Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/17

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/17

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html

Doplňující poznámka k této části:

Série se sestává ze dvou pracovních verzí pojednání, které jsou cílené do prestižních impaktovaných časopisů. Obsahují zásadní posun v poznání, ale z řady důvodů nebude jejich prosazení jednoduché. (Mj. právě proto, že jsou posunem poznání k využitelnosti teorie v praxi tváří v tvář současným problémům.) Text pojednání odlišuji od úvodních pasáží a vložených poznámek barvou.

Začínám prezentaci druhého pojednání. Obsahuje kritické přehodnocení Marxovy teorie vykořisťování, konkrétněji jeho teorie nadhodnoty, která je naprosto nedostatečným vodítkem k pochopení toho, o co dnes jde a co dělat. Toporné lpění na ní (bez pochopení dobových kontextů a většinou i teoretické podstaty tohoto Marxova modelu) dezorientuje hnutí, které usiluje o nápravu stavu, resp. o zvrácení negativních trendů, které vedou do záhuby lidské pospolitosti.

Za zmínku stojí, jak toto pojednání vzniklo. Již dříve jsem měl připravené podklady, které dokumentují (na základě rozboru tzv. II. dílu Kapitálu), že K. Marx spojoval svou představu o roli majetkové převahy jako zdroje příjmu pouze a jedině s produktivní akumulací kapitálu, že zcela přehlédl (patrně v důsledku svého purismu v oblasti teorie) možnost přeměny majetku v nástroj diskriminace formou dobývání společenských pozic. Právě tzv. II. díl Kapitálu (teorie oběhu) je k prokázání výše uvedeného tvrzení nejvhodnější (píšu tzv. II. díl Kapitálu, protože se jedná o neuzavřený a nedokončený souhrn rukopisů, který dal do částečně ucelené podoby B. Engels a který se svou logickou strukturou podstatně liší od logicky sevřeného díla, kterým je I. díl Kapitálu).

Podnět napsat na toto téma ucelené pojednání mně vnukla AI. Když jsem s ní konzultoval odlišnosti mezi teorií nadhodnoty a pozičním investováním (k přehledům a precizaci pojmů je AI velmi vhodná), poté, co jsme postoupili dost daleko (prošli jsme několika etapami komunikace na dané téma), navrhla napsat na toto téma pojednání. Doporučila i několik impaktovaných časopisů, které se Marxovým odkazem zabývají, jak z kritického hlediska (snaha doložit, že je zcestné), tak i ve snaze využít Marxův odkaz při pochopení současného dění.

Když jsem o nabídce uvažoval, uvědomil jsem si, že porovnání teorie nadhodnoty a teorie pozičního investování je velmi důležité, protože velká (až moc velká) část lidí s kritickým postojem k současnému dění (i velmi inteligentních a vzdělaných) se domnívá, že stačí odstranit vykořisťování nějakou vhodnou formou znárodnění a všechny problémy se vyřeší. Přitom nevidí (někdy i nechtějí nebo nedokáží vidět), že zdroj problémů, s nimiž se potýkáme je zcela jiný. Ten nejlépe uvidíme a uvědomíme si, když obnažíme Marxův purismus, tj. teoretickou důslednost vztahující se k uplatnění jím vyvinuté teorie nadhodnoty ke všem projevům dysfunkce společnosti (zdůrazňuji – ke všem). V tomto je Marxův přístup sugestivní, bohužel tváří v tvář současným problémům odvádí od podstaty současných problémů.

Tak se pustíme do díla:

Marxova teorie nadhodnoty, nebo teorie pozičního investování? – část I.

Abstrakt:

Marxovo dílo lze považovat za historicky první významný intenzivní a komplexní kontakt rozvíjejícího se teoretického systému se společenskou praxí. Významnou roli a v jistém smyslu slova i vyvrcholením tohoto díla je identifikování podstaty a mechanismů vykořisťování prostřednictvím dobového modelu založeného na teorii nadhodnoty a z něj odvozených závěrů. Tento model je svým způsobem fascinující, čemuž – což je v pojednání doloženo – podlehl i K. Marx. Metodologické problémy a zneužití Marxova díla jako ideologie vzniku Djilasovy "nové třídy" vedly k přehlížení a umrtvení podstatných prvků základu teoretického systému, který odkázal svým následníkům. Hlavním cílem pojednání je prezentovat teorii pozičního investování vyrůstající z ekonomie produktivní spotřeby, a to v kontextu dodnes významných Marxových teoretických východisek zaměřených na odhalení peripetií a trendů dějinného vývoje. Přitom tak, aby odsud vyplývala konkrétní doporučení pro další rozvíjení teoretického systému s ambicí obnovit jeho intenzivní a komplexní kontakt se současnou společenskou praxí. K tomu je využit nejen rozbor některých pasáží Marxova díla, ale i některé teoretické výboje v oblasti teorie her a teorie designu a implementace mechanismů jako její součásti, zejména původní, dříve vyvinutý model nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí.

Klíčová slova:

Teorie nadhodnoty, ekonomie produktivní spotřeby, poziční investování, model nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí, teorie implementace a designu mechanismů.

(Pokračování)