Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/22

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/22

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html

Doplňující poznámka k této části:

Série se sestává ze dvou pracovních verzí pojednání, které jsou cílené do prestižních impaktovaných časopisů. Obsahují zásadní posun v poznání, ale z řady důvodů nebude jejich prosazení jednoduché. (Mj. právě proto, že jsou posunem poznání k využitelnosti teorie v praxi tváří v tvář současným problémům.) Text pojednání odlišuji od úvodních pasáží a vložených poznámek barvou.

Začínám prezentaci druhého pojednání. Obsahuje kritické přehodnocení Marxovy teorie vykořisťování, konkrétněji jeho teorie nadhodnoty, která je naprosto nedostatečným vodítkem k pochopení toho, o co dnes jde a co dělat. Toporné lpění na ní (bez pochopení dobových kontextů a většinou i teoretické podstaty tohoto Marxova modelu) dezorientuje hnutí, které usiluje o nápravu stavu, resp. o zvrácení negativních trendů, které vedou do záhuby lidské pospolitosti.

V části 17 je podrobný úvod ke kontextu vzniku a uveřejnění druhého pojednání.

Po uveřejnění abstraktu pokračuji úvodem v pojednání:

Marxova teorie nadhodnoty, nebo teorie pozičního investování? – část VI.

Co Marx a přehlédl

(Pokračování)

Poznámka na úvod:

I v této části se někomu mohou následující pasáže, které dokumentují, jak to viděl K. Marx, příliš nutné či málo srozumitelné, tak je zpestřím tím, že uvedu, jak poziční investování souvisí s teorií "latentního" a "manifestního" kapitalismu v pojetí Ivo Budila. Pokusím se dát v bodech:

- Jeden z nejlepších současných myslitelů (opravdu důsledně promýšlí dějinné návaznosti toho, co se odehrává) rozlišuje "latentní" a "manifestní" kapitalismus. Latentní kapitalismus = je již v ekonomickém systému přítomen, ale není dominantní, zejména si ještě nepodřídil mocenskou nadstavbu (existuje zejména v podobách obchodního, peněžního, resp. lichvářského kapitálu). Manifestní kapitalismus je nejen ekonomicky dominující v daném systému, ale podřizuje si i politickou moc, vládne i v oblasti ideové, kulturní apod.

- Podle mého názoru je zrod plnohodnotného (slovy I. Budila manifestního) kapitalismu vázán na technologický pokrok, který mu v schumpeterovském smyslu role inovací umožňuje neustále zajišťovat přebytek nad náklady i v podmínkách konkurence spojené s dynamickým přesunem finančních prostředků do nejvíce ziskových oblastí a tím snižuje míru výnosnosti (v Británii se díky tomu, že jedna vlna inovací střídala druhou se poprvé v historii "stroj nezadřel", jak komentuje F. Braudel). Tj. je bezprostředně spojen s kaskádovým generováním inovačních příležitostí v technologické oblasti. Tím je dána "dynamika kapitalismu" (F. Braudel).

- Dynamikou technologického rozvoje kapitalismus vytlačuje a eliminuje stávající formy pozičního investování, tak jak se před tím vytvořily, zajišťovaly výsady a segregovaly společnost (srov. K. Marx: Budoucí výsledky britského panství v Indii, 1853, kde se nejvíce přiblížil odhalení role pozičního investování, viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1853/071853f.html ).

- K ovládnutí mocenské (politické, ideové nadstavby) musí kapitalismus začít využívat taktéž poziční investování. "Půjčuje si", resp. vrací se k využití dřívějších a vytváří své vlastní. Začíná jeho vlastní rozklad. To je mj. to, na co se snaží upozornit I. Budil. Souvisí to i s tím, čeho si všímá i egyptolog Miroslav Bárta: "Ukazuje se, že vždy ten rys, co danou společnost dovedl na vrchol, ji následně stáhl do propadliště dějin."

- Dominance kapitalismu v oblasti nadstavby je bezprostředně spojena s využitím a spuštěním mechanismu pozičního investování, kterým se společnost opět vrací do stavu rozkastování a fatálního úpadku efektivnosti.

Teď další část pracovní verze pojednání:

V prvním dílu Marx používá jen schémata Z-P-Z (přeměna zboží v peníze peněž ve zboží) a návazně pak P-Z-P´, kde P´je větší než P, protože obsahuje nadhodnotu. Nadhodnota se projevuje teprve v peněžní formě. Ve druhém dílu kromě symbolu pro peníze P a symbolu pro zboží Z dodává symbol S pro osobní spotřebu dělníka. Tuto spotřebu, právě tak jako výrobní spotřebu považuje za produktivní, protože ač jako prostá reprodukce (a právě proto, že se jedná o prostou reprodukci) přispívá k tvorbě nadhodnoty (rozdílu mezi hodnotou práce, která je daná jejím trváním v čase, a hodnotou pracovní síly, která je dána množstvím práce obsaženým ve statcích, prostřednictvím kterých dělník reprodukuje svou schopnost fungovat jako dělník). Významná je tato pasáž: "kapitalista tu musí také být, musí tedy také žít a spotřebovávat, aby mohl hrát úlohu kapitalisty. K tomu však v podstatě potřebuje jen takovou spotřebu jako dělník — více tato forma procesu oběhu nepředpokládá". Tj. v prvním přiblížení by kapitalista v logice fungování kapitálu neměl spotřebovávat víc než dělník. Tak to i někdy bylo či je dodnes. Jak je možné, nahlíženo empiricky, že část představitelů kapitálu si žije v přepychu? Jak to souvisí s reprodukcí a logikou fungování kapitálu? Uvidíme, že s touto otázkou se bude Marx hodně trápit.

Je to zřejmé již z této pasáže: "Poměr mezi koloběhem kapitálu, pokud je částí všeobecného oběhu, a koloběhem, pokud tvoří články samostatného koloběhu, před námi opět vystupuje, prozkoumáme-li oběh P‘ = P+ p. P, jako peněžní kapitál, pokračuje v koloběhu kapitálu; p, jako vydání důchodu (p — z), vchází do všeobecného oběhu, vypadává však z koloběhu kapitálu. Do koloběhu kapitálu vchází jen ta část p, která funguje jako dodatečný peněžní kapitál. V z — p — z fungují peníze jen jako mince; účelem tohoto oběhu je osobní spotřeba kapitalisty. Pro kretenismus vulgární ekonomie je typické, že tento oběh, který nevchází do koloběhu kapitálu — oběh té části nově vytvořené hodnoty, která se spotřebovává jako důchod — vydává za koloběh charakteristický pro kapitál.

Ve druhé fázi, P — Z, se před námi opět objevuje kapitálová hodnota P = Pr (hodnotě produktivního kapitálu, kterým se tu zahajuje koloběh průmyslového kapitálu), zbavená nadhodnoty, tedy s touž velikostí hodnoty jako v prvním stadiu koloběhu peněžního kapitálu P — Z. Přes rozdíl v místě je funkce onoho peněžního kapitálu, ve který se nyní přeměnil zbožní kapitál, táž: jeho přeměna ve Vp a S, ve výrobní prostředky a pracovní sílu...

Z' vystupuje od počátku jako zbožní kapitál, a účel celého procesu, obohacení (zhodnocení), nejen nevylučuje osobní spotřebu kapitalisty, která vzrůstá s velikostí nadhodnoty (tedy i kapitálu), nýbrž ji přímo předpokládá..."

Zde se K. Marx dostává přímo k otázce velikosti osobní spotřeby kapitalisty.

(Pokračování)