Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/21

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/21

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html

Doplňující poznámka k této části:

Série se sestává ze dvou pracovních verzí pojednání, které jsou cílené do prestižních impaktovaných časopisů. Obsahují zásadní posun v poznání, ale z řady důvodů nebude jejich prosazení jednoduché. (Mj. právě proto, že jsou posunem poznání k využitelnosti teorie v praxi tváří v tvář současným problémům.) Text pojednání odlišuji od úvodních pasáží a vložených poznámek barvou.

Začínám prezentaci druhého pojednání. Obsahuje kritické přehodnocení Marxovy teorie vykořisťování, konkrétněji jeho teorie nadhodnoty, která je naprosto nedostatečným vodítkem k pochopení toho, o co dnes jde a co dělat. Toporné lpění na ní (bez pochopení dobových kontextů a většinou i teoretické podstaty tohoto Marxova modelu) dezorientuje hnutí, které usiluje o nápravu stavu, resp. o zvrácení negativních trendů, které vedou do záhuby lidské pospolitosti.

V části 17 je podrobný úvod ke kontextu vzniku a uveřejnění druhého pojednání.

Po uveřejnění abstraktu pokračuji úvodem v pojednání:

Marxova teorie nadhodnoty, nebo teorie pozičního investování? – část V.

Co Marx a přehlédl

(Pokračování)

Poznámka na úvod:

Protože někomu se mohou následující pasáže, které dokumentují, jak to viděl K. Marx, příliš nutné či málo srozumitelné, tak to trochu zlidštím připomenutím pasáží ze Sňatků z rozumu od Vladimíra  Neffa (na YouTube je v současné době jen 1. díl, ale v archivu ČT lze dohledat ostatní. Vzpomínáte, jak Herzog (skvěle zahraný Iljou Rackem) odstaví svého hlavního konkurenta Nedobyla (kterého dokonale zahrál Jiří Vala)? Nedobyl je představitel tvrdého kapitalisty, který vykořisťuje přesně "podle Marxe" a šetří nejen na svých dělnících, ale i na sobě a své rodině. Herzog už představuje "kapitalistu vyššího řádu". Buduje si pozici na radnici. Typickými "slušnými" formami pozičního investování (nekorumpuje radní, jen jim pomáhá ke zvolení a neformálně se s nimi přátelí). A tak najednou nejperspektivnější Nedobylova investice je zmařena. Jím koupenou Bezovku musí odprodat za symbolickou cenu z rozhodnutí žižkovské radnice. Bude tam veřejný park. Je tam dodnes, zastavena byla jen malá část na přelomu 70.-80. let 20. století. Všimněte si – přesně podle toho, jak se pozičně investuje – do potlačení investice druhého, aby se zvýšila výnosnost investic mých. A také to, kudy povedou první městské dopravní dráhy a zásadním způsobem se tím zvýší výnosnost investic do nemovitostí  už má Herzog pod kontrolou.

A tak si kapitalisté začali konkurovat i v oblasti pozičního investování. To je mnohem nenasytnější na disponibilní prostředky. Aby se k nim dostali, museli je získat tím nejdravějším způsobem, tj. i porušováním obecně přijatých zásad (od běžných zlodějin až po nejperverznější formy). Tím ovšem nejen "demoralizovali" kapitalistické podnikání, ale začali vytvářet struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, které prorostlo s nejvíce zločinnými formami pozičního investování, globálně se zkoncentrovalo a vede svět do slepé uličky. Největší lumpárny v dějinách překrývá vyvoláváním konfliktů a manipulací veřejnosti s využitím dvojíme metru. Tak funguje současná globální moc, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/10793-struktura-soucasne-globalni-moci.html

K tomu až někdy jindy, protože nyní jen rozebíráme pracovní verze pojednání týkající se poziční pozičního investování.

V příštím pokračování ještě citace z K. Marxe zpestřím tím, jak poziční investování souvisí s teorií "latentního" a "manifestního" kapitalismu v pojetí Ivo Budila. Teď další část pracovní verze pojednání:

Návazně na uvedené předešleme, co se následujícím rozborem vybraných pasáží z Marxova (rukopisu upraveného Engelsem do podoby) druhého dílu Kapitálu (teorie oběhu): Doložit, že K. Marx považoval veškerou individuální spotřebu kapitalisty za neproduktivní (snad jen s rozdílem prostředků nezbytných k jeho vlastní reprodukci v podobně nutných nákladů, pokud se kapitalista jako osoba bezprostředně účastnil výrobních procesu v roli organizátora či toho, kdo na něj dohlíží). A to na rozdíl od spotřeby dělníků, která (redukovaná na reprodukční náklady) byla plně produktivní. Při tomto pohledu nejen přehlédl některé podstatné jevy, které se v zárodečné podobě vyvinuly již v jeho době, ale postavilo ho to i před některé obtížně řešitelné teoretické problémy, takže si nutně i on sám uvědomoval určité problémy svého modelu.

Základní rozvrh, ze kterého v návaznosti na Kapitál I. K. Marx vychází, dává zde: "Poněvadž P‘, realisovaný peněžní kapitál, je jako výsledek Z‘ — P‘, doplňující a závěrečné fáze P — Z, absolutně v téže formě, v níž zahájil svůj první koloběh, může, jakmile z něho vyjde, zahájit znovu týž koloběh jako zvětšený (akumulovaný) peněžní kapitál: P‘ = P + p; forma P...P‘ alespoň nevyjadřuje, že opakuje-li se koloběh, odděluje se oběh p od oběhu P. Pozorován ve své jednorázové podobě, formálně, vyjadřuje tudíž koloběh peněžního kapitálu pouze zhodnocovací a akumulační proces. Spotřeba je v něm vyjádřena prostřednictvím P — , jen jako produktivní spotřeba, jen ona je zahrnuta v tomto koloběhu individuálního kapitálu. P — S je S — P čili Z — P z hlediska dělníka; je tedy první fází oběhu, která zprostředkuje jeho osobní spotřebu: S — P — Z (životní prostředky). Druhá fáze, P— Z, nevchází už do koloběhu individuálního kapitálu; ale tento koloběh k ní vede a předpokládá ji, protože má-li dělník být stále na trhu jako materiál k vykořisťování pro kapitalistu, musí především žít, musí se tedy udržovat osobní spotřebou. Avšak tato spotřeba sama se tu předpokládá jen jako podmínka produktivní spotřeby pracovní síly kapitálem, tedy jen potud, pokud se dělník svou osobní spotřebou udržuje a reprodukuje jako pracovní síla. Pokud jde o Vp, vlastní zboží, která vcházejí do koloběhu, jsou jen potravou pro produktivní spotřebu. Akt S — P zprostředkovává osobní spotřebu dělníka, přeměnu životních prostředků v jeho maso a krev. Ovšem i kapitalista tu musí také být, musí tedy také žít a spotřebovávat, aby mohl hrát úlohu kapitalisty. K tomu však v podstatě potřebuje jen takovou spotřebu jako dělník — více tato forma procesu oběhu nepředpokládá. A to tu není vyjádřeno ani formálně, neboť vzorec končí P‘, tedy výsledkem, který může ihned znovu fungovat jako zvětšený peněžní kapitál."

(Kapitola první, Koloběh peněžního kapitálu

https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1885/kapital2/ch01.htm )

(Pokračování)