Vize, jakou potřebujeme/1392

Vize, jakou potřebujeme/1392

Mezigenerační spolupráce – jak to vidí mladí?/14

Ještě uveřejňuji dva příspěvky v rámci této série, která byla přerušena volební tématikou. Jednak proto, že téma vyvolalo značný a pozitivní ohlas, jednak proto, že k tématu přišel velmi zajímavý příspěvek.

Poslední část série věnované letošním diplomovým pracím svých studentů na VŠFS uzavírám již avizovaným ohlasem jednoho z pěstitelů vize Tomáše Ganzera, kterého zejména zaujala diplomová práce Evy Pokorné. Došlo tak i k určité mezigenerační spolupráci.

Podrobněji o celé sérii viz širší úvod k 1. části:

https://radimvalencik.pise.cz/12458-vize-jakou-potrebujeme-1373.html

Společenská odpovědnost firem - 6 základních atributů
Tibor Ganzer

Společenská odpovědnost firem zahrnuje její následující formy:

Ekonomická odpovědnost: Podniky by měly zabezpečit ekonomickou stabilitu a výkonnost, což obvykle zahrnuje etické obchodování a spravedlivou konkurenci.

Sociální odpovědnost: Firmy by měly zohledňovat potřeby svých zaměstnanců, zákazníků a širší komunity. To zahrnuje dodržování pracovních práv, podporu diverzity, bezpečnost na pracovišti a zapojení do společenských aktivit.

Environmentální odpovědnost: Firmy by měly minimalizovat negativní dopady svých činností na životní prostředí. To zahrnuje opatření k ochraně přírodních zdrojů, snižování odpadu a využívání udržitelných praktik.

Profesní odpovědnost: odpovědnost firmy za plnohodnotné profesní uplatnění svých zaměstnanců  

Vzdělávací odpovědnost: trvalou péči o zaměstnance a o jejich profesní růst

Mezigenerační odpovědnost : možnost prodloužení doby produktivního uplatnění zaměstnanců, a to využitím postupného rozvolňování profesních aktivit po dosažení určitého věku

Koncept společenské odpovědnosti (CSR) se dlouze chápal jako doména nadnárodních korporací. Dnes je však zřejmé, že se jedná o univerzální rámec pro všechny organizace, které chtějí dlouhodobě a eticky prosperovat. Ať už je jejím cílem zisk, vzdělanost, nebo zdraví národa, každá entita – od nadnárodní společnosti po místní základní školu – nese odpovědnost vůči společnosti. Tuto odpovědnost lze definovat šesti klíčovými atributy, jež nacházejí specifický, ale platný výraz ve všech oblastech.
Prvním a univerzálním pilířem je ekonomická odpovědnost. Pro komerční firmu znamená vytvářet zisk etickým způsobem, skrze férovou konkurenci a transparentní obchodování. Pro nemocnici nebo školu se tato odpovědnost projevuje jako efektivní a hospodárné využívání prostředků – ať už z veřejných rozpočtů, nebo z fondů EU. Zajišťuje, že nemocnice může nakupovat moderní přístroje a škola kvalitní učebnice, čímž naplňuje svůj hlavní účel.
Na tomto základě stojí sociální odpovědnost. Korporace ji naplňuje férovými mzdami, bezpečím práce a podporou diverzity. Nemocnice je sociálně odpovědná, když poskytuje stejně kvalitní a důstojnou péči všem pacientům a vytváří supportive prostředí pro ošetřující personál, který nevyhoří. Škola a univerzita pak budují inkluzivní komunitu, bojují proti šikaně a připravují studenty na aktivní občanství.
Třetím, environmentálním pilířem, environmentální odpovědnost, již nelze opomíjet. Zatímco výrobní firma investuje do technologií na snížení emisí a oběhového hospodářství, nemocnice zavádí striktní režimy třídění a likvidace nebezpečného odpadu. Univerzity jsou v tomto ohledu lídry – jejich výzkum vyvíjí udržitelné technologie a jejich kampusy slouží jako modelová "zelená" města. Základní škola má pak nezastupitelnou roli v environmentální výchově budoucích generací.
Čtvrtý atribut, profesní odpovědnost, se týká hodnoty lidské práce. Firma je odpovědná za to, aby její zaměstnanec – whether a marketingový specialista nebo operátor výrobní linky – našel v práci naplnění a mohl uplatnit svůj potenciál. V nemocnici to znamená vytvořit podmínky, v nichž lékař nebo sestra neztrácejí kvůli byrokracii a přetížení radost z povolání. Univerzita zase musí umožnit akademikům smysluplný vědecký růst.
S tím bezprostředně souvisí vzdělávací odpovědnost. Korporace do ní investují formou školení, workshopů a MBA programů, aby zůstaly inovativní. V nemocnici je kontinuální vzdělávání lékařů a sester přímo otázkou kvality a bezpečnosti péče. Univerzita je ze své podstaty vzdělávacím centrem, a to jak pro studenty, tak pro své pedagogy, kteří se musí neustále učit. Škola zase poskytuje prostor pro další vzdělávání učitelů, aby dokázali reagovat na proměňující se potřeby žáků.
Závěrečným, avšak strategickým pilířem je mezigenerační odpovědnost. Chytrá korporace nepřipraví o zkušeného inženýra nebo projektového manažera odchodem do důchodu, ale nabídne mu roli mentora či konzultanta na částečný úvazek. Nemocnice si takto může udržet "živoucí encyklopedii" v podobě seniorního chirurga, který školí mladé kolegy. Univerzita zase zapojuje emeritní profesory do vedení doktorandů. A základní škola může zkušeného pedagoga před důchodem pověřit rolemi metodika nebo kouče pro nové učitele.
Závěr je jednoznačný: těchto šest atributů společenské odpovědnosti tvoří provázaný systém, který je univerzálním jazykem udržitelnosti. Ať už je organizace řízena ziskem, nebo veřejným zájmem, její dlouhodobý úspěch a legitimita stojí na tom, jak naplňuje své ekonomické, sociální, environmentální, profesní, vzdělávací a mezigenerační závazky. Jedině takový komplexní přístup zajistí, že firmy, nemocnice i školy budou skutečnými pilíři zdravé a odolné společnosti.

K tomu:

Tímto celou sérii uzavírám. K diplomovým pracím a využívání potenciálu univerzit při jejich zpracování se nepochybně v dohledné době vrátíme.

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Cikánka. Málo známé místo na pokraji Prahy. Nad Radotínem. Je zde i dosud funkční lom na mramor a nedaleko na vápenec, ze kterého se už hodně dlouho vyrábá radotínský cement. Kdysi zde přistáli "Návštěvníci" - to je jedna z úvodních scén seriálu, kde přistanou z budoucnosti na kameném ostrohu, výprava, ve které podal vynikající výkon herec Bláha.

A jak už tomu tak bývá, spodní prameny vytvářejí v lomech jezírka. 

Stará, již opuštěná část lomu. Tady se vyskytoval hořeček brvičitý, ale už jsem ho zde několik let neviděl.

Další opuštěná část lomu. Jak mě poučil jeden můj bývalý spolužák, který otevírá a uzavírá lomy, dobře uzavřený lom se stává jedním z nejkrásnějších krajinotvorných prvků.

Vracím se k autu, ale ještě vrhnu pohled do Radotínského údolí. V dálce, ta rozhledna, za údolím Berounky a údolím Vltavy s rozhlednou (mírně vpravo od   středu na posledním horizontu) je Závist. Bývalé keltské opidum.