Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/12

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/12

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html

Doplňující poznámka k této části:

Série se sestává ze dvou pracovních verzí pojednání, které jsou cílené do prestižních impaktovaných časopisů. Obsahují zásadní posun v poznání, ale z řady důvodů nebude jejich prosazení jednoduché. (Mj. právě proto, že jsou posunem poznání k využitelnosti teorie v praxi tváří v tvář současným problémům.) Text pojednání odlišuji od úvodních pasáží a vložených poznámek barvou.

Toto je poslední část, ve  které uvádím další závěry, který vyplývají z podvojného grafu, který jsem prezentoval v předcházejících pokračováních. Čtenář zjistí, že jak práce při jeho vyvíjení (byl zdokonalován několik let), tak úsilí věnované jeho (alespoň částečnému) porozumění se vyplatí. Mj. – je z toho vidět i teď z něj můžeme těžit (a to zpětně přispěje k porozumění toho důležitého, o čem vypovídá):

Teorie pozičního investování a předpoklady pozitivních změn – část IX.

Radim Valenčík a kol.

Cesta k vyšší efektivnosti ekonomického systému

a) Jak to vidí stávající teorie designu a implementace mechanismů

Teorii mechanismů, jejíž základy položil L. Hurwicz, se podařilo formulovat řadu významných doporučení, v nichž využil poznatky teorie her. V již zmíněné přednášce při příležitosti udělení Nobelovy ceny shrnul podstatnou část svého celoživotního díla a upozornil na nejdůležitější neřešené problémy v oblasti teorie designu a implementace mechanismů.

Zdůrazňoval význam problematiky "vyšší autority", která by uhlídala dodržování pravidel jako jeden z elementárních předpokladů fungování mechanismů, které mají  zabezpečit efektivnost systému.

L. Hurwicz upozorňuje na to, jak je implicitně obsaženo již v samotném názvu jeho přednášky, že hledat řešení problému dodržování pravidel strážců prostřednictvím strážců vyššího řádu není dostatečným řešením. Návazně vyslovuje hypotézu, že řešením by mohlo být vytvoření takových podmínek, v nichž by se nikomu (nebo alespoň dostatečné většině hráčů) nevyplatilo porušovat pravidla. Tj. v takových hrách by Nashova rovnováha spočívala v dodržování pravidel a byla by samovynucující se. Tak tomu ovšem často nebývá. L. Hruwicz proto rozlišuje "legální hry" (v nichž se dodržují pravidla) a "skutečné hry" (v nichž hráči mohou pravidla porušovat), do nichž jsou legální hry zasazeny. Následně zavádí pojem "úspěšného prosazování (successful enforcement)". Pravidla legální hry jsou podle něj úspěšně prosazována, když výsledky skutečné hry zajišťují, že nelegální strategie jsou méně atraktivní než legální strategie. Silná formulace úspěšného prosazování může vyžadovat, aby pro každého hráče byla ke každé nelegální strategii dominantní nějaká legální strategie. Slabá dominance vyžaduje pouze to, aby si hráč nepohoršil, když zůstane v souladu se zákonem. To však může být příliš silný požadavek: pokud všichni ostatní jednají nezákonně, nemusí být pro hráče výhodné zůstat v souladu se zákonem. Zdá je proto rozumnější přijmout poněkud slabší koncept úspěšného prosazování pravidel daného mechanismu. Mj. podobně je definována i "evolučně stabilní strategie" v případě lidských pospolitostí. Žádná se "úspěšně neprosazuje" na věky věků, protože vždy může dojít ke změně podmínek, v nichž se "legální hra" odehrává.

Jako jednu z možností úspěšného prosazení hry se samovynucujícími se Nashovými rovnováhami vidí v tom, že někde na konečném konci řetězce strážců mohou existovat strážci (individuální nebo kolektivní), kteří sympatizují s pravidlem (formou hry), jež činí určité chování nezákonným, např. jejichž etické normy vylučují korupční chování, a kteří mají možnost (díky moci, finančnímu majetku, osobnímu charismatu nebo postavení v kombinaci s respektem obyvatelstva k němu), jakož i sklonu jednat tak, aby odradili od nevhodného chování strážce nižšího řádu. V takové situaci je pravděpodobné, že se pravidlo podaří prosadit. Z toho vyplývají určitá praktická doporučení, ale v současné době bychom se s tímto "řešením" patrně nespokojili.

R. Myerson, který je žákem L. Hurwicze a dostal Nobelovu společně s ním, se pokusil konkretizovat představu o "strážcích, kteří uhlídají strážce". Hovoří o nich jako o "malé skupině speciálně určených osob (tzv. úředníků prosazujících právo), jejichž strategie omezující množiny stanoví, že potrestají každého, kdo se odchýlí od ústavních omezení". Aniž by konkretizoval, kdo tuto malou skupinu osob "určí", navrhuje, aby se zneužití moci zabránilo tím, že každý úředník z této skupiny musí očekávat, že se mu bude dařit lépe, když bude pravidla správně prosazovat, tj. když bude moci očekávat dostatečně velkou odměnu za správné chování: "Za předpokladu neutrality rizika musí být velikost těchto odměn rovna alespoň potenciálnímu zisku, který by úředník mohl získat ze zneužití pravomoci, děleno pravděpodobností, že by takové zneužití pravomoci bylo odhaleno. Pokud je tedy pokušení velké a pravděpodobnost odhalení malá, mohou být mocní úředníci třeba velmi dobře odměňováni. Měli bychom tedy očekávat, že vedoucí představitelé základních politických institucí budou velmi dobře odměňovanou elitou, vysoce motivovanou potřebou zachovat si svá privilegia".

V podmínkách, kdy je globální společnost významně kontaminována pozičním investováním, a to i na (či zejména) vyšších úrovních, lze patrně takovéto řešení považovat za ne zcela reálné. Nebude patrně příliš velkým zjednodušením, když řekneme, že pro jakoukoli úroveň "strážců hlídajících strážce" platí, že se v ní mohou najít osoby, které zvýšení odměny nejenže neodradí od zneužití svého postavení, ale naopak, bude pro ně vítaným "dodatečným příspěvkem" k tomu, aby mohli zneužívat své pravomoci jako "hlavní zdroj výdělků". Dlužno dodat, že v době, kdy R. Myerson dával svá doporučení, jednak ještě nebyla teorie pozičního investování k dispozici a jednak globální společnost a její lokální průměty nedorostly stávající "dokonalosti".

Teorii designu a implementace mechanismů, jednu z nejkomplexnějších a reálné praxi nejbližších oblastí teorie her, jsme uvedli ve výše uvedených kontextech nikoli jen proto, abychom zdůraznili význam teorie her. To nejcennější, s čím přichází, je upozornění na to, že na cestě k efektivně fungujícím mechanismům přibližujících ekonomický systém (námi nahlížen prizmatem nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí) může být využito vytvoření podmínek pro to, aby došlo k samovynutitelnosti Nashových rovnováh založených na spolupráci, důvěře a dodržování pravidel, a to i v podmínkách, kdy v systému a jeho okolí, přičemž na různých úrovních, významně působí fenomén pozičního investování.

K tomu:

Velmi poučný historický exkurz. Ještě dlouho se budeme obdivovat tomu, kam až L. Hurwicz dohlédl. To, že viděl řešení v "samovynutitelnosti Nashových rovnováh" je téměř neuvěřitelné. V době, kdy prorocky tuto cestu řešení tušil a navrhoval totiž ještě neměl a nemohl mít v rukou potřebné teoretické nástroje. Ty lze vyvinout až na novém základě, konkrétně v rámci ekonomie produktivní spotřeby. Přitom L. Hurwicz se pohyboval podmínkách plně ovládaných neoklasickým pohledem.

(Pokračování)