Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/26

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/26

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html

Doplňující poznámka k této části:

Série se sestává ze dvou pracovních verzí pojednání, které jsou cílené do prestižních impaktovaných časopisů. Obsahují zásadní posun v poznání, ale z řady důvodů nebude jejich prosazení jednoduché. (Mj. právě proto, že jsou posunem poznání k využitelnosti teorie v praxi tváří v tvář současným problémům.) Text pojednání odlišuji od úvodních pasáží a vložených poznámek barvou.

Začínám prezentaci druhého pojednání. Obsahuje kritické přehodnocení Marxovy teorie vykořisťování, konkrétněji jeho teorie nadhodnoty, která je naprosto nedostatečným vodítkem k pochopení toho, o co dnes jde a co dělat. Toporné lpění na ní (bez pochopení dobových kontextů a většinou i teoretické podstaty tohoto Marxova modelu) dezorientuje hnutí, které usiluje o nápravu stavu, resp. o zvrácení negativních trendů, které vedou do záhuby lidské pospolitosti.

Toto je důležitá část, protože ukazuje, jak jsou jednotlivé Marxovy přínosy k pochopení logiky dějin vzájemně provázány v konzistentní systém:

Marxova teorie nadhodnoty, nebo teorie pozičního investování? – část X.

Nyní je vhodná chvíle položit si otázku: Pokud by skutečně byla změna, kterou bude muset projít lidské pospolitost v lokálním i globálním měřítku, aby se dostala na vyšší úroveň, úroveň, na které budou vyřešeny nejtíživější problémy současného stádia vývoje lidské pospolitosti, jakou podobu bude mít nový dominantní sektor, který se vyvine na bázi moderního průmyslu spojeného s dynamickým technologickým pokrokem?

Jakkoli se to může zdát překvapivé a jakkoli by to nečekali ani dobří znalci Marxova díla, jeden z hlavních představitelů posunutí lidského poznání až na úroveň "řešení hádanky dějin" (tj. rozvoje teorie zabývající se komplexně společností až na úroveň poznání toho, o co jde a co dělat) měl určitou představu i o pozitivní odpovědi na tuto otázku, tj. představu toho, jak by mohl příslušný sektor vypadat. K. Marx byl krůček od pochopení toho, jaké "materiální výrobní síly" budou základem nové společnosti. Velmi dobře totiž pochopil roli růstu volného času v ekonomice, ale nedokázal z toho vyvodit představu o podobě nové ekonomiky a jejího dominantního sektoru: "[Skutečná ekonomie — úspornost — záleží v úspoře pracovní doby; (minimum — a redukce na minimum — výrobních nákladů); tato úspornost je však totožná s rozvojem produktivní síly. Nejde tedy vůbec o to zříkat se požitku, nýbrž rozvíjet produktivní sílu a schopnosti k výrobě, a tedy i schopnosti a prostředky požitku. Schopnost požitku je podmínkou požitku, tedy jeho prvním prostředkem, a tato schopnost znamená rozvoj nějaké individuální vlohy, produktivní síly. Úspora pracovní doby se rovná růstu volného času, tj. času pro plný rozvoj individua, který zase působí zpětně na produktivní sílu práce jako největší produktivní síla. Z hlediska bezprostředního výrobního procesu může být pokládána za produkci fixního kapitálu, přičemž: tento fixní kapitál je sám člověk. Rozumí se ostatně samo sebou, že sama bezprostřední pracovní doba nemůže zůstat v abstraktním protikladu k volnému času — jak se jeví z hlediska buržoazní ekonomie." (Marx, K. 1974, Rukopisy "Grundrisse" II, Svoboda, s. 157; v širším kontextu online zde: https://valencik.cz/marathon/15/Mar15z.htm )

Nic na tom nemění skutečnost, že si K. Marx neuvědomil, že tímto novým dominantním sektorem je sektor, který přemění volný čas v nejproduktivnější ekonomickou sílu, současně s tím přemění práci ve "všeobecnou práci". Pro K. Marxe přeměna volného času v rozvoj jeho vlastních (nepochybně) produktivních schopností byla samozřejmostí. Téměř každý den chodil do Reading Room Britského muzea (British Museum Reading Room) v Londýně, životosprávu dost nedoceňoval. Dnes, v podmínkách několikasměrné segregace společnosti a v době dlouhodobého utváření systematického odborně podloženého vztahu ke společenské realitě si lze velmi dobře představit taková odvětví, jako je vzdělání, péče o zdraví, výchova v rodině i výchova společenskou kulturou, sociální práce zaměřené na překonávaní znevýhodnění a vyloučení, to vše ve vzájemné propojenosti, jako svébytný ekonomický sektor, jehož role nejen roste, ale který je schopen se svými výnosy za určitých podmínek sám ufinancovat, stát se dominantním a expandujícím, sektorem, do kterého se může přesouvat většina aktivit přispívajících k ekonomickému růstu a současně tím měnit i kvalitu ekonomického růstu, při kterém se "čas pro plný rozvoj individua... působí zpětně na produktivní sílu práce jako největší produktivní síla". Jak K. Marx navazuje v kapitole XIII Stroje a velký průmysl (nejbližší jeho Rukopisům "Grundrisse")"...budou-li střídání práce, a tedy co největší mnohostrannost dělníků uznány za všeobecný zákon společenské výroby, jehož normálnímu uskutečňování musí být přizpůsobeny společenské poměry, ...dílčí dělník, pouhý nositel určité dílčí společenské funkce, bude nahrazen všestranně vyvinutým individuem, pro něhož jsou různé společenské funkce střídavými způsoby životní činnosti. Jedním momentem tohoto převratného procesu, vyvíjejícím se živelně na základě velkého průmyslu, jsou polytechnické a zemědělské školy, jinými jsou "écoles d´ensignement professionel" [odborné školy], kde se děti dělníků trochu učí technologii a praktickému zacházení s různými výrobními nástroje. Jestliže tovární zákonodárství jako první skrovný ústupek, těžce vybojovaný na kapitálu, spojuje s tovární prací jen základní vyučování, není pochyb o tom, že nevyhnutelné dobytí moci dělnickou třídou vydobude náležité místo v dělnických školách také teoretickému a praktickému technologickému vyučování. Není rovněž pochyb o tom, že kapitalistická forma výroby a jí odpovídající ekonomické poměry dělníků jsou v naprostém rozporu s takovými převratnými fermenty a jejich cílem – zrušení staré dělby práce." (S. 518).

Odvětví produktivních služeb zaměřených na rozvoj a uchování schopností člověka se vyvinulo mnohem dál, než si K. Marx dovedl představit. A to dokonce v rámci společnosti, ve které nedošlo k "nevyhnutelnému dobytí moci dělnickou třídou". Logika dějin jde přece jen trochu odlišnou cestou, než si K. Marx představoval, a je nutné dát (mj. i v intencích využití teoretických východisek, o jejich vyvinutí se zasloužil) odpověď, jak obnovit a posílit spojení rozvíjejícího se poznání zákonitostí společenského vývoje se společenskou praxí. Patrně není třeba uzavírat tuto kapitolu dovětkem, že příčinu toho, proč se i bez dobytí politické moci dělnickou třídou a bez vyvlastnění na jedné straně došlo dál, než si představoval K. Marx, na druhé straně lidská pospolitost zabředla do mnohem větších problémů, než tušil, budeme hledat v analýze fenoménu pozičního investování.

(Pokračování)