Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/10

Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/10

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html

Doplňující poznámka k této části:

Série se sestává ze dvou pracovních verzí pojednání, které jsou cílené do prestižních impaktovaných časopisů. Obsahují zásadní posun v poznání, ale z řady důvodů nebude jejich prosazení jednoduché. (Mj. právě proto, že jsou posunem poznání k využitelnosti teorie v praxi tváří v tvář současným problémům.) Text pojednání odlišuji od úvodních pasáží a vložených poznámek barvou.

V této části je uvádím další závěry, který vyplývají z podvojného grafu, který jsem prezentoval v předcházejících pokračováních. Čtenář zjistí, že jak práce při jeho vyvíjení (byl zdokonalován několik let), tak úsilí věnované jeho (alespoň částečnému) porozumění se vyplatí. Teď z něj můžeme těžit (a to zpětně přispěje k porozumění toho důležitého, o čem vypovídá):

Teorie pozičního investování a předpoklady pozitivních změn – část VII.

Radim Valenčík a kol.

e) Role a definování pozičního investování

Předcházejí tři body (b, c, d) můžeme chápat též jako teoretická východiska k definování fenoménu pozičního investování. Ten chápeme jako možnost přeměny majetkové výhody jednoho hráče ve výsadu, ve zlepšení jeho pozice v tom smyslu, že může zvýšit výnosnost svých vlastních investičních příležitostí potlačením či omezením možnosti realizace investičních příležitostí druhého hráče. Jedná se o jeden z nejvýznamnější ekonomických fenoménů, který má řadu podob, které se vzájemně doplňují a způsobují největší deformace současných ekonomických systémů na nejrůznější úrovni, včetně globální.

Většina lidí tento fenomén vnímá spíše intuitivně, bez vytvoření dostatečného teoretického předpolí (o jehož vytváření jsme se pokoušíme) zůstává v teoretických analýzách ekonomických systémů přehlížen, což mj. vede ke ztrátě dostatečné vypovídací schopnosti  různých prakticky orientovaných ekonomických analýz a následně i ke ztrátě jejich společenské autority:

- Je to právě poziční investování, které vede ke zdánlivým paradoxům v ultimátních hrách a v reálných situacích, kde je obdoba těchto her hrána. Některá rozdělení výplat mohou být pro jednoho či druhého hráče nepřijatelná právě proto, že výhoda výrazně vyšší výplaty druhého hráče může umožnit poziční investování a přeměnu této výhody v nástroj diskriminace. Proto musí být podmínkou řešení neutralita pozičního investování. Totéž lze modelovat tak, že výplata druhého hráče má nenulový dopad na výplatu prvního hráče, a tudíž kompozitní výplata sestávající se z ocenění výplaty vlastní i výplaty druhého hráče nesmí být záporná.

- Přibližování se k paretovskému optimu odstraňováním nedokonalostí na trhu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí, případně implementací mechanismů, které umožňují využívat investiční příležitosti podle míry jejich výnosnosti brání právě fenomén pozičního investování. Logicky tak vyvstává jako ústřední otázka: Co a jak umožňuje roli tohoto fenoménu eliminovat? (Náš příspěvek vyúsťuje do odpovědi na tuto otázku.)

- Existence pozičního investování se mj. projevuje v nepřehlédnutelném rozdílu mezi ekonomickými systémy na nejrůznějších úrovních, kde fenomén pozičního investování působí, a systémy, kde nikoli (je eliminován, potlačen či vytlačen ze systému). To je dáno zejména schopností ekonomických systémů, v nichž je situace blízká paretooptimální, tj. je v nich potlačen či je z nich vytlačen fenomén pozičního investování, generovat stále výnosnější investiční příležitosti, a to kaskádovým způsobem. Následně se pak projevuje i vznikem konfliktů mezi ekonomickými systémy, v nichž se vyplatí kooperovat, a ekonomickými systémy, v nichž převládá působení pozičního investování. Přitom tyto konflikty mohou vznikat mezi ekonomickými systémy stejné úrovně (z hlediska vztahu části a celku), tak i mezi úrovněmi.

K tomu:

Stojí za to znovu a znovu připomínat to, co dávno postřehl Vladimír Renčín:

Umění má schopnost předběhnout teorii, inspirovat ji a přispět k jejímu pochopení.

Obrázek našeho skvělého karikaturisty však není schopen vyjádřit mechanismy, kterými "peníze jednoho končí svobodu druhého". Teorie to nejen může, ale musí umět. Právě zde je nutné zdůraznit samotnou podstatu toho, jak mechanismus pozičního investování působí. Ne náhodou jsme to nejdůležitější zvýraznili jak tučně, tak i podtržením – majetková převaha umožňuje: "zvýšit výnosnost svých vlastních investičních příležitostí potlačením či omezením možnosti realizace investičních příležitostí druhého hráče. Zanedlouho si ukážeme jak. Zjistíme, jak obecný princip to to a jak obecný základ mají všechny mechanismy, které to umožňují. Ve stávající ekonomické teorii to ale nenajdete, i když v dílech T. Veblena či R. Reicha jsou velmi cenné postřehy.

(Pokračování