního systému, a to i po roce 2030.

- Průměrná doba produktivního uplatnění se výrazně zvýší.

- Odstartuje se možnost posílení sektoru produktivních služeb zaměřených na člověka, zejména celoživotního vzdělání, péče o zdraví, lázeňství apod., což umožní pozvednout celou společnost na vyšší úroveň sociálně ekonomické efektivnosti a vymanit ze slepé uličky setrvačného vývoje.

Alternativa druhá: Paušální administrativní prodloužení doby odchodu do starobního důchodu za hranici 65 let spolu s dalšími restrikcemi, zejména pokud jde o valorizaci penzí, což znamená faktické eliminování motivační role penzijního systému k dobrovolnému prodloužení doby výdělečného uplatnění dle individuálních možností člověka:

- Dojde ke stresování významné části obyvatelstva v předdůchodovém věku.

- Efekt na reálné prodloužení odchodu do důchodu bude minimální, oproti změně založené na podpoře motivací dojde ke snížení průměrné doby odchodu do důchodu (Šulc, Valenčík 2020).

- Sníží se důvěra v penzijní systém, což se projeví spekulativními tlaky na předčasný odchod do důchodu.

Předběžně lze říci, že zatímco první varianta je v daném případě cestou k řešení problému stability penzijního systému, tak druhá problém nejen problémy neřeší, ale spíše vyvolává, což platí obecně i pro další oblasti, v nichž je restriktivní přístup k současným problémům uplatňován.

Existují tedy dva principiálně odlišné, protichůdné přístupy k penzijní problematice:

- První přístup navrhuje řešení, které nejenže "nebolí", ale je bezprostředně spojené s naplněním přirozeného bohatství života a prodloužením plnohodnotného života člověka, tj. které se opírá o možnost vytvoření systému motivací pro prodloužení doby produktivního (výdělečného) uplatnění dle individuálních psychických i fyzických možností každého jednotlivce a podmínek, v nichž se nachází. Tyto motivace se týkají nejen těch, o prodloužení doby jejichž uplatnění jde (osob vyššího věku), ale také subjektů poskytující vzdělávací služby (od prvotního vzdělání až pod "upgrade" schopností ve vyšším věku), zdravotních služeb (včetně lázeňských), podmínek ve firmách apod. Tento přístup nejenže zvyšuje dynamiku ekonomického růstu, ale mění i jeho kvalitu v ekonomický růst šetrný k přírodě. Rovněž mění postavení člověka v práci, kde roste význam tvůrčích mezigeneračních týmů.

- Druhý přístup se snaží prosadit řešení, které "bolí", tj. které je založené na restrikcích. Je to řešení nikoli ekonomické, protože navrhuje použití administrativních nástrojů k násilnému, paušálnímu prodloužení doby odchodu do důchodu. Toto řešení je ekonomicky neefektivní, podlamuje důvěru v penzijní systém a vede do slepé uličky.

Teoretickou pozornost si  zaslouží empiricky doložitelná skutečnost, že odborná diskuse o možnosti využít první varianty je postupně z veřejných diskusí vyřazována, viz 2. kapitola. V ní se budeme zabývat příčinou asymetrie diskusí k problematice penzijního systému. Jedná se o otázku, která bezprostředně souvisí s některými hlavními směry rozvoje teoretických základů přístupu k ekonomické problematice.

K tomu:

Nejdůležitější v této úvodní části je rozlišení restriktivního a perspektivního přístupu. Jedná se o základní střet současnosti přenesený do oblasti teorie. Je  velmi důležité pochopit, o co jde. Komu se to podaří, uvědomí si i naprosto zásadní význam teorie, bez rozšíření toho nového, čím disponuje, budeme znovu a znovu prožívat zklamání. V tomto příspěvku se podařilo (aspoň doufám) podstatu problému zformulovat v podobě přijatelné pro akademickou půdu. Ať se nám to líbí nebo ne, bez ní se posun k lepšímu neobejde.

(Pokračování)